Rozhovor s Lukášem Dlabačem

Řadu let se věnujete odbornému vzdělávání knihovníků v Městské knihovně v Praze i v rámci výkonu regionálních služeb. Jakou podobu má aktuálně interní vzdělávání knihovníků v Městské knihovně v Praze?

V posledních letech prošlo interní vzdělávání zaměstnanců v organizaci značným vývojem, kdy k tomu výraznou měrou přispěla i celosvětová pandemie. Změn bylo ovšem více, jelikož jsme chtěli zapojit do rozvojového procesu více zaměstnanců, od 1. 1. 2019 jsme zavedli tzv. „kreditový“ systém, kdy většina zaměstnanců sbírá během kalendářního roku kredity za různé vzdělávací aktivity. S přechodem na nový systém souvisela i nová koncepce interního vzdělávání, která by v letošním roce měla projít revizí, jelikož od jejího zavedení už také uplynuly čtyři roky. Během pandemie došlo zase pro změnu k výraznému přechodu do online prostředí, což byla v té době nutnost, ale letos se již snažíme o jistý návrat k prezenčním kurzům, jelikož online bylo v poslední době opravdu mnoho a určitý digitální detox bychom nejspíše potřebovali všichni.

Jaké vzdělávací aktivity nabízí Vaše knihovna knihovníkům veřejných knihoven regionu Praha?

Primárně kurzy zaměřené na rozvoj digitálních kompetencí či seznamující s novými technologiemi. Velký zájem bývá i o literární přednášky, setkání a besedy, kde je možné vyslechnout i případné příklady dobré praxe týkající se práce se čtenáři. Zajímavé je, že zájem je i o kurzy řešení krizových situací, sebeobrany a asertivní komunikace. Každý rok se tak snažíme i kolegům a kolegyním v rámci výkonu regionálních služeb zajistit potřebné a vhodné kurzy, které mohou prakticky využít.

Zjišťujete mezi knihovníky zájem o témata vzdělávání? Pokud ano, jakým způsobem?

Nápady a návrhy na vzdělávací aktivity ze strany knihovníků jsou pro nás důležitou součástí přípravy v každém roce. Na jednu stranu pracujeme s tématy, které jsou důležité pro rozvoj organizace, nebo které se týkají našeho dalšího strategického směřování, ale na stranu druhou se to snažíme vyvažovat i kurzy, které nám doporučí některý z kolegů či kolegyň. Každý rok sbíráme pomocí formulářů návrhy na vzdělávací aktivity, na různá témata a oblasti, ve kterých knihovníci cítí, že by potřebovali proškolit. Osobně je mi příjemná i varianta, když se někdo ozve přímo, že byl na dobrém kurzu, slyšel zajímavého lektora nebo absolvoval zajímavý workshop. Když je to možné, tak se poté snažíme na každý takový podnět reagovat, a když se ukáže vhodný, tak ho i realizovat.

Která témata Vy osobně považujete v odborném vzdělávání za aktuální a nejžádanější?

Každý rok nám přinese nějaký nový trend, který je zrovna v kurzu a je o něj velký zájem. Před pár lety se mluvilo o gamifikaci či před vypuknutím pandemie o agilním řízení. Myslím, že i u mě se názor mění a vyvíjí dle různých okolností. Nyní bych řekl, že je velmi důležité zaměřit se na oblasti, které souvisí s návratem do „offline“ prostředí. Určitá forma psychohygieny se zaměřením na motivaci zaměstnanců bude dle mého názoru letos i v blízké budoucnosti důležitou součástí interního vzdělávání zaměstnanců napříč institucemi.

Preferujete prezenční nebo online formu vzdělávání, příp. pořizujete videozáznamy z akcí?

Já osobně preferuji prezenční formu kurzů, jelikož v ní vidím stále větší potenciál, než při případném online vzdělávání. I online lze naštěstí dělat kvalitně, ale v mnohem větší míře záleží na lektorovi a jeho schopnostech (ať již pedagogických, tak i technických), jak celá akce vyzní. Je k tomu potřeba zvýšená příprava a dodržování jiných zásad, jako je například jiná frekvence přestávek či odlišné zapojování posluchačů. Videozáznamy pořizujeme většinou z online akcí, z prezenčních pouze výjimečně. MKP využívá i vlastní YouTube vzdělávací kanál, kam vkládáme vzdělávací videa, která jsou poté zaměstnancům zpřístupněna.

Daří se Vám naplňovat indikátor 48 hodin ročně věnovaných odbornému vzdělávání knihovníků?

Pro instituci, která zaměstnává cca 500 zaměstnanců, jde každý rok o složitý úkol, který opravdu není jednoduché naplnit. Tento indikátor byl také jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli celý interní vzdělávací systém překopat a zavést vzdělávací kredity. Abych řekl pravdu, tak se nám ho daří naplňovat pouze zčásti. V posledních letech se průměrně pohybujeme okolo 38 hodin na jednoho knihovníka, což při našem počtu považuji za velmi solidní číslo. Výše se za stávajících podmínek asi ani dostat nemůžeme, jelikož již nyní se u nás každý rok koná přes 300 vzdělávacích akcí (když nepočítáme výuku jazyků) a problémy s obsazeností kurzů míváme spíše opačné, tedy že nám kapacita nestačí, než že bychom neměli pro koho kurz připravovat. I tak indikátor splňuje pouze část zaměstnanců, tudíž se k němu jako instituce snažíme každý rok spíše přiblížit, než ho překonat.

Chystáte pro letošní rok vzdělávací akci, na kterou byste rád čtenáře tohoto rozhovoru pozval?

Letošní rok bude nejspíše velmi specifický, jelikož se chystáme zapojit do projektu Národního plánu obnovy v části Statut umělce. Myslím, že jestliže nám bude žádost schválena, tak bude o náplni vzdělávacích aktivit a řady akcí rozhodnuto možná nejenom na letošní, ale i na příští rok. Konkrétní akci, na kterou bych rád pozval, tak bohužel zatím neuvedu.

Děkuji za rozhovor.

Mgr. Lukáš Dlabač, MBA pracuje jako vedoucí personálního oddělení Městské knihovny v Praze. V organizaci se pohybuje na různých pozicích od roku 2013, tudíž ho letos čeká zajímavé desetileté jubileum. Jeho dlouhodobou oblíbenou pracovní kratochvílí jsou různé personální statistiky, které s nadšením a k oboustranné radosti požaduje i po svých kolezích a kolegyních.