Právní poradna: Děti v knihovně

Dle § 31 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti (plné svéprávnosti se nabývá dosažením 18 let, nebo uzavřením manželství před 18. rokem věku), je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku, která znamená, že v případě problémů knihovna nebude prokazovat, že jednání nezletilého odpovídalo jeho rozumové a volní vyspělosti a tedy byl oprávněn jej činit, ale bude prokazovat ten, kdo bude tvrdit, že jednání nezletilého neodpovídalo jeho vyspělosti.

Dle § 32 odst. 1 občanského zákoníku udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat. Dle § 4 odst. 3 z. č. 257/2001 Sb. knihovního zákona provozovatel knihovny může poskytovat další služby spočívající mj. v kulturní, výchovné a vzdělávací činnosti.

Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že jakákoliv knihovna je oprávněna umožnit přístup dětí do knihovny – trávení času v knihovně samostatně, půjčování knih, účast na akcích knihovny, protože je to kulturní, výchovná a vzdělávací činnost. Tímto je logicky dáno, že dělá tyto činnosti i pro děti za účelem jejich vzdělávání a výchovy. Proto je zcela běžné, že děti (počítáno od první třídy základní školy) tráví čas v knihovně sami bez doprovodu rodičů a třeba i celé odpoledne, tedy delší čas. Je tak zřejmé, že toto trávení času v knihovně samostatně bez doprovodu zákonných zástupců či jiného doprovodu je přiměřené rozumové a volní vyspělosti toho kterého nezletilého (pokud by nebylo, pak by do knihovny nešel, protože nejde o prostor, který by navštívil „náhodou“ bez základní znalosti toho, k čemu knihovna je), takže za své jednání je nezletilý zcela sám odpovědný.

Příklad - tříleté dítě či dítě do zahájení školní výuky v první třídě by to nevědělo a šlo tam ze zvědavosti, když by se do knihovny zatoulalo, takže jeho návštěva knihovny by nebyla odpovídající jeho vyspělosti, a proto by za své jednání neodpovídalo, za něj zcela odpovídá rodič, i když nevěděl, že v knihovně dítě bylo. Pokud knihovníci uvidí v knihovně takto malé dítě bez doprovodu, začnou zjišťovat, co tam dělá a kde má doprovod.

Jestli tedy dítě, které chodí do základní školy nebo střední školy, přijde do knihovny, tak se s ohledem na běžnost takovéhoto chování bude dále předpokládat, že rodič dal dle § 32 odst. 1 občanského zákoníku souhlas k tomu, aby dítě v knihovně bylo a bylo tam i delší dobu. A tedy bude se mít za to, že dítě je schopno jednat samo za sebe (půjčovat si knihy, účastnit se akcí knihovny bez přítomnosti rodiče).

Takže u dětí do doby zletilosti jsou dvě varianty odpovědnosti:

• Věk od 6 let (zahájení základní školy) do 18 let – dítě, které je samo v knihovně, zcela odpovídá za své jednání v knihovně, ať už jde o škody na majetku knihovny, nebo škody, které si způsobí samo sobě (úraz, rozbití svých věcí, ztráta svých věcí). Současně dal rodič mlčky souhlas s tím, aby dítě do knihovny chodilo.
• Věk do 6 let (zahájení základní školy) – za dítě, které je samo v knihovně, zcela odpovídá jeho zákonný zástupce (většinou je to rodič), ať už jde o škody na majetku knihovny, nebo škody, které si dítě způsobí samo sobě (úraz, rozbití svých věcí, ztráta svých věcí).

Podle § 858 občanského zákoníku rodičovská odpovědnost (dítě do doby zletilosti bez ohledu na to, zda dítě odpovídá samo (od 6 let) nebo za něj odpovídá zástupce (dítě do 6 let)   zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Dle § 892 občanského zákoníku rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není právně způsobilé. Podle § 495 občanského zákoníku souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že za jakoukoliv škodu, která vznikne pobytem dítěte v knihovně (knihovně či dítěti samotnému i na zdraví), odpovídá zákonný zástupce dítěte – v případě škody knihovně je tak povinen ji knihovně uhradit (např. když dítě něco poškodí, tak to musí rodič uhradit) – samozřejmě jde o věci, které se běžně v knihovně vyskytují. Například pokud nechá knihovna v prostoru knihovny, kam se mohou dostat děti, křišťálový porcelán, který není běžné v knihovně vystavovat jen tak, tak za jeho poškození dítě ani rodič neodpovídá, pokud by ho srazilo náhodou. Ale pokud by ho rozbilo záměrně, tak za to odpovídá.

Naopak knihovna neodpovídá za škody způsobené dítěti (tedy ani za škodu na zdraví, např. skřípnutí prstu, pád ze schodů). Výjimkou je situace, kdy by knihovna zanedbala prevenční povinnost předcházet škodám na zdraví a majetku obecně dle § 2901 občanského zákoníku – to znamená, že pokud by knihovna např. neměla regály s knížkami připevněné tak, aby běžně nemohlo dojít k pádu regálů (nikoli knih) na čtenáře, nebo by měla kluzké schody či by schod chyběl (nic z toho ale v knihovně nehrozí, protože tomuto je povinna knihovna předcházet i dle zákoníku práce vůči svým zaměstnancům). Běžně se tak nemůže stát nic, za co by knihovna vůči svému čtenáři (dospělému či dítěti) odpovídala.

Takže knihovny se nemusí bát pořádat aktivity v knihovnách pro děti, ani umožnit pobyt dětí v knihovně po více času samostatně. Pokud by se chtěly nějak pojistit, mohou dát upozornění do knihovního řádu ve smyslu výše uvedeného, to znamená, že rodič odpovídá za škody způsobené dítětem a že knihovna neodpovídá za škody způsobené dítěti při pobytu v knihovně tímto pobytem.