Knižní čtvrtky

Pamatujete si na ně? Stávali jste ve frontách před "vaším" knihkupectvím? Zmrzlé nohy podupávající před výlohou, zkřehlé ruce zahřívající se listováním ve vytoužené knize? Přiznám se, že ač věkem a čtenářskou vášní k těmto pamětníkům patřím, nikdy jsem "předknihkupeckou" atmosféru toužebného očekávání neprožila. Snad mi pan Alois Srdce, skutečný táta knižních čtvrtků, promine. Už tenkrát jsem totiž využívala dvou pohodlných služeb.

Klub mladých čtenářů Albatrosu je jen o pár let mladší než já. Dodnes si vzpomínám na úžasnou vůni nových knih, které nám paní učitelka rozdala. Říkalo se jí důvěrnice. Narozdíl od těch domovních, které nás hubovaly za to, že děláme na schodišti hluk a nepořádek, jsme naši knižní důvěrnici milovali. Na její úsměv, který na nás zářil zpoza  balíčků knih, nikdy nezapomenu. Díky ní jsem tehdy zahořela láskou k literatuře a ta mi zůstala dodnes. Kolik dnešních dětí toto může o "své důvěrnici" říci?

Dostávat knížky jednou za čtvrt roku však pro mne bylo málo. Sotva jsem se trochu vyznala ve světě písmenek a čísel tramvají, vydala jsem se na své první cesty do knihovny z jedné ostravské čtvrti do druhé. Pondělí nebo čtvrtek, to mi bylo jedno. Kolik úžasných dobrodružství se tenkrát vešlo do jedné místnosti - Anička z 1.A, Pipi Dlouhá punčocha, Neználek, Honzíkova cesta, Jerry z Ostrovů, Dva divoši, Švýcarský Robinson, Gabra a Málinka, Rychlé šípy, Patnáctiletý kapitán, ...

Přiznám se, že i nyní v dospělosti knihkupectví trošku zanedbávám. Prostě jsem "postoupila" do Knižního klubu a do knihovního oddělení pro dospělé čtenáře. A dnes, coby zaměstankyně knihovny, mám týdně desítky nových knih na dosah ruky. Autoři, nakladatelé a distributoři jich však ročně chrlí tisíce. V roce 1999 vyšlo v česku 12 551 titulů, v roce 2009 to bylo 17 598 knih. Nárůst o 40 %. Proč tedy čtenářství, čtenářská gramotnost klesá?

A navíc, jak se má čtenář v tom množství oreintovat? Jak zjistí, že ta či ona kniha by stála za přečtení? Rozhoduje se podle recenzí v tisku, internetových stránek nakladatelství, sleduje s tužkou v ruce - jako já - Knižní svět či skvělou literární revue pánů Lukeše a Schmida 333? Kdo je hoden největší důvěry? No přece knihovnice a knihovník! Ti mají doporučování literatury v popisu práce a dělají to skvěle. Osobně v knihovně i virtuálně na internetu.

Vyškovské knihovnice, a dnes už i čtenářky a jeden čtenář!, doporučují každý čtvrtek na našich internetových stránkách knihy, které sami přečetli. Nejsou to odborné recenze literárních kritiků. Pouze pár vět osobních pocitů z příběhů, se kterými jsme strávili pár přijemných chvil, či dlouhých nocí. Nevíte-li si rady, po jakém čtení sáhnout, zajděte do nejbližsí knihovny nebo zabrouzdejte do rubriky Čteme a doporučujeme.