Příběhy Mollovy sbírky zapsané na seznam světového dědictví UNESCO

Moravská zemská knihovna v Brně uchovává mezi svými historickými fondy rozsáhlou sbírku starých map. Jejím základem je tzv. Mollova sbírka čítající více než 12.000 listů, jejichž vznik se datuje do 16., 17. a prvních dvou třetin 18. století. Nashromáždil a utřídil je během svého života v 18. století ve Vídni diplomat Bernard Pavel Moll. Kolekce byla jednou z pozoruhodností Vídně již v době svého vzniku a v naší současnosti se zapsala do dějin českých paměťových institucí a kulturního dědictví obecně hned dvakrát: poprvé krátce po roce 2010, když byla mezi prvními mapovými fondy v České republice zdigitalizována a navíc tehdy jedinečným a originálním způsobem, za použití řady nástrojů vyvinutých v Moravské zemské knihovně a posléze aplikovaných i jinde ve světě, zpřístupněna na internetu; podruhé 18. května 2023, když byla prohlášena součástí světového kulturního dědictví UNESCO a zapsána do programu Paměť světa. 

Vyprávět dějiny i současnost tzv. Mollovy mapové sbírky je možné jako sérii příběhů. První z nich bude pojednávat o osobě tvůrce a vlastníka sbírky, druhý o jejích osudech po zakladatelově smrti a třetí o jejím zpřístupnění široké veřejnosti.

Bernard Pavel Moll: život diplomata, sběratele a učence

Profese diplomata zavedla Bernarda Pavla Molla, syna luteránského pastora narozeného 29. května 1697 ve vesnici Vestenberg ve Francích, do Vídně. Zde se usadil a po sňatku s dcerou svého kolegy - diplomata Marií Christinou von Praun v roce 1739 založil rodinu. Téhož roku byl také povýšen do šlechtického stavu a díky své manželce spřízněné s rodinou císařovny získal přístup do nejvyšších společenských kruhů.

Moll pocházel z rodiny diplomatů, úředníků, vědců a umělců a sám se také začal věnovat intelektuálním zálibám, zejména sběratelství. Nejpozději od počátku čtyřicátých let 17. století začal ve svém domě shromažďovat knihovnu, sbírku přírodnin a budovat sbírku map. Zatímco o prvních dvou kolekcích nemáme žádné podrobněji informace, o sbírce map jsme informováni velmi dobře. Nejen proto, že se dochovala téměř v úplnosti dodnes, ale také proto, že si sám Moll o ní vedl podrobné záznamy. Tyto evidence čítající 47 svazků jednak v konkrétní rovině prokazují Mollovy pokročilé znalosti o historické i současné mapové produkci a jejích autorech, jednak v abstraktní rovině svědčí o obecném přehledu a erudici majitele sbírky, který ji dokázal smysluplně utřídit a vést jako svůj „obraz uspořádání světa“. Touto tzv. mapografickou činností se Moll řadí mezi osvícenské intelektuály a vědce a předpokládáme, jakkoli se pro to nedochovaly doklady, že komunikoval s podobně zaměřenými přáteli a kolegy po celé Evropě. Sbírka pro něho byla jistě koníčkem a prostředkem sebeprezentace (evangelickému lyceu v Bratislavě, kde studoval jeho syn, věnoval soupis map Uher, který vyšel posmrtně také tiskem jako nejstarší soupis map tohoto regionu vůbec /1781/), ale také terapií. Nejvíce se rozvoji a evidenci sbírek věnoval v období životních krizí, tedy v době, kdy zemřela jeho žena (1748) a posléze i již zmíněný jediný syn (1756).

V aktivní službě prožil Moll čtyřicet let, a to v době, kdy Habsburská monarchie čelila nejrůznějším mezinárodním tlakům a účastnila se vleklých vojenských konfliktů. Zastupoval přitom u císaře severoněmecké vévody a hrabata. V roce 1773 předal zastupitelský úřad svému zeti Fridrichu Vilému Vockelovi a z aktivní diplomacie definitivně odešel. Zemřel ve vysokém věku třiaosmdesáti let 26. září 1780 v Badenu u Vídně.

Z Vídně do Brna

V roce 1789 zemřel Mollův zeť a dědic Vockel. Jeho vdova z finančních důvodů usilovala o zpeněžení sbírek svého otce. Nejprve se podařilo prodat knihovnu a mineralogickou sbírku, ale o rozsáhlou sbírku map neměl nikdo zájem. Mapy zůstávaly v Mollově vídeňském bytě až do té doby, kdy se diplomatův vnuk Friedrich Vockel přiženil do moravské šlechtické rodiny Antonína Valentina Kašnice z Weinbergu a stal se členem Moravsko-slezské společnosti pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy, z jejíž iniciativy bylo v Brně založeno Františkovo (dnes Moravské zemské) muzeum. Právě této instituci sbírku map Vockel daroval. Uložena byla od jara roku 1821 dlouhodobě v augustiniánském klášteře na Starém Brně, stranou pozornosti veřejnosti.

Od soukromého majitele do veřejné instituce

Na přelomu 19. a 20. století došlo k převzetí Františkova muzea, dosud soukromé instituce, zemskou samosprávou. Při té příležitosti byla provedena reorganizace sbírek a vydělena muzejní knihovna jako samostatná instituce – Zemská knihovna moravská. Mapová sbírka byla delimitována právě do jejích fondů. Unikátní Mollem navržené geografické členění (viz obrázek) zůstalo po celou dobu zachováno, pouze v souvislosti se založením tematického souboru vedut moravských lokalit, označovaného později podle ředitele knihovny jako Schramova sbírka vedut, byla z Mollovy sbírky vyňata řada grafických listů.

Spíše než o „sbírce“ bychom ale měli mluvit o „sbírkovém atlase“. Tento pojem v dějinách kartografie označuje jednotně utříděnou kolekci map, plánů, vedut, nákresů, opisů antických epigrafických památek, portrétů významných osobností, apod., kterou cíleně, s určitou představou a konceptem shromažďoval a dále třídil její majitel či někdo, koho tím pověřil. Nejde tedy jen o mapy v moderním slova smyslu, ale o komplexní zachycení a utřídění světa, jeho současné i minulé podoby a aktérů, kteří se na tom podílejí. Sbírkové atlasy mívají různý rozsah – od jedné „knihy“ až po několik knihovních sálů. Mollova sbírka je nejen jedním z nejrozsáhlejších dochovaných sbírkových atlasů, ale také ilustrativním příkladem utváření veřejných sbírek v paměťových institucích ve Střední Evropě: putovala od soukromé osoby do kolektivní privátní instituce stavící na tradicích zemského patriotismu a zároveň modernizace až do instituce veřejné – zemské a posléze státní, kde je vnímána jako součást kulturního dědictví.

Z depozitářů na web

Sbírka byla vybavena katalogy a rejstříky, jak už bylo řečeno, de facto od svého vzniku. Měly sloužit především svému majiteli, ale předpokládejme, že i jeho přátelům a zájemcům o staré mapy. Už v období po Mollově smrti a dále poté, co se dostala do Františkova muzea v Brně, se ovšem sbírka ztratila z očí veřejnosti – badatelský okruh se omezil na několik moravských vlastivědných badatelů a více než mapy stály díky soupisovým iniciativám v centru pozornosti opisy antických nápisů.

První (lístkový) katalog Mollovy sbírky v paměťové instituci byl pořízen už ve dvacátých letech 20. století, zásadní pozornosti se jí ale dostalo až v polovině století, kdy ji systematicky popsal a její význam zhodnotil Karel Kuchař, profesor geografie a kartografie na pražské přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Spolu s Annou Dvořáčkovou vydali knihu, která obsahuje rozsáhlá německojazyčná resumé, a Mollova sbírka se tak dostala do povědomí středoevropské odborné veřejnosti. Na začátku nového tisíciletí, po přestěhování knihovny do nové budovy a zavedení digitálních, online přístupných katalogů se ovšem zpřístupnění tohoto rozsáhlého souboru map stalo, při zachování jejich základní charakteristiky, tedy dokumentu, které zachycuje prostor, výzvou. Té se chopili naši kolegové Jiří Dufka a Petr Žabička a ve spolupráci s programátorem Petrem Přidalem postavily web mapy.mzk.cz, který byl v roce 2011 odměněn cenou „Knihovna roku“ v kategorii Informační počin. Revoluční myšlenkou bylo zařazení specificky geografických prvků popisu (geometadat, tedy údajů o měřítku a především geografické souřadnice na mapě zobrazeného území) a od nich odvodit vyhledávání založené na současné dynamické mapě. Sbírka je hojně využívána badateli z řady oborů i studenty vysokých škol.   

Závěr

Pomineme-li nekonečný příběh interpretace a hodnocení významu Mollových sběratelských aktivit a srovnávání jeho kolekce s dalšími sbírkovými atlasy (středo)evropského původu, na kterém budou znovu a znovu pracovat generace badatelů, pak je doposud posledním příběhem – se šťastným koncem – zápis Mollovy sbírky na seznam světového dědictví UNESCO, do mezinárodního programu Paměť světa, k němuž došlo 18. května 2023. Sbírka se tak znovu připomíná odborné i laické veřejnosti a vybízí ke studiu pozoruhodných jednotlivin i k přemýšlení o celku, o tom, jakou měli lidé na prahu moderní doby představu o prostoru a světě a o co ji opírali.

Poznámka k obrazové příloze

Mapu Tabula Geographica Europae Austriacae Generalis, kterou vydal proslulý nakladatel Johann Baptist Homann v roce 1733 v Norimberku, použil Moll jako „klíč“ ke své sbírce. Podle ní rozdělil kolekci na dva celky: Rakouský atlas a Německý atlas. Mapa je nejen nejstarším kartografickým zobrazením zemí pod vládou Habsburků společně, ale nese v sobě zároveň i výrazný symbolický rozměr. Zachycuje země, jimž Habsburkové vládli jako dědiční panovníci (na tento fakt odkazuje Rakouský atlas), i teritoria, kterým panovali coby císaři Svaté říše římské (Německý atlas). Sken je dostupný zde.

Fotografie: 

Mollova_sbira.jpg