O čtení a čtenářích

První reprezentativní výzkum čtení (knih) v populaci nad 15 let se konal v České republice v roce 2007. Na jeho metodologické přípravě se podílely dvě instituce: Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR a Národní knihovna ČR. Finančně byl průzkum podporován MK ČR. Byl sledován vzorek 1 551 respondentů a snahou bylo zaměření na oblast knižně-čtenářské kultury. O tři roky později se tento typ průzkumu opakoval, opět u občanů ČR starších 15 let,  velikost vzorku byla téměř stejná 1 550 respondentů. Sběr dat probíhal od 1. do 30. 6. 2010. Metodou průzkumu byly standardizované rozhovory podle dotazníku s náhodně oslovenými občany a jeho zaměření stejné jako v roce 2007 čtení, získávání a půjčování knih, beletrie, čtení na internetu. Zpracované výsledky se připravují ke knižnímu vydání (podzim 2011).

Nás zajímala zejména skupina mládeže, dospívajících mezi 15 až 20 lety. Jsou to mladí lidé, které chceme v knihovnách oslovit, hledáme cestu jak jim přiblížit čtení, jak je přesvědčit, že vedle internetu a sociálních sítí má v životě své nedílné místo kniha (a může být klasická i v elektronické podobě). Proto jsme se na profesora Jiřího Trávníčka obrátili s několika otázkami.

Výzkumu čtení se na rozdíl od zahraničí začínáme v České republice věnovat systematicky až po roce 2000. První reprezentativní průzkum mezi obyvateli ČR staršími 15 let se konal v roce 2007. Druhý, navazující a s možností už určitého srovnání, se uskutečnil v roce 2010. Můžete, pane profesore, oba tyto průzkumy charakterizovat, přiblížit jejich smysl a cíl a případně je srovnat?

Oba dva výzkumy jsou založeny na klasické statistice a přinášejí rámcový obraz naší společnosti, žádné detailní a hlubší poznatky tedy od nich nečekejme. Pro ty si musíme dojít jinak. Už když jsme se zkoumáním začínali, tak jsme se rozhodli, že budeme držet jádro otázek ve stejné podobě, aby bylo možné srovnat trendy, a že čtvrtinu otázek budeme věnovat jednomu fenoménu čtenářské kultury. V r. 2007 to byly veřejné knihovny, letos beletrie a čtení v digitálním prostředí. Ve srovnání těch dvou výzkumů vyplynulo, že velmi málo poklesl počet čtenářů, tj. těch, kdo přečtou za rok aspoň jednu knihu (jakoukoliv) – z 83 procent na 79 procent; mírně ubylo i těch, kdo navštíví během roku aspoň jednou veřejnou knihovnu – ze 40 procent na 38 procent; výrazně ubyl počet těch, kdo si za rok koupí alespoň jednu knihu – ze 71 procent na 46 procent. Čtení knih věnujeme denně v průměru o tři minuty méně (v roce 2007 to bylo 41 minut, v roce 2010 to je 38 minut).Tohle jsou „suchá“ a „nezáživná“ čísla. Vy se však ptáte na i na smysl a cíl. Jedním z nich je mít výzkumy srovnatelné s jinými zeměmi, kde se dělají už dlouhodobě (např. v Německu, Polsku, Kanadě, USA, Izraeli atd.). Dále je to fakt, že čtení o nás prozrazuje strašně moc. Čtení totiž není jen jedna z kulturních kompetencí, ale jde o klíčovou kompetenci, bránu k mnoha ostatním. Řečeno jinak: čtení je velice frekventovaná socio-kulturní křižovatka, kde se protíná vzdělávání, volný čas, zázemí, z něhož pocházíme, naše hodnoty a preference, vztah k tradici, ekonomická situace, ba i důvěra v druhé. O tom, co se u nás vydává, víme; namnoze (to už hůře) víme i to, kolik se čeho vydává. Ale víme, co se s tím vším děje v cílové instanci? Kdo co čte, kolik, čemu dává přednost, proč lidi čtou to, a ne něco jiného?

Mohl byste nám přiblížit, kterými skupinami či věkovými kategoriemi se průzkum 2010 zabýval? Jak se ve výsledcích průzkumu odráží věk respondentů?

Výzkum je zaměřen na dospělé, tj. na populaci od 15 let. Věk respondentů je samozřejmě velmi důležitým kritériem, kolik se čte, co se čte, jak často se chodí do knihoven, atd. Obecně lze říci, že nejvíce se čte v mladém věku, po 25. roku života čtení upadá a opět narůstá na konci ekonomicky aktivního věku, tj. okolo šedesátky. U knihoven je tato tendence ještě vypouklejší: propad kolem 25. roku je daleko silnější. U nabývání knížek je naopak střední věk dobou, kdy si knížky obstaráváme nejvíce.

Zaměříme se na nejmladší skupinu, tedy věk dospívajících od 15 do 20 let. Je to skupina, kterou se snaží oslovit a získat k četbě veřejné knihovny v České republice. Na tuto skupinu se v roce 2010 zaměřila také Moravská zemská knihovna (univerzální vědecká knihovna), která umožňuje mladým lidem, středoškolákům, využívat služby bez registračního poplatku. Ukázal průzkum čím můžeme tuto věkovou kategorii v knihovnách zaujmout?

Ukázal. Např. nejvíce jsou s nabídkou služeb spokojeni naši nejstarší občasné (nad 65 let), následují ti nejmladší (15-24 let), nejméně střední generace, tj. ti, kdo chodí do knihoven nejřidčeji. Když jsme se ptali, které služby by knihovny měly poskytovat, tak vyšlo najevo, že nejmladší návštěvníci mají jednoznačně ze všech věkových skupin největší zájem o vzdělávací akce, ale také o to, aby v knihovnách fungovalo občerstvení a internet, nejvíce také stojí o databáze informačních zdrojů, naopak nejméně stojí o regionální informace.

Jak ovlivňují média jako internet a televize čtení mladých lidí? Začínají se číst více knihy v elektronické podobě?

K tak detailním poznatkům jsme nešli. Zajímalo nás, co lidé čtou na internetu, kolik na něm stráví denně minut, jak často ho používají a také zda by souhlasili s tím, že by texty existovaly jen v podobě elektronické. Mladí jsou – očekávatelně – daleko největšími internauty, ale co do čtenářského chování, i oni dávají přednost tomu co ostatní, tedy především krátkým textům, hlavně zprávám.

Vychází podle vás dost kvalitní naučné literatury i beletrie pro mladé lidi?

Můj názor je, že ten, kdo hledá, tak si to svoje najde i na tomto poli. Obecně bych však uvítal, kdyby tady bylo více lidí, pro něž je samozřejmé psát pro širší publikum, tedy lidí typu Václava Cílka, Jiřího Grygara či Tomáše Halíka, všichni tito autoři – dle mé vlastní zkušenosti – umí vtahovat nejenom laiky, ale i mladé lidi. Že jich u nás není více, za to může tak trochu i tlak tradice, která je blízká spíše německému naukovému stylu než anglosaskému. Druhý z nich je s to v daleko větší míře komunikovat, vtahovat do problému neodborníky. Tohle se u nás bere jako buď „zrada“ vysoké vědy nebo přinejmenším jako pouhá popularizace. Pro mnohé pěstitele vědy musí jejich snaha vzbuzovat pocit něčeho posvátného, ba esoterického. Psát jasně a nadto ještě pro lidi mimo komunitu, v tom je cosi podezřelého. Příznačným budiž, že ani náš systém hodnocení vědy na vysokých školách a v Akademii věd ČR nedává za takovéto výstupy žádné body.

Lze ovlivnit vztah mladých lidí, věkové kategorie o které mluvíme, ke knize, k četbě? Nebo už je „zakódován“ z rodiny, ze školy, do té míry, že nemůžeme nic změnit? Teď myslím na snahy a aktivity knihoven.

Náš poznatek je takový (ale platí to i pro poznatky z jiných zemí), že základem je rodina. Škola, knihovna už pouze může nastavenou tendenci usměrnit, ale nikoli zvrátit. Ale mezi hochy je přece jenom o poznání více těch, kteří se stali čtenáři i přes to, že pocházeli z výrazně nečtenářské rodiny, než mezi dívkami.

Ještě se vrátím ke srovnání obou průzkumů. Ukázal průzkum 2007 a 2010 nějaké výrazné odlišnosti právě ve věkové kategorii 15 až 20 let? Mění se čtenářství mladých lidí, jejich vztah ke knize?

Žádná výrazná změna v této skupině nenastala. Čtenářsky jsme za ty tři roky zchudli všichni, přičemž nejmladší nezchudli o nic více než ti ostatní. Největší propad nastal ve středním věku, resp. ve věku nejvyšší ekonomické aktivity od 25 do 44 let.

Na závěr si dovolím  být trochu osobní. Jaký je váš názor na e-knihy? Máte vlastní    čtečku e-knih nebo půjčil jste si ji už? Jaký je váš názor na tento poměrně nový informační  zdroj? Jen poznámka „na okraj“, v Moravské zemské knihovně Vám, pane profesore, rádi čtečku na e-knihy půjčíme.

Ó, děkuji. Čtečku ještě nemám, ale už je asi na spadnutí. Pár jsem si jich ozkoušel, např. na jarním veletrhu knih v Praze. Problém asi není čtečka, ale to, že u nás zatím neexistuje rozvinutý trh s elektronickými knihami.  Nejsem žádný technopesimista, ale „omezení“ papírového člověka se už asi nezbavím. Kniha je pro mě artefakt, tj. jednota textu, sazby, vazby, grafického doprovodu. Rád si na ni sáhnu, držím ji v ruce, pohýčkám si ji. Mám rád vůni dávných knih i to, jak se mění barva jejich stránek, když stárnou.

s Jiřím Trávníčkem rozmlouvala Jana Nejezchlebová

Výsledky průzkumu z roku 2007 a 2010 viz:

Trávníček, Jiří. Čteme? : Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize. Brno : Host, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1 (Host. Brno)

publikaci s výsledky průzkumu 2010 připravuje Národní knihovna. ISBN 978-80-7050-554-0 (Národní knihovna České republiky. Praha)

Čtenářství, jeho význam a podpora :  Výzkum, teorie a praxe v České republice a Spolkové republice Německo. Praha : SKIP ČR, 2008. 83 s. ISBN 80-85 851-18-0

Výsledky byly také publikovány v časopise GRANDbiblio: č. 8 – 2007,  č. 1/2- 2008 a č. 3 – 2008. 

GRANDbiblio. 2010,  roč. 4, č. 11/12, Trávníček, Jiří. Jak čteme (1), s. 32 – 33.  ISSN 1802-3320, elektronická verze ISSN 1802-4408.