Spisovatelé a jejich knihovny

Jestli píšete knihy, bude vám povědomý tenhle dialog: „Moc se mi líbila vaše kniha.” Autor se zaraduje. A pak následuje: „Měl jsem ji půjčenou z knihovny.” Autora zaradování přejde. Autor by totiž přivítal, kdyby čtenář zašel do knihkupectví a za jeho knihu utratil peníze. Ale knihovny to zklamání dnes už skvěle vyrovnávají. Spisovatele totiž zvou na besedy se čtenáři. A čtení v knihovnách jsou ale zážitkem i pro samotné spisovatele. Jsme totiž bez debat velmoc krásných knihoven.

A nejde jen o architekturu. Ale o ni taky. Knihovny jsou dnes umně předělávané ze starých továren, jako třeba v Hradci Králové, nebo ve Svitavách, sídlí ve starobylé synagoze jako v Uherském Hradišti, ve zrenovované škole jako v Šumperku. Jsou na nádražích jako v Turnově, nebo zbrusu nové i na místech tak nečekaných jako Bílovice nad Svitavou, kde dřevěná, prosklená knihovna na zrenovované návsi vypadá jako křehký moderní šperk. Navíc, dnes už knihovny zdaleka nepůjčují jen knihy. Jsou často srdcem a plícemi kulturního života na malých, ale i ve větších městech. A na ta malá, ale i větší místa dnes mohou spisovatelé a spisovatelky jezdit třeba díky projektu Spisovatelé do knihoven. Řeklo by se, kam jinam, že? Ale ono zařídit, aby se spisovatel vypravil třeba do Kadaně, nebo Bílovce není úplně jednoduché a bez tohoto projektu by čtenáři v malých knihovnách neměli možnost pocítit literaturu „naživo”.

A posledních pět let se v českých knihovnách rozjíždí projekt, který se soustředí na malé děti, co ještě neumí číst. Jejich maminky chodí do knihovny s nimi na tzv. Bookstart. Děti tak přijdou do styku s knihami od útlého dětství a jejich mámy si pak odnášejí plné tašky vypůjčených knih, aby jim četly doma. A když mi dnes někdo řekne, že měl moji knížku půjčenou z knihovny, jsem jenom potěšená. Moc dobře vím, že je to terno.