Informační výchova na školách – utopie či realita

Ve školní knihovně, konkrétně informačním středisku Obchodní akademie a VOŠ pracuji již 15 let. Dovolte mi tedy krátké zamyšlení nad možnostmi zavedení informační výchovy do vzdělávacího procesu. Věřím tomu, že můj článek nevyzní ani pesimisticky, ani kriticky, ale přece jen musím konstatovat starou známou pravdu – že teorie (byť logická, všemi přijatelná, srozumitelná i akceptovatelná) je věc jedna a praxe věc druhá.

Co je informační gramotnost

Takže nejdříve k teorii. Informační výchova je úzce spjata s celým systémem vzdělávání v ČR. Současná společnost (nazývána společností informační, někdy taky znalostní) klade velké nároky na schopnost orientovat se ve stále rostoucím množství informací, tyto informace hodnotit a využívat je při řešení úkolů. Vzhledem k tomu, že vzdělání připravuje člověka na plnohodnotný život v dané společnosti, je jistě na místě určitá transformace tak významné struktury jakou je vzdělávací soustava státu, transformace odpovídající současným podmínkám.

V souvislosti s možností uplatnění a úspěšného působení každého člověka v současné společnosti se používá pojem informační gramotnost. Obsah tohoto pojmu je již poměrně přesně definován. Hlavním úkolem se stává vytváření programů na zvyšování informační gramotnosti. Prostředek, s jehož pomocí by mělo být tohoto cíle dosaženo se nazývá informační výchova. Ukazuje se, že absence či nedostatek informační gramotnosti vytváří u občanů tak silný handicap, že může vést k diferenciaci obyvatelstva. Jde o problém označovaný jako „digital devide“. Řešením situace je právě informační výchova. Informační gramotnost je cílem a informační výchova je prostředek, který vede k realizaci cíle.

Informační výchova je tedy chápána jako proces, který vede k dosažení informační gramotnosti. Cílem informační výchovy je naučit studenty vyhledávat a využívat efektivně všechny dostupné informační zdroje a vytvořit u studentů návyk pravidelného sledování odborné literatury a její využití při studiu a psaní odborných textů.

Informační výchova na střední škole

Specifickým problémem je informační výchova v prostředí středního školství. Střední školy jsou velmi důležitým článkem vzdělávacího řetězce. Střední školy by měly být článkem, který připravuje žáky na celoživotní učení, orientaci ve stále větším množství poznatků a potencionálních informací, jejich využívání nejen v životě profesním, ale i v životě soukromém. Schopnost poskytnout žákům vzdělávání v této oblasti by mělo být jedním z kritérií hodnocení kvality jednotlivých škol.
V současné době se objevuje potřeba přizpůsobit studijní programy středních škol měnícím se podmínkám ve společnosti. Škola by měla taktéž vybavit studenty schopnostmi, které se vztahují ke kritickému myšlení a řešení problémů, které jim umožní uplatnit se na trhu práce. Měly by je připravit na současný svět, svět rychlých změn a souvislostí. To vyžaduje změnu stylu výuky a zařazení metod, které zdůrazňují kritické myšlení a učení založené na informačních zdrojích. Zaveden hodin informační výchovy zcela jistě přispěje ke zlepšení samostatné práce s informacemi.

A nyní trochu praxe. Nejdůležitějším principem, jehož dodržování je základem úspěchu informační výchovy, je úzká spolupráce se všemi, kdo jsou součástí výukového procesu na dané škole. Je nezbytné, aby změny ve výuce, které souvisí s přechodem na nové metody, byly uplatňovány jednotně v rámci celé školy, ve všech předmětech. Vyučující by měli svými požadavky, které na studenty kladou, zdůrazňovat nezbytnost využívání informačních pramenů při studiu. Bohužel právě tato důležitá zásada je učiteli praktikována minimálně.

Jako profesionální knihovník s doplňujícím pedagogicko-psychologickým vzděláním mám možnost učit studenty předmětům informační výchovy na 3 úrovních vzdělávání – studenty bakalářského studijního oboru Informační a znalostní management – předmět Informace a Internet, studenty Vyšší odborné školy, obor Zpracování vědeckotechnických a ekonomických informací – předměty Elektronické informační služby a Specializované informační služby a studenty Obchodní akademie, obor Informatika v ekonomice – předmět Zpracování informací. Mám tedy možnost porovnat znalosti studentů v oblasti vyhledávání, zpracování, hodnocení a využívání informací. Ukazuje se, že studenti sice mají obrovské možnosti při získávání informací, avšak tyto možnosti nedovedou dobře využít, lépe řečeno nedovedou nalezené informace adekvátně zpracovat a využít při studiu. Jediný vyhledávací systém, který znají je Google, v devadesáti procentech Google na jimi položený jednoduchý dotaz (složité vyhledávání studenti nepoužívají) odkáže na zdroje z Wikipedie, student se s tímto zdrojem spokojí, nehledá další zdroj, nepoužije například specializovaný vyhledávací systém, popřípadě volně přístupnou databázi a navíc, jen mizivé procento studentů nalezený zdroj uvede v použité literatuře (odkazy v textu studenti většinou neuvádějí).

Především u studentů bakalářského studia je toto zjištění alarmující, potvrzuje jakoukoliv absenci informační výchovy na středních školách. Informační výchovy, která by měla naučit studenty především kritické samostatné práci s informacemi.

Velká Šestka – silná zbraň

Vždy před zadáním první seminární práce seznamuji studenty (nejen bakalářských studií) s modelem informačních dovedností, tzv. Big6 Roberta E. Berkowitze a M. Eisenberga. V podstatě se jedná o návod, jak postupovat při řešení úkolu coby informačně gramotný student. Při použití těchto 6 kroků se studenti zamýšlejí nad:

• Definováním problémů, položením otázek: jaký problém mám řešit, které informace potřebuji, co již znám, co víc (navíc) musím zjistit
• Rešeršní strategie – kde najdu informace, které potřebuji, který zdroj je ten správný, kterou databázi mám zvolit, tzn. který informační zdroj nejlépe vyřeší mou informační potřebu, potřebuji pomoc při práci s informačními zdroji? – studenti se seznamují s obrovským množstvím vyhledávacích systémů, které nabízí internetové rozhraní. Viz např. http://hanlib.sou.edu/searchtools/
• Výběr a hodnocení zdroje – jak mohu tento zdroj využít co nejefektivněji, odpovídá obsah zdroje tomu co potřebuji, hodnotil jsem zdroj kriticky? Viz. např. http://olinuris.library.cornell.edu/ref/research/skill26.htm
• Zhodnocení informací – jsou informace, které jsem našel relevantní, umím tyto informace správně citovat,mám dost informací? Viz. např. http://www.citace.com/
• Sdělení (komunikace) výsledků mé práce – kdo jsou mí posluchači, jak s nimi mohu co nejefektivněji sdílet informace, jaký bude nejlepší formát pro komunikaci mých výsledků - .ppt, ústní sdělení, papír, video, esej…, co potřebuji pro mou prezentaci – HW, SW, zahrnul jsem vše, co chci sdělit, zkorigoval jsem, doplnil jsem, opravdu jsem ukončil můj projekt?
• Evaluace výsledků:
  • Produkt: jsem pyšný na to, co jsem zpracoval, má to efekt, zaznamenal jsem všechny zdroje (ISO 690, 690-2)
  • Proces: Využil jsem všechny dostupné zdroje?

Pro studenty je ve většině případů tento postup nový, opět prokazuje minimální míru jejich znalostí ke kritickému hodnocení a posuzování informací, v jejich případě především informací získaných z Internetu.

Lze zavést informační výchovu do školních osnov?

Školské vzdělávací programy otevřely cestu pro zavedení informační výchovy do školních osnov. Tedy objevila se možnost zavedení nového, klasifikovaného předmětu „informační výchova“. Již několikrát jsem na různých setkáních zdůrazňovala, že informační výchovu jakožto podporu informační (v dnešní době lépe digitální) gramotnosti nelze řešit na úrovni dílčích kurzů a volitelných akcí, že je potřeba tento předmět brát vážně. Dokonce tak vážně, že by bylo lepší slovo „výchova“ nahradit slovem „vzdělávání“.

Se školskými vzdělávacími programy a tedy možností škol upravit si osnovy podle odborného profilu školy se sice prostor objevil, ale okamžitě vyvstal problém – ano, můžeme zařadit hodiny informační výchovy do osnov školy, avšak na čí úkor? Komu vezmeme hodiny? Výpočtářům, češtinářům, učitelům jiných výchov? Kdo bude tento předmět učit? Je potřeba si uvědomit, že obsah informační výchovy sice vychází z obsahu předmětu informační a komunikační technologie, staví na znalostech tohoto předmětu, ale není to totéž. Tento předmět dovede zcela jistě kvalifikovaně učit absolvent knihovnicko-informačního vzdělávání, tedy školní knihovník. Avšak jsme u problému uvedeného výše – máme pro toto prostor v rámci personálního obsazení školy?

Praxe ukazuje, že s prosazením hodin informační výchovy do osnov základních a středních škol, je větší problém, než jsme si někdy před více než deseti lety myslely. Myslely společně s Mgr. Janou Nejezchlebovou, která je velkým bojovníkem na poli informační gramotnosti a informační výchovy.

V příloze článku najdete osnovy informační výchovy, zpracované v rámci tvorby školských vzdělávacích programů Obchodní akademie a VOŠ ve Valašském Meziříčí. Po poradě s vedením školy bylo rozhodnuto, že školské vzdělávací programy informační výchovy budou zpracovány pro studenty 1. a 4. ročníků.

ŠVP jsou zpracovány, ale bohužel prozatím nejsou realizovány – především proto, že učitelé informačních a komunikačních technologií se necítí býti kompetentní tato témata vyučovat. V případě, že by informační výchovu učil knihovník, musely by se ubrat hodiny v rámci ICT, tedy konkrétně výpočtářům, kteří s tím samozřejmě nesouhlasí. Naštěstí zůstala zachována výuka v klasifikovaném předmětu Zpracování informací. Tento předmět vyučuji ve 2. ročníku a v podstatě se v něm realizují témata uvedená v níže předkládaných ŠVP.