Čtení jako dostupná kratochvíle - rozhovor a Radovanem Auerem, ředitelem knižního veletrhu Svět knihy

Tvých rolí je bezpočet a většina z nich je spojena s neuvěřitelně ošklivým označením kulturní průmysl. Jako by kultura byla něčím, co v podobě unifikovaného zboží sjíždí z výrobního pásu do připravených krabiček a nabízí se k nezávadné konzumaci s přesně vyznačeným datem spotřeby. Takže náš odrazový můstek: Co je pro Tebe kultura? Pro Tebe osobně?

Kultura je pro mne to, jak se umění odráží v životě lidí. Od „jednoduché“ konzumace umění, tedy že jdu do divadla na představení, do kina na film, přečtu si knížku, přes kulturu stolování, kulturu cestování, až třeba po politickou kulturu. Tedy vlastně to, že by člověk měl být i v běžném životě v co nejvyšší možné míře obklopen hezkými, kvalitními a obohacujícími prožitky a věcmi.

Sám za sebe tedy vnímám svou roli v onom kulturním průmyslu tak, že mým úkolem je dostat dobré umění k co největšímu okruhu lidí, kteří tu kvalitu budou vnímat, ocení ji a zlepší jim život. A to nevztahuji jen na svou současnou pozici. Moc mě tedy neoslovuje umění pro úzký okruh zasvěcených, ale ani komerční kalkul. Kvalita masám, to je to, co mne baví. Dobré filmy, designová škrabka na nádobí, barák, který je krásný a zároveň se v něm dobře bydlí, knížka, která je kvalitní literaturou a zároveň ji čtou miliony lidí na celém světě.

Když jsi dostal do rukou Svět knihy, byl často označován hanlivým přídomkem „výprodej skladů“. Po těch několika letech se takto ostré hodnocení už ztrácí. Podařilo se vám zvýšit jeho renomé, účastní se jej literární hvězdy, počet účastníků se navyšuje, jeho respekt ve světě stoupá. Přesto pocit, že procházím výprodejem skladů, zůstává. Je to tak z pohledu jeho šéfa v pořádku?

Knižní veletrh, který je navíc zároveň literárním festivalem musí sladit bezpočet funkcí. Z hlediska obchodního slouží jak k navazování a utužování obchodních vztahů, tak k prodeji knih přímo čtenářům, ať už přímo na akci nebo tím, že se knihy na místě nějakým způsobem propagují. Z hlediska programového je třeba nabídnout kvalitní odborný program pro lidi z oboru, představit světové i domácí trendy, představit kvalitní literaturu, ale umožnit i prezentaci řekněme spotřebního zboží v oblasti knižního trhu. Pak je tu role edukační, podpora čtenářství atd. „Výprodej skladů“ není úplně férové označení, na Svět knihy a obdobné akce chodí poučení čtenáři, s výprodejem skladových zásob by tam nikdo nezabodoval, takřka výhradně se prezentují aktuální tituly.

Ta dělící linka tedy leží asi v tom, že u nás se více soustřeďujeme na koncového uživatele, čtenáře a že jim vystavující nakladatelé knihy na místě přímo prodávají. A vizuálně jsou jejich expozice zasvěceny především tomuto účelu. To je nepochybně pravda a zde je třeba říci, že naši akci v běžných časech financují z 85 % vystavující, což jsou majoritně čeští nakladatelé, pouze 15 % je z veřejné podpory vstupného. A ti chtějí prodávat knížky a z toho pokrýt své náklady na vystavování. Můžeme dlouho rozebírat, zda je to správně, já mohu šermovat třeba průzkumem návštěvníků z roku 2019, který nám řekl, že nákup knih je v motivaci návštěvníků, proč jdou na Svět knihy až někde na čtvrtém místě. Můžeme si říci, že bychom potřebovali více mezinárodních vystavovatelů, pro které je účast na takové akci spíše možností navazovat obchodní vztahy, dělat tam marketing, budovat značku.

I v tomto se ale dost měníme, letos jeden ze dvou dominantních hráčů na trhu, Euromedia Group, a.s., knihy neprodával a naše mezinárodní sekce se významně rozrostla. Obecně bych chtěl, aby se knihy na Světě knihy dále prodávaly, ale aby vizuální dominance této funkce trochu ustoupila do pozadí.

Zažil jsi neuvěřitelně turbulentní dobu. Když se podařilo rozsvítit Svět knihy a připoutat k němu pozornost, jakou si zaslouží, přišel nejdříve čas pandemie, po němž následuje finanční šok způsobený ukrajinským konfliktem, jehož důsledky teprve pocítíme. Takže s tím prvním jsme si to ještě nevyřídili a to druhé si v plném rozsahu ještě ani neumíme představit. Pro knižní branži žádná dobrá zpráva. Co bys poradil státu, že by měl v takovém okamžiku pro knižní kulturu udělat?

Knižní sektor je neskutečně silný, nikdy do něj nesměřovaly žádné horentní sumy z veřejných zdrojů. Když by se sečetly všechny granty a dotace, směřující do oboru, tak ta částka bude v kontextu státního rozpočtu a jiných oborů víceméně směšná. Navíc je zlomkem toho, co daný sektor do onoho rozpočtu přináší ve formě daní.

Máme-li zůstat národem čtenářů, kterým nepochybně jsme, a pro stát je to z výše uvedeného dokonce ekonomicky výhodné, měl by stát pohlídat to, aby čtení zůstalo dostupnou kratochvílí pro co nejširší okruh lidí. Aby platilo to, že téměř každá rodina má doma knihovnu. Podporovat čtenářství obecně a u dětí obzvlášť (tady bych klidně rozdával plošně knížky), primárně podporovat knihkupce a knihovny mimo centra, na periferiích. Zvyšovat exportní potenciál, mezinárodní rezonanci české literatury.  

Už před časem jsme spolu mluvili, tuším v Lipsku a pak znovu ve Frankfurtu, o tom, že bys chtěl Svět knihy protáhnout z týdenního svátku na roční. Tedy zpřítomnit tuto značku v kulturních událostech v průběhu roku, V Tvých úvahách hrála roli nejenom podpora čtenářství, ale i spolupráce s knihovnami. Ještě stále o tom přemýšlíš?

V našich rozvojových plánech nás velmi zbrzdil covid, kdy jsme bojovali o holou existenci. Letos se nám podařilo nějakým způsobem vrátit kočár Světa knihy ze škarpy zase na silnici. Ale stálo to obrovské úsilí. Takže ano, přemýšlím o tom, ale konkrétní plány teprve začínáme tvořit.

Letos to byla improvizace na druhou. Protože loni jsme byli kvůli covidu na podzim, měli jsme o třetinu kratší čas na přípravu. Kvůli rekonstrukci Průmyslového paláce jsme se přesunuli do Křižíkových pavilónů, abychom se pár týdnů před konáním akce dověděli, že nebudou k dispozici ani tyto náhradní prostory. Musely se stavět haly na zelené louce. Takže jsme pracovali s tím, že musíme investovat mnohem více času, energie a financí tomu, abychom poskytli nižší návštěvnický a vystavovatelský komfort, než na jaký byli lidé v minulosti zvyklí. Naštěstí to přebyla ta skvělá atmosféra letního svátku knih a obrovská návštěvnost (mimochodem tolik lidí by se do Průmyslového paláce vůbec nevešlo). Takže upřímně, teď nechci mluvit o velkých vizích. Mým cílem je teď vzít si z předchozích ročníků to dobré, eliminovat to špatné a uspořádat co nejlépe příští ročník. Pak pro mne teprve snad skončí ty zmiňované turbulence a můžeme se vrátit k vizím.  

Děkuji za rozhovor.

Radovan Auer je patriotem svého rodného města Šumperka. Studoval na Univerzitě Pardubice a FAMU v Praze. V profesním životě se věnoval filmové produkci a kulturnímu marketingu. Deset let působil v různých pozicích na filmovém festivalu v Karlových Varech, od roku 2014 pracoval jako marketingový ředitel projektu Plzeň 2015 - Evropské hlavní město kultury. V současnosti pracuje jako ředitel Mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha. Je členem Rady Českého literárního centra a porotcem Státní ceny za literaturu.