Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
22. ledna se v Ústřední knihovně Městské knihovny v Praze konal jubilejní 10. ročník konference Do černého. S tématy si každoročně organizátoři z MKP dávají záležet a i letos zamířili do vskutku aktuálních vod a hlubin s přízviskem „Krize důvěry“. Na důvěru bylo nahlíženo z různých úhlů pohledu, především pak ve spojitosti s důvěrou v instituce a tedy i rolí knihoven.
Konferenci uvedl Tomáš Řehák, ředitel Městské knihovny v Praze a Ondřej Hudeček (MKP Praha), který byl hlavní organizační tváří letošního ročníku. Sami iniciátoři konference hned při zahájení přivítali přítomné slovy: „Letošní ročník je věnován mimořádně aktuálnímu tématu důvěry a tomu, co ji ohrožuje. Důvěře, respektive nedůvěře mezi lidmi navzájem, v instituce, demokracii i systémová řešení. Osobní vazby mezi lidmi mají klíčovou roli v podpoře důvěry nejen mezi jednotlivci, ale také vůči veřejným institucím a demokracii obecně. Důvěra v instituce ovšem závisí i na jejich funkčnosti. Vědomí, že můžeme ovlivnit svou situaci a věci ve svém bezprostředním okolí, je naprosto klíčové pro to, abychom institucím důvěřovali. Když lidé zažívají bezmoc, inklinují k politické radikalizaci nebo k víře v konspirační teorie, jak například ukázal nedávný výzkum zaměřený na konspirační myšlení v České republice. Vzájemná důvěra mezi lidmi a posilování důvěry v instituce jsou úzce provázané. Nejen v České republice, ale i v zahraničí můžeme pozorovat, že společenský konsenzus pod vlivem silných vnějších i vnitřních tlaků pomalu degraduje. Pozvali jsme si proto přednášející z různých sfér občanského života, kteří se všichni tématu ne/důvěry ve své teoretické i praktické činnosti nějakým způsobem dotýkají.“
Vcelku emotivní a velmi inspirativní byl hned první příspěvek a současně také zdravice Kateryny Tyshkevich, vedoucí vědeckého a metodologického oddělení Státní knihovny Ukrajiny pro mládež – Jak si ukrajinské knihovny udržují politickou neutralitu během války a zůstávají ostrovem svobody pro všechny? Státní knihovna Ukrajiny pro mládež a regionální knihovny Ukrajiny pro mládež jsou důležitými kulturními a vzdělávacími centry pro naše komunity. Zaměřují se na podporu čtení a knih, a to i prostřednictvím kulatých stolů a dobrovolnických aktivit. Kladou důraz na metodické konzultace školních knihovníků s důrazem na mediální gramotnost. Věnují se zachování ukrajinského kulturního dědictví prostřednictvím propagace ukrajinské literatury. Mají důležitou roli při podpoře digitálního vzdělávání a digitální gramotnosti, zejména pro migranty, kde využívají portál Diya, který představuje online platformu pro komunikaci se státem. Nabízí také inkluzivní a kreativní vzdělávání pro lidi se speciálními potřebami a kluby pro děti. Spolupracují s obránci Ukrajiny, kteří sdílí své zkušenosti s mládeží. Aktivně se angažují v distribuci ukrajinských publikací do evropských zemí.
„Bez důvěry to nejde, krize nekrize“ byl velmi zajímavý příspěvek Ivy Poláčkové Šolcové, sociální psycholožky, vedoucí vědecké pracovnice Psychologického ústavu AV ČR a senior výzkumnice Národního institutu SYRI. Zaměřila se v něm na potřebu důvěry a zdůvodnila touhu někomu důvěřovat, což pramení ze silných neurobiologických kořenů a jedná se o základním předpoklad přežití člověka a společenství. Z příspěvku vyplynulo, že naše mozky jsou k důvěře vysoce náchylné a ochota důvěřovat bývá neurology spojována s potěšením zaznamenatelným aktivitou v oblasti nucleus caudatus. Důvěra je spojována s vyšší výkonností, spokojeností se životem, vitalitou a lepším zvládáním stresu, důvěru zvyšují tak drobné věci jako mikrokapička oxytocinu a letmý fyzický dotek (co potom pořádné objetí!). Důvěra je základem všech vztahů, partnerských, přátelských, meziskupinových a je klíčová pro spolupráci, soužití, společenskou harmonii, bezpečí, sounáležitost atd. Ztráta důvěry v druhého člověka, pocit zrady, je závažný a bývá doprovázen silným stresem, pocity ohrožení, ztráty bezpečí a integrity. Práce na důvěře, kterou jsme ztratili, ale na druhou stranu vede ke zlepšení duševní pohody, snížení pocitu osamělosti, bezcennosti, deprese či antisociálního a rizikového chování. Pokud nedůvěřujeme „jen tak", relativně abstraktním institucím typu „cizinci", „ti nahoře", „ekonomika", „politika" apod., ohrožujeme tím především sami sebe.
Následující prezentace přenesla přítomné více do světa čísel. Jaromír Mazák, ředitel výzkumu v analytickém ústavu STEM představil výzkum: „Rozbitá důvěra: Analýza stavu a zamyšlení nad cestami k obnově důvěry“. Vyplynulo z něj, že vzájemná důvěra ve společnosti je důležitým předpokladem soudržnosti a solidarity. Bez nich se společnost rozpadá v individualizovanou masu. Důvěrou v české společnosti ale hodně otřásly nedávné krize, lidé si vzájemně věří málo, rozšiřuje se pocit, že „já a moje okolí jsme posledním ostrůvkem racionality v moři šílenství". V příspěvku si na datech ukážeme, jak se vyvíjí důvěra v české společnosti, a to jak v ostatní lidi, tak také v instituce, a jaká témata českou společnost nejvíce rozdělují. Srovnáme situaci v Česku s okolními zeměmi a položíme si otázku (a naznačíme odpovědi), jak důvěru ve společnosti posilovat. Příspěvek se bude převážně opírat o dlouhodobé i ad hoc výzkumy analytického ústavu STEM.
Pro mnohé „třešinkou na dortu“ celé konference bylo vystoupení české novinářky Saši Uhlové s názvem „Vykořisťování jako ztráta důvěry v lidství“. V Evropské unii, která je bohatým a dle svého vlastního mínění tím nejcivilizovanějším koutem světa, se ročně vydávají miliony lidí pracovat z chudších zemí do těch bohatších, aby uživily své rodiny a splnily si své sny. Pracovní podmínky, se kterými se mnozí z těchto lidí setkávají, nelze často nazvat jinak než vykořisťování. Jak tento fenomén, stejně jako skutečnost, že si lidé nevydělají na život ve svých původních zemích, otřásá důvěrou lidí ve spravedlnost, stát a společnost?
Velmi zajímavé a pro mnohé nevšední bylo představení konceptu sociálního divadla, do kterého dala nahlédnout Barbora Šupová, dlouholetá členka spolku Zákulisí a Depresivních dětí, performerka, herečka, dramaturgyně, studentka doktorského programu autorské tvorby na DAMU. V příspěvku Možnosti sociálního divadla jako podpůrné platformy. Co má společného divadlo, knihovna a azylový dům? Představila „performing care" a „divadlo starosti". Na příkladech konkrétní praxe sociálního divadla s lidmi se zkušeností s životem bez domova. Jak funguje po praktické a estetické stránce divadelní soubor, v němž spolu působí herečky i neherečky, s domovem i bez něj? Má sociální divadlo dostatečný umělecký kapitál k tomu něco reálně ve společnosti změnit? Možnosti a limity umělecké práce se specifickou skupinou, její estetická, terapeutická, sociální a etická východiska. Může mít umění terapeutickou funkci? Pomáhat v resocializaci? Pomáhat získat zpět důvěru v sebe sama? (Umělecká) péče jako praxe, jako změna, jako vztah, jako akt důvěry. Podpora vůle k péči skrze umění!
Jak je to s důvěrou ve věci veřejné přiblížil komunální politik Milan Vácha v příspěvku „Kvalitní a transparentní správa věcí veřejných“. Důvěra v demokracii a společenský systém začíná na nejnižší úrovni. Zdůraznil, že důvěryhodná správa věcí veřejných musí být transparentní, otevřená a spravedlivá. V závěrečném příspěvku „Dezinformace jako problém důvěry, ne pouze informací“ otevřela Zuzana Schreiberová některé otázky ohledně dezinformací: Proč je ošidné definovat dezinformaci jen jako nepravdivou informaci? Jaké jiné termíny zkusit používat? A proč je oslabení důvěry ve stát, média, instituce jedním z klíčových témat manipulativních kampaní? Během příspěvku se seznámíte s několika aktuálními kauzami, dozvíte se, s jakými výzvami byla spojena komunikace o tématu migrace v době vrcholící nedůvěry a obav z uprchlíků, a bude vám představeno i několik úspěšných konceptů a kampaní z celého světa, které se nedůvěře a rozdělení společnosti snažily čelit.
Celý program konference bezezbytku naplnil očekávání a předem slíbené. Asi stovka přítomných účastnic a účastníků z knihoven odjela pravděpodobně s hlavou plnou otázek, jak se s palčivými otázkámy spojenými s krizí důvěry ve společnost, demokracii a instituce ve svých knihovnách „poperou“. Jak se otázkám dnešní doby postavíme jako knihovníci a knihovnice, už bude na nás. Záznam konference najdete na tomto odkaze. Těšíme se na další ročníky!