Rozhovor s Tomášem Pavelkou – nejmladším starostou v České republice

Tomáši, svého času jsi byl nejmladší knihovník v České republice a poté i nejmladší starosta. Hodně se psalo o tvém zájmu o politiku od útlého mládí, ale prozraď čtenářům, jak ses dostal k profesi knihovníka. Byl jsi vášnivým čtenářem od dětství?

Je pravdou, že tuto otázku často nedostávám, ale rád na ni odpovím. V dětství jsem nejvíce četl encyklopedie, předně o historii. Měl jsem rád knihy, které jsou členité, mají kapitoly a podkapitoly, abych mohl vždy kousek přečíst a uzavřít jej. To mi zůstalo dodnes. Mnohem raději čtu knihy rozdělené do mnoha kapitol než knihy čtené na jeden dech. Byl jsem už v dětství takový organizátor, mám to po babičce, která provozovala prodejnu drogerie. Děti se rádi vžívají do rolí dospělých a hrají si na prodavače, popeláře a na profese rodičů. Já tomu neměl jinak. Ale prodavače jsem nemusel hrát, s babičkou jsem mohl v obchodě reálně prodávat každé ráno před začátkem výuky a odpoledne po družině. Také jsem se stejně chtěl zapojit v obci, nejprve jsme s dětmi z kroužku keramiky pomáhali při kulturních akcích, prodávali své výrobky na trzích a výstavách. Pak jsem narazil na knihovnu, krásné místo na našem zámku, kde mě paní knihovnice byla ochotna „tolerovat“ a nechala mě si na knihovníka hrát stejně jako babička v obchodě na prodavače, to mi bylo asi deset. Po pár letech jsem byl jedním z vedoucích dětského kroužku v naší obci, který renovoval své prostory a ve stejný čas procházela i knihovna svou rekonstrukcí, spojili jsme s knihovnicí síly a pak už jsem v knihovně zůstal a jsem tam už 8 let.

Pro každou knihovnu je důležitý její zřizovatel. Pokud knihovník i zřizovatel fungují v symbióze a dokáží si vzájemně naslouchat, je už pouhý krůček ke kvalitním službám knihovny a následně spokojeným čtenářům. Ty jsi byl jako jeden z mála knihovníkem i zřizovatelem, následně dokonce obojím. Co bys jako knihovník vytkl starostovi a naopak?

Většinou nemluvím moc času sám se sebou, i když bilancovat je nutné ve všem, co v životě děláme. Být starostou je komplexní povolání, máte velký záběr a během dne měníte často fokus na různé problematiky. V jeden moment chystáte investice za desítky milionů, za minutu řešíte ztraceného psa nebo nalezené klíče. Proto každý starosta, kterému leží na srdci rozvoj jeho obce, je rád za šikovné lidi, kteří jej obklopí a pomáhají mu. Knihovníci se nesmí bát být iniciativní, musí tlačit svou myšlenku udělat z jejich knihovny dobrou knihovnu. Ale je třeba taky nabídnout svou aktivní participaci, vnímat knihovnu jako své další dítě, které chce péči a potřebuje ukázat směr. Starostové se musí více zajímat o strategický rozvoj i v oblasti knihovnictví, mnohdy je knihovna jedinou vzdělávací institucí obce kromě školky, síť knihoven je součástí rodinného stříbra naší země. Dneska spoustu situací řešíme tak, že jen hasíme požáry, lepíme díry, ale nechceme raději stavět moderní a inovativní mosty?

Známe se z hodnotící komise Ministerstva kultury ČR, která posuzuje ty nejlepší knihovny v kategorii Základní knihovna roku. Navíc jsi komisařem i v soutěži Vesnice roku a díky svým zkušenostem z knihovnictví i „starostování“ by ses mohl podělit o své postřehy a zkušenosti z návštěv po celé České republice…

Hodnotit není lehké, ale popravdě zase taková námaha to také není, i když hodnotící týden je maraton. Je to každopádně skvělá inspirace, vidíte kus kraje a naší republiky. Komisaři nejsou roboti, ale zároveň hodnocení není „dojmologie“. Myslím, že je správné kombinovat objektivní kritéria a přidat k nim subjektivní komplexní hodnocení, které se opře o argumenty. Mohl jsem vidět různé přístupy a postupy, jak vést knihovny a obce. Myslím, že se to dá rozdělit do dvou až třech kategorií. Vychází mi to tak, že necelá půlka hodnocených bývají ti, kteří to dělají srdcem a citem, mají to často i v očích. Druhá necelá polovina pracuje hodně racionálně, zaměřeně na výkon a odbornost. A pak je těch pár procent, kteří jsou nejlepší, kloubí v sobě emoce a ratio. Je to tak i v životě ve vztazích, řekl bych. Nejlepší jsou ty, kde si s někým rozumíte při debatách a zároveň budete chápat navzájem své vnitřní světy až do roviny motivů jednání v jednotlivých situacích.

Jsi nositelem prestižní ceny MARK za rok 2021, kterou dostávají mladí knihovníci do 35 let, konkrétně za aktivní podporu knihoven v malých obcích a také za sérii tříletých celorepublikových stáží organizovaných Sdružením místních samospráv pod názvem Jak nastartovat obecní knihovnu? a Knihovna v obci. Je možné po jednom roce zhodnotit tento projekt, případně jej přiblížit čtenářům?

Objeli jsme několik knihoven v regionech a pozvali knihovníky a zastupitele obcí, abychom jim ukázali, že jde všude nastartovat obecní knihovnu. Není to složité, stačí chtít, vytyčit si cestu a krok po kroku dojít k cíli. Je to taky o tom nebát se, říci si o pomoc a zapojit do projektu širší spektrum osobností, ať už místních nebo odborníků. Projekt byl částečně ovlivněn pandemií, kdy nešlo stáže pořádat osobně. Stihli jsme vydat několik metodických listů, natočit videa a propojit už úspěšné příběhy s těmi, kteří mají potenciál a chtějí ho proměnit. Bylo skvělé navštívit v rámci letošního hodnocení Knihovny roku několik knihoven, které se účastnili našeho projektu. Získat cenu v Zrcadlové kapli Klementina je hezké, ale ještě lepší je, když vidíte plody své práce v praxi. To je krásné na knihovnictví i na starostování či lektorování.

Vyjmenovat všechny tvé aktivity by pokrylo rozsah, který máme vyčleněný na rozhovor, mimo jiné jsi ještě zaměstnán na Ministerstvu pro místní rozvoj. Máš vůbec prostor na svůj volný čas? Záliby, rodinu, přítelkyni? Máš vůbec ještě čas číst literaturu?

Času máme všichni stejně, je jen na nás, jak jej prožíváme a s kým ho trávíme. Nevěnuji se nějakému koníčku nebo sportu systematicky a pravidelně, ale třeba rád si zajdu zaplavat nebo do sauny, v zimě na lyže. Nejdůležitější ale není, co člověk ve volném čase dělá za aktivitu, ale jestli mu přijde ten čas smysluplně strávený. Moc rád trávím chvíle hlubokými rozhovory na různorodá témata s lidmi napříč generacemi, vytváří to dobré a pevné vztahy, posouvá nás to v názorech a utváření pohledu na svět. Nic není totiž černobílé. Ke knihám se rád vracím. Teď čtu postupně knihu oblíbeného architekta Adama Gebriana o jeho třech měsících v Barceloně.

Poslední otázka, blíží se konec roku, co bys do toho nového popřál českým knihovnám a zejména jejich čtenářům?

Ať nepřestávají usilovat o inovace, ale zároveň ať jsou věrní tradicím. Zkusit číst knihu elektronicky neznamená rozloučit se s aktivitami jejich knihovny, vždyť už to dávno není jen o půjčování knih. Přeji knihovnám i čtenářům, aby našli pod stromečkem dobrou literaturu, která je potěší, posune kupředu a o kterou se budou moci podělit s dalšími čtenáři a svými blízkými.

Děkuji za rozhovor.

Tomáš Pavelka (ročník 1998) je studentem práv, knihovníkem a od roku 2020 také starostou obce Mořice. Za mimořádný přínos oboru, aktivní podporu knihoven v malých obcích, skloubení práce starosty, knihovníka a studenta i za sérii tříletých celorepublikových stáží získal v roce 2021 ocenění MARK 2021.