Jsou informace skutečné?

Každý den se setkáváme s gramotností, nejenom v pracovním životě, ale i v osobním. Schopnost dokázat interpretovat textové, obrazové nebo numerické informace provází každého z nás po celý život a je neoddělitelnou dovedností našeho života, stejně jako umět si přišít knoflík, umět se zorientovat v dopravním provozu.

O tom, že tyto dovednosti spojené s gramotností je nezbytné podporovat, svědčí i výsledky nedávného výzkumu PISA, který měří ve tříletých periodách čtenářskou, matematickou a přírodovědnou gramotnost patnáctiletých žáků. Výsledky výzkumu svědčí o tom, že roste zastoupení žáků, kteří ve všech třech měřitelných ukazatelích nedosahují ani průměrných výsledků.

Jak se nestát obětí dezinformací

Nejenom výsledky výzkumu však o potřebě „být gramotný“ vypovídají. Každý den stačí nahlédnout do některého z českých médií, tištěných či elektronických, které se snaží různým typem zpráv manipulovat s lidským míněním. Oběťmi těchto zkreslených informací, troufám si říct „desinformací“, se může stát každý z nás. Nezávisí to ani tak na znalostech získaných během školního vzdělávání, výkonem profese a samostudiem či životních zkušenostech, jako spíš na ochotě a schopnosti podrobovat jakoukoliv informaci, kterou získáme, analýze, kritickému myšlení, např. kdo je autorem zprávy, s jakým cílem ji vyslal do světa nebo zda je ověřitelná. Často jsme však zahlcení informacemi, pracovně i osobně vytíženi tak, že toto vyhodnocování je již tak trochu navíc.

Budeme-li však přikládat kritické analýze informací dostatečný důraz, budeme dobrým příkladem pro ty, kteří přichází s „desinformacemi“ do kontaktu a chybí jim onen „znalostní a zkušenostní základ“ a do značné míry také odpovědnost za své jednání. Vždyť, když podepíše závaznou smlouvu nezletilý (nezletilá) ještě se toho tolik neděje. Když dospělý, může vzniknout problém poměrně snadno.

Jako pracovníci knihoven máme jedinečnou možnost zaměřit se v lekcích pro děti a mládež na práci s různými druhy informací a jejich vyhodnocování. Pracovníci v knihovnách a informačních institucích se více než lidé v jiných profesích cítí povoláni a uvědomují si, že práce s informacemi je pro naše klienty stěžejní. Proto vznikla v rámci Sdružení knihoven nová sekce zaměřená na Informační vzdělávání uživatelů různých věkových kategorií, pokrývající od malých dětí po dospělé, proto vznikají různé výzkumy zaměřené právě na měření a interpretaci různých typů gramotnosti, aby poskytly obrázek o této problematice, ale také poukázaly na slabé stránky a nedostatky a zdůraznily důležitost zabývat se něčím tak, na první pohled triviálním, jako je gramotnost. Tu přece ovládá každý, kdo umí číst a psát! Napadne možná mnohé.

S desinformacemi se setkáváme denně a z toho také vyplývá poslání připravit mladé lidi na to, že ne všechno, co slyší, vidí a čtou v médiích, je pravda. Poměrně nedávno mě překvapilo setkání s žáky při besedě zaměřené na vyhledávání informací na internetu. V jednom z teoretických úkolů dokázali žáci bravurně odpovědět na otázku, co vyhledají na internetu pod heslem „škola“. Podařilo se jim postihnout celistvě nejzákladnější témata, která internetové vyhledávače nabízí. Problém byl však při praktickém ověření těchto informací. Jakmile žáci zadali pojem do vyhledavače a získali požadovanou stránku s výsledky, nedokázali informace interpretovat. A právě tento rozpor je pro naši práci stěžejní.

Mediální výchova je nezbytná

V lekcích s dětmi a mládeží se zaměřujeme často na média, neboť, ať již chceme nebo ne, ta jsou součástí našeho každodenního života. U mladé generace nejen televize, ale hlavně internet. Nemyslím, že bychom měli diskutovat nad tím, jestli je to dobře nebo ne, prostě to tak je. Větší otazníky a prostor pro diskuse vidím v tom, že uživatelé těchto médií mnohdy nevnímají, že internet má nejen své výhody, ale také nevýhody. A jakou moc mohou mít média. Stačí se zastavit nad nedávnou aférou kolem Jiřiny Bohdalové a jejich fotek z dovolené. Bylo to opravdu nutné? Zajímá to někoho?

Dokázat propojit nejen schopnost vyhledat informaci, ale také ji dokázat dále zpracovat, interpretovat a snad dokonce posunout její význam dál, tím, že jí podrobíme kritice, to je důležitým posláním nás všech.

Zaměřila jsem se na ukázku vhodných aktivit pro práci s tématem „skutečných informací ve skutečném světě“. Pro práci s tímto tématem vytváříme v knihovně databázi zaměřenou na zajímavé příklady práce s „informací“, jejím obsahem jsou reportáže, které najdete každý den v denním tisku, ať již na internetu či v tištěných médiích, nebo v televizním zpravodajství českých televizních stanic.

Nicméně, manipulativní charakter informací, najdeme i v dalších oblastech, nejtypičtějším formátem je reklama. To, jak si s námi tato krátká sekvence informací dokáže pohrát, je zajímavým příkladem. Barvy, slavné osobnosti, atmosféra, pocit, že když budeme vlastnit výrobek, budeme nejlepší a jedineční, to jsou některé z prostředků, nad kterými vůbec nepřemýšlíme, stejně jako vysílací čas jednotlivých spotů. Zkuste se třeba někdy zaměřit na reklamní spoty před fotbalovým zápasem a seriálem pro ženy.

Výbornou příručkou pro práci s informacemi a jejich interpretací je kniha Média tvořivě, kterou vydala občanská společnost Aisis a editorovala Nina Rutová. Najdete v ní široký okruh témat, jak pracovat s mediální výchovou v různých předmětech, jak pomoci žákům interpretovat a kriticky analyzovat dění kolem nás.

Ve svém příspěvku jsem nabídla několik ukázek vhodných textů pro práci s informacemi. První vychází z článku na portálu iDnes.cz 13. srpna 2010 a nese název „Krvelační upíři zabili v Peru čtyři děti a pokousali 500 indiánů“ a je otázkou, zda-li je náhoda, že se článek s tímto názvem objevil v médiích v období velké kampaně kolem upírské ságy Stephanie Meyerové. Druhý z příspěvku byl uveden v televizním zpravodajstvím TV Nova 12. září 2010 a nesl název „Obchod se rtutí se daří. Může končit smrtí“. Když se na reportáž podíváte, zjistíte, že informace se dají „upravovat“ i během rozhovoru s třetí, nezainteresovanou osobou. Třetí ukázka „Záhadný výzkum za 30 milionů“ zpracovává téma záhadného výzkumu, který si objednalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, vidět jste jej mohli v reportáži pořadu Reportéři ČT 25. října 2010, a to opravdu člověk sledoval v němém úžasu.

Všechny uvedené příklady ukazují reálné situace, kdy je nezbytné kritické myšlení i analýza získaných informací. A ačkoliv se jedná již o loňské ukázky, stačí když dnes zapnete večerní televizní vysílání zpravodajství nebo prolistujete dnešní noviny, ať již na internetu či tištěné, najdete další a další příklady.

Takové zprávy nás válcují každý den a jejich „desinformační potenciál“ už asi ani nevnímáme. A to je chyba. Pak už je totiž jen krůček k tomu, nechat se napálit, podepsat a vkročit do problému, které mohou mí nedozírné následky.