Mgr. Bc. Iveta Pernicová, DiS.

Iveta Pernicová pochází z Holštejna, manžela má ze Šošůvky, několik let bydleli v Petrovicích, později se přestěhovali do Sloupu. Tak trochu cestovatelé okresem (okr. Blansko) a podobně to měla i se studiem. Na Vyšší odbornou školu knihovnickou se přihlásila po maturitě, v podstatě až v okamžiku, kdy se nedostala na vysokou školu. Trochu ji do tohoto rozhodnutí „dotlačila“ maminka, protože se (pro dobro své dcery, pochopitelně) odmítla smířit s tím, že by měla jenom střední vzdělání. Škola ji zpočátku moc nebavila, nakonec ji ale zdárně absolvovala. Možná pomohlo i to, že už během studia převzala Obecní knihovnu v Šošůvce, kde začala převádět teoretické poznatky do praxe, a protože je prakticky a pragmaticky založená, tak ji to posunovalo stále více tím správným směrem. K Šošůvce si časem přibrala ještě knihovnu v rodném Holštejně, takže praxe měla až až. Zájem o studium na vysoké škole ale stále přetrvával i po absolvování VOŠ. Ivetu bavila práce s dětmi, takže se přihlásila na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Učitelství pro 1. stupeň. Studovala tzv. dálkově a během toho učila na malotřídní škole. Bohužel se až příliš lišila právě ta praxe a univerzitní teorie, a to byl hlavní důvod, proč po roce studium, a tím pádem i práci ve školství, ukončila.

V roce 2010 dostala nabídku zaměstnání v Městské knihovně Blansko, kde putovala po různých odděleních knihovny (regionální oddělení, vedoucí studovny, vedoucí hudebního oddělení, příprava kulturních a vzdělávacích akcí knihovny). Během zaměstnání v Blansku porodila dvojčata (pochopitelně s odskokem na mateřskou dovolenou) a vystudovala dva různé obory na VŠ – to jen a právě proto, aby zjistila, že knihovnictví je prostě super. V roce 2019 nastoupila Iveta do Městské knihovny Kuřim, kde od roku 2020 pracuje jako vedoucí knihovny. Na této pozici se jí daří skloubit všechny činnosti, které ji těší a které jsou jí vlastní: od plánování činnosti knihovny, přes řízení malého kolektivu, řešení praktických provozních záležitostí, přímou účast ve výpůjčních službách až po prezentaci knihovny veřejnosti.

Iveta Pernicová kromě plného úvazku v Městské knihovně Kuřim věnovala svůj čas a energii také Obecní knihovně v Šošůvce, kterou z nevýrazné obecní knihovničky dokázala proměnit na moderní knihovnu. Knihovnu zařídila novým nábytkem a dokázala, že i v té nejmenší knihovně lze organizovat nejrůznější aktivity a akce. Stále vede také Obecní knihovnu ve Sloupu v Moravském krasu, která byla v roce 2022 nominována v soutěži Komunitní knihovna Jihomoravského kraje. Ve volném čase se věnuje turistice, kynologii, vymýšlí nejrůznější básničky, hry, kvízy a aktivity pro své knihovny a samozřejmě, jako správná knihovnice, ráda a hodně čte. S manželem a dvěma syny žije ve Sloupu v Moravském krasu.

Tři otázky pro Ivetu Pernicovou

Jaký je tvůj vztah ke knihám?

A zase ta maminka. Ta byla pro mě vzorem a ta mi předkládala od dětství knihy, které by se mi mohly líbit. A byla vcelku úspěšná, nejprve dětské knihy, dobrodružné příběhy, třeba knihy Enid Blytonové, záhady, tajemno, dobrodružství, pak dívčí romány od Stanislava Rudolfa a Lenky Lanczové, ale brzy jsem si začala hledat žánry, které se mi líbily více. Postupem času jsem stále častěji sahala po psychologických thrillerech, hororech nebo napínavých záhadách. Ke knížkám se obvykle nevracím, ale to zřejmě bude ovlivněno i mým oblíbeným žánrem – přece jenom když už víte, kdo je unesený, zavražděný a proč, tak číst knihu podruhé, to nějak už není ono.

Jak jsou na tom knížky dnes?

Knížka to v dnešní době nemá vůbec lehké. Jsem moc ráda, že lidé ještě pořád čtou, že mají co číst, protože knihy se vydávají, ale vnímám právě to nastupující a rozšiřující se moderno. Tím spíš je potřeba klást důraz na čtení, vychovávat si malé čtenáře a vést děti už od útlého věku ke knihám. Má to obrovský vliv na jejich slovní zásobu, schopnost vyjadřování a mluvení jako takové. Je hodně poznat, kdo čte, bohužel spousta mladých bere knihu do ruky jenom proto, že „učitelka to chce“. Slovní zásoba se potom vejde do zkratek a mladí si nemají co říct. Nebo možná mají, ale vystačí si s „jj, tvl, nj, omg a ok“. A to je podle mě hrozně málo.

Čtou se dnes víc klasikové nebo současní autoři? Papírové knihy nebo e-knihy?

Určitě současní. Ale to je zase ten moderní trend, kdy na internetu, sociálních sítích, v médiích a vlastně všude vidíte nálepky „bestseller“. To potom táhne čtenáře do knihkupectví a knihoven, platí nemalé částky za nákup či rezervování knihy, ale ne vždy to za to stojí. A jestli kniha papírová nebo e-kniha? Osobně a čistě za mě rozhodně papírová. Prakticky každý večer se kvůli tomu s manželem dohadujeme, protože on jako ajťák je zase zastáncem elektroniky a vadí mu moje lampička nad rozevřenou knihou. Ale obě „formy” mají svoje místo a mohou existovat vedle sebe.