Zaměstnanci Moravské zemské knihovny v bázi Slovník českých knihovníků

Od roku 2007 buduje Sdružení knihoven ČR bázi Slovník českých knihovníků, která se snaží registrovat významné osobnosti, jež působily na území Čech, Moravy a Slezska a aspoň část svého života se věnovaly knihovnické činnosti. Na začátku roku 2019 obsahovala tato báze, která během doby byla přesunuta z webu SDRUK na web Národní knihovny, jen kolem 850 záznamů. Díky badatelskému úsilí autora těchto řádků dosáhl počet záznamů čísla překračujícího 2700.

Plnotextovým hledáním ve zdigitalizovaných knihách a časopisech a bádáním v archivech se podařilo doložit působení v knihovnách u některých osobností, kdy se ani nepředpokládalo, že během svého aktivního života pracovaly také v knihovně. Získaly se životní údaje také o osobnostech, které musely opustit naše území vzhledem k politickým poměrům v daném období. Báze je navíc v posledních letech obohacována fotografiemi.

Nikoho asi nepřekvapí, že nejvíce záznamů bylo vytvořeno o zaměstnancích Národní knihovny České republiky vzhledem k délce existence této knihovny a jejímu významu. Na druhém místě podle počtu medailonů v bázi jsou zaměstnanci Moravské zemské knihovny v Brně včetně jejích předchůdců Zemské knihovny moravské a Universitní knihovny v Brně a včetně jejích složek, které byly svého času samostatné (Státní pedagogická knihovna, Státní technická knihovna). Uživatel databáze si může přečíst životopisy 88 osobností, 51 mužů a 27 žen, počínaje Altrichterem a konče Žabičkou. Informace o 40 osobnostech doplňuje jejich fotografie.

Většina z nich (60) se narodila ve 20. století, 28 osob má rok narození před rokem 1901, přičemž nejstarším je Wilhelm Schramm (1850-1925). Dožil se 75 let, čímž se sice zařadil mezi dlouhověké, ale na Věru Věrnou, rozenou Bednářovou (1909-2006) zdaleka nemá. U některých zaměstnanců Moravské zemské knihovny chybí v bázi rok úmrtí, i když lze předpokládat, že jsou již po smrti. Pokud o nich nevyšel nekrolog a matrika zemřelých nebyla předána do archivů a je stále vedena na úřadech, prakticky nelze zjistit, kdy dotyčný zemřel. Poměrně snáze se zjišťují údaje o nástupu do knihovny a odchodu osobnosti z knihovny. Přesto ani tato data nejsou kompletní a sestavovatelé databáze by uvítali např. zjištění, dokdy v knihovně pracoval Otakar Charvát, který svého času byl vrchním tajemníkem Moravské zemské a universitní knihovny.

Řada zaměstnanců strávila v Moravské zemské knihovně většinu svého života. Mezi rekordmany patří Antonín Turek, který nastoupil do Zemské knihovny moravské kolem roku 1913 a který pomáhal ještě při stěhování depozitáře v letech 1964 až 1965. Podobnou rekordmankou určitě bude i Věra Jelínková, která přišla do Státní vědecké knihovny v Brně v roce 1968 a na kterou nedávno narazil autor těchto řádků ve služebním výtahu brněnské knihovny. Některé osobnosti naproti tomu pracovali v brněnské knihovně velmi krátce. Mezi ně patří Ladislav Hofman, který přišel z Veřejné a universitní knihovny v Praze do Brna začátkem roku 1903, když byl jmenován amanuensem Zemské knihovny moravské. V té době měl již zdravotní potíže, ale nemohl si dovolit požádat o zdravotní dovolenou. Na začátku října 1903 odešel do nemocnice, kde sice lékařská péče zmírnila jeho bolesti, ale na záchranu života již bylo pozdě. Zemřel na tuberkulózu 4. listopadu 1903.

Není jediným zaměstnancem Moravské zemské knihovny, jenž měl pohnutý život. Smutné čtení v bázi je i o životě Paula Freunda. Ten se narodil v srpnu 1890 do rodiny pražského obchodníka. Po maturitě na gymnáziu studoval v letech 1909 až 1913 právo na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. V letech 1920 až 1936 pracoval v Univerzitní knihovně v Brně. Zpočátku byl na pozici knihovního asistenta, od roku 1929 byl komisařem archivní a knihovní služby a rok poté byl povýšen do hodnosti vrchního komisaře archivní a knihovní služby. V roce 1926 se zúčastnil jako zástupce Zemské a universitní knihovny v Brně mezinárodního kongresu knihovníků v Praze. V roce 1929 spolupracoval na přípravě rozsáhlého díla Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Byl členem Československé společnosti knihovědné a v její brněnské pobočce zastával funkci revizora. Důvod jeho odchodu z brněnské knihovny v roce 1936 není znám. V listopadu 1941 byl transportován s dalšími 1000 židovskými vězni z Brna do Minska. Zahynul patrně během vyhlazovací akce v červenci 1942 v minském ghettu.