Umělá inteligence na rozcestí etiky: Placená práce, reflexe společnosti a udržitelnost

COECKELBERGH Mark. Etika umělé inteligence. Praha: Filosofia, 2023. ISBN 978-80-7007-746-7.

Mark Coeckelbergh je původem belgický filozof a odborník na etické výzvy současných technologií. Je profesorem filozofie médií a technologie na Katedře filozofie Vídeňské univerzity a bývalým prezidentem Společnosti pro filozofii a technologii. Aktuálně působí také v Centru pro environmentální a technologickou etiku v Praze. Centrum vzniklo při Filozofickém ústavu AV ČR a zaměřuje se na výzkum etických problémů spojených se změnou klimatu, vývojem umělé inteligence a nových technologií.

Oblast etiky umělé inteligence je ve světě, kde je umělá inteligence již vcelku hojně využívána, velmi důležitá. Umělá inteligence může být užitečným nástrojem. Samotný název této recenze byl právě kvůli povaze popisované knihy vytvořen s pomocí kontroverzního nástroje ChatGPT, který umělou inteligenci využívá. Umělá inteligence může však představovat také nebezpečí, které může způsobit narušení svobody, soukromí či zdraví lidí, ale i životního prostředí. Recenzovaná publikace vyšla v zahraničí v roce 2020 a o dva roky později vyšel také navazující svazek Robot Ethics. Necelých 270 stran je rozděleno na celkem 12 kapitol, ve kterých nalezneme vysvětlení základních pojmů, některých historických souvislostí, popis etických problémů, hledání jejich řešení a podávání návrhů, jak se s etikou umělé inteligence vypořádat. Autor čtivou formou předává informace o etických problémech, se kterými se v současnosti v souvislosti s umělou inteligencí setkáváme, ale také ty, které potenciálně do budoucna nastanou. Některé situace jsou pravděpodobnější než jiné. Autor zdůrazňuje skutečnost, že nebudeme-li se etickými aspekty umělé inteligence zabývat nyní, v budoucnu může být na napravování chyb a nedomyšlených scénářů již pozdě. Je tedy zásadní si již dnes klást otázky a hledat odpovědi a řešení na to, jak s umělou inteligencí nakládat, jakou jí přisuzovat moc a odpovědnost.

Celou knihu provázela obava z často zmiňovaných etických problémů, kterými jsou předpojatost a diskriminace. Umělá inteligence využívá strojového učení k tomu, aby mohla řešit různé vzorce, situace, překážky. Strojové učení spočívá v tom, že se umělá inteligence „učí“ pomocí obrovského shluku dat. Z těchto dat následně vychází při rozhodování v rozličných situacích. Data získává od všech lidí. Ještě stále se ve světě potýkáme se zmíněnou předpojatostí a diskriminací, není tedy pravděpodobné, že umělá inteligence tyto problémy jen umocní? Autor uvádí mnoho příkladů. Jedním z nich je algoritmus COMPAS. Na Floridě jej využívali soudci k určování pravděpodobnosti, zda bude obžalovaný v budoucnu dále páchat trestnou činnost či nikoliv. Na základě těchto informací pak rozhodovali o podmínečném propuštění. Ve velkém množství případů byli jako pravděpodobní pachatelé budoucích trestných činů falešně označeni černošští obyvatelé, naopak u bělošského obyvatelstva docházelo k falešně negativním výsledkům. S vývojem umělé inteligence souvisí také obavy z nedostatečné diverzity vývojářů umělé inteligence, což může negativně ovlivnit ženy, seniory či obyvatele, jež jsou jiné než bílé barvy pleti. Autor dodává, že bylo prokázáno, že předpojatost může umělá inteligence přebrat z internetu, kde se nacházejí data o lidské kultuře. Umělá inteligence nám tedy může nastavit jakési zrcadlo, díky kterému se můžeme něco naučit o naší společnosti a různých společenských jevech, o lidech a jejich vlastnostech, ať už kladných či záporných.

Zajímavou oblastí v oblasti etiky umělé inteligence je také budoucnost práce. Existují obavy, že umělá inteligence zaujme velké procento pracovních míst a bude tak způsobena vysoká nezaměstnanost. Autor se zamýšlí nad řešeními, při kterých by se muselo změnit vnímání placené práce. Hovoří o novém uspořádání společnosti a ekonomiky, nutnosti oddělení práce a příjmu. Zmiňuje také problematiku toho, co považujeme za „placenou práci“. Lidé vykonávají tzv. neplacenou práci při péči o děti či seniory, o domácnost. Proč je ale neplacená? Také se jedná o práci – člověk při ní vyvíjí určitou činnost, často fyzickou, časově, tělesně i duševně velmi náročnou, ale zaplaceno za ni nedostane. Podle autora by nám využívání umělé inteligence mohlo poskytnout více volného času. Mohlo by dojít ke zpochybnění představ o tom, že aby měl lidský život smysl, musí být v průběhu jeho života vykonávána placená práce. V budoucnu by práce mohla být rozdělena na tu, kterou budou vykonávat lidé, tedy tu bezpečnější, méně náročnou, kreativní a tvořivou, a na tu, kterou bude vykonávat umělá inteligence – náročnou, monotónní, zdlouhavou. Umělá inteligence by dále například nemusela převzít celá pracovní místa, ale pouze jejich část, jen některé pracovní úkoly. Lidé a umělá inteligence mohou zcela určitě spolupracovat. 

V závěru knihy se autor věnuje velmi aktuální problematice klimatické změny a udržitelnosti. Zaměřuje se například na priority lidstva a na to, proč řešit umělou inteligenci, když klimatická změna zasahuje teď. Umělá inteligence může při řešení problémů souvisejících s klimatickými změnami pomoci, ale také klimatickou změnu výrazně zhoršit, je proto na místě vést diskuze o umělé inteligenci i v souvislosti s udržitelností. Samotná udržitelnost zahrnuje mnoho oblastí, které se vzájemně ovlivňují. Existujeme v systému, který se skládá z prvků, které nefungují samostatně, odříznuty od ostatních prvků, naopak na sebe mají vliv, komunikují spolu, navzájem se mění, jsou provázané.

Budoucnost práce či udržitelnost jsou jen dvě ze spousty zajímavých témat, se kterými se čtenář v knize setká. Dalšími zajímavými problematikami souvisejícími s etikou umělé inteligence, kterými se autor ve své knize zabývá, jsou například aspekty morálky, ochrana soukromí, bezpečnost či dopad na životní prostředí. Jako možná opatření pro umělou inteligenci autor knihy zmiňuje kromě zákonů, směrnic a technologických opatření také etické kodexy či vzdělávání. Při čtení knihy se čtenář nejednou zamyslí nad explicitně položenými, ale i vyvstanutými otázkami a situacemi, které mohou nastat. Autor v knize velmi dobře popisuje a definuje pojmy a různé problematiky, uvádí vypovídající příklady, které čtenáři názorně ukazují daný aspekt v praxi. Autor je filozof, v knize se tedy objevují i pojmy pro filozofii typické, což by leckoho mohlo odradit. Objevují se však v míře, která, myslím, nenarušuje čtení a pochopení textu ani čtenářům, kteří se v oblasti filozofie příliš nevyznají. 

Poznatky, jež si čtenář z knihy odnese, informují o tom, co to umělá inteligence vlastně je, kde se s ní můžeme setkat, jak funguje a proč je důležité myslet také na její etickou stránku. Diskuze o umělé inteligenci i ve světle mnoha jiných problémů je zásadní. Nesmí se zapomínat i na to, že umělá inteligence neovlivňuje pouze lidský svět, ale i ten živočišný a rostlinný. Stejně jako zbraně považuji umělou inteligenci jako nástroj, který vyvíjejí, vytvářejí, korigují a využívají lidé. Záleží tedy na tom, jak s umělou inteligencí budeme pracovat, za jakým účelem a zejména s jakými důsledky. Umělou inteligenci musíme tedy nějakým způsobem regulovat, kontrolovat, určit, kdo za ni vlastně ponese odpovědnost, vytvářet možné scénáře a vypracovat strategie. Důležitá je rovněž spolupráce a shoda napříč státy, která může být na celém problému nakonec tím nejhůře dosažitelným. Stačí se jen zamyslet, jak probíhají diskuze nad opatřeními v rámci klimatických změn.

Budoucnost umělé inteligence je tedy nejistá a nalézt řešení nebude jednoduché. Prvním krokem může být ono zamyšlení se nad dopady umělé inteligence, s čímž může pomoci například právě kniha Marka Coeckelbergha, a následná hluboká diskuze, které se musí zúčastnit odborníci z nejrůznějších vědních oblastí, vývojáři, politici, ale také koncoví uživatelé, aby bylo podchyceno co nejvíce potenciálních rizik.