Knihovny jako zdroj inspirace a místo setkávání v obcích – 72 hodin, 8 autorů, 2 sousední země

Na začátku léta 2022 vyslaly tři partnerské instituce – Moravská zemská knihovna Brno, Treffpunkt Bibliothek St. Pölten a Literaturhaus Niederösterreich Krems – do příslušné sousední země vždy čtyři autorky či autory z České republiky a čtyři z Dolního Rakouska. Tato návštěva zavedla každého do knihovny, kde většina knih a médií nebyla napsaná v jejich mateřském jazyce. To vše za podpory evropského fondu pro regionální rozvoj Interreg.

Výchozím bodem tedy je knihovna, místo spojené s jazykem, k němuž lze přístup na verbální úrovni získat jen s pomocí tlumočníka či tlumočnice. O to důležitější byla další poznání historického pozadí místa a interakce s knihovníky a knihovnicemi. Dojmy a zkušenosti se staly základem pro jejich eseje, které po návratu napsali. Texty jsou publikovány ve dvojjazyčné knize „Worte über Orte - Putování za slovy“, kterou bude možné si vypůjčit ve všech knihovnách na Moravě a v Dolním Rakousku.

I když každý z autorů a autorek přistupoval ke své návštěvě jinak, stejně jak se liší jejich texty, je zajímavé, jak se jejich dojmy, zážitky, pozorování a slova zrcadlí a tím vlastně plní zadání projektu „Objevování knihoven na Moravě a Dolním Rakousku“. Prezentace publikace se odehrála za přítomností organizátorů, diplomatů, dvou autorů a jedné autorky a samozřejmě knihovnic v slavnostním sále radnice Eggenburg koncem září. A právě Eggenburg byl jedním z míst, které navštívil autor Marek Toman a kterému v jeho textu „Eggenburg zároveň matoucím způsobem připomíná Slavonice, ale i Roudnici či Stříbro nebo Slaný“.

Stejně se pozastavuje Markéta Pilátová nad faktem, že „Grafenwörth se tak podobá vesnicím na Hané, že mi chvílemi dá hodně práce nemyslet si, že jsem zrovna na prázdninách v Tučapech u Vyškova…“ A rakouský autor Ferdinand Schmatz při procházce po Boskovicích: „Přes Masarykovo náměstí v centru města, které má kolem 11 000 obyvatel, s farním kostelem sv. Jakuba a radnicí, dál kolem Boskovického zámku hrabat Mensdorf-Pouilly. Trhnu sebou a pozastavuju se nad tím jménem, ti a tady, že bych byl doma? Dohání mě minulost anebo stále přešlapuji na místě?“ I Gertraud Klemm má „ten zvláštní pocit, že jsem součástí dějin, které nás tedy stejně jako tam doženou, je jedno, ve kterém koutě Evropy se právě nacházíme… .“ Takových míst je v publikaci mnoho.

Vstupní brány do těchto míst a měst tvoří ale právě knihovny. Každý z autorů a autorek přistupoval ke knihovně jinak. Některý zvolil systematický postup popisu budovy a její struktury, někteří se chtěli s knihovnou sblížit pozorováním návštěvníků a uživatelů, někteří ji našli uzavřenou, provizorní, některé knihovny se ještě ozývaly post-covidovou prázdnotou, některé dětskými hlasy. U každého přístupu bylo však znát obavy, opatrnost ale i snahu pochopit tuto instituci, její zákulisí a rytmus, přístup ne tak vzdálený každému, kdo vstupuje do knihovny poprvé.

Tady byla navíc bariéra jazyková, která takovému setkání autorů a autorek s knihovnicemi a knihovníky mnohdy přidávala něco strojeného a oficiálního. Tyhle momenty jsou však vzápětí vyváženy tím společným obou stran – knihovnou jako místem prvního seznamování se světem literatury, knihou jako médiem, které dvakrát dokáže prolomit bariéry – jednak jako nemateriální prostředek inspirace, jednak jako fyzický předmět, kterým se může vyjádřit intimita.

„Člověk se podívá těmi okny a je zpátky v dětství, kdy chodil do knihovny se síťovkou a nosil si z ní romány, stejně tlusté, jako baví Simonu.“ To je úryvek z textu Markéty Pilátové u její návštěvy knihovny v Grafenwörthu. Tam se i potkala s dvěma dospívajícími děvčaty, jejichž nadšení ji dál inspiruje psát knihy, jak přiznala v projevu u příležitosti uvedení publikace. „V archivu knihovny dojde takřka na okamžik intimity, Martina, ani nevím proč, mi do ruky vtiskne svazek.“ To je zase z textu Lydie Steinbacher z její návštěvy pobočky Mahenovy knihovny v Brně.   

Jednotícím prvkem projektu i publikace je obdivuhodné nasazení knihovnic a knihovníků na obou stranách, kteří nenechávají nikoho na pochybách, jak důležitá je knihovna jako místo setkávání pro šíření literatury a vědomostí lidem všech věkových kategorií – a také skutečnost, že i digitální věk potřebuje osobní kontakt.

Fotografie: 

spolecna_fotka_z_Eggenburgu.jpg

Martin_Krafl_prekladatelka_Helena_Novak_a_autorka_Marketa_Pilatova.jpeg

2.jpeg

Ursula_Liebmann_z_Treffpunkt_Bibliothek_v_rozhovoru_s_Marketou_Pilatovou.jpeg