Esperanto v Moravské zemské knihovně

Knihovna Klubu esperantistů Brno, která byla 19. března 2024 předána do Moravské zemské knihovny, byla založena v roce 1901 při vzniku klubu a postupně rozšiřována až téměř na 5 tisíc knihovních jednotek (každý rok vychází v esperantu 150-200 knih, tedy 3-4 týdně, ale ne všechny si mohl klub kupovat). Tento plánový jazyk byl zveřejněn ve Varšavě v roce 1887 svým autorem L. L. Zamenhofem (1859-1917), aby lidem usnadňoval dorozumění. Sbírka obsahuje učební pomůcky, beletrii i literaturu faktu a odbornou literaturu, nechybí ani liteteratura náboženská, filozofická, politická, turistická, biografická, časopisy a věstníky. Několika publikacemi jsou zastoupeny i jiné plánové jazyky.

Beletrie přeložená

Od samého počátku dbalo esperantské hnutí na literární propracování jazyka. Beletrie zachycuje život v nejrůznějších podobách a situacích a může tak jazyk těmto situacím přizpůsobit. Lehčí díla jsou živější učební pomůckou pro začátečníky než školní učebnice, náročná díla zase pro pokročilé a navíc prokazují vyjadřovací schopnosti esperanta a zvyšují jeho prestiž (např. Bible, Don Quijote, Sto roků samoty, Mistr a Markéta, Švejk, R.U.R. apod.). Méně známá díla, hlavně malých národů, esperanto pomáhá propagovat. Také pro děti byla přeložena klasická díla (Pinocchio, Alenka v říši divů, Pouští a pralesem, Pipi Dlouhá punčocha, Malý princ apod.). Důležitou roli při propagaci národních literatur pomocí esperanta hrály antologie s ukázkami nejvýzmanějších autorů daného jazyka, např. anglická, belgická, brazilská, bulharská, česká a slovenská, chorvatská, latinská, maďarská, švédská, švýcarská.

Beletrie původní

I když každá literatura začíná překlady světových autorů, nakonec je ona sama posuzována prodle autorů vlastních, kteří psali díla přímo v daném jazyce. Esperantské literární slovníky uvádějí kolem tisícovky autorů, kteří psali nebo píší v esperantu. Samozřejmě jsou mezi nimi rozdíly v kvalitě, ale někteří si v esperantském světě vydobyli stejnou úctu, jaké se u nás těší Němcová, Neruda, Vrchlický, Čapek, Hašek, Seifert apod. Zastoupeny jsou povídky, poezie, humor, romány historické i ze současnosti.

Naučná literatura

Ta se v esperantu hůře prodává než beletrie, přesto několik významných děl vyšlo, např. jazykovědná díla (Noam Chomsky, Ferdinand de Saussure, Umberto Eco), lékařská, přírodopisná, biografie apod.

Terminologie

Vyšly učebnice terminologie a terminologické úvahy, terminologické slovníky (názvosloví kůží, lesnický slovník, železniční názvosloví, slovník matematický, chemický, lékařský apod.), sborníky ze seminářů o uplatnění esperanta ve vědě a technice.

Učební pomůcky esperanta

Velkou část esperantské literatury tvoří pochopitelně učební pomůcky, především učebnice, menší i větší všeobecné slovníky, konverzační přručky a čítanky pro začátečníky. Máme nejen české, ale i v jiných jazycích. Nejznámějšími autory učebnic esperanta pro Čechy byli František Vladimír Lorenc, Theodor Čejka, Eduar Kühnl, Julie Šupichová, Theodor Kilian, Josef Cink, Věra Barandovská a Petr a Stanislava Chrdlovi, Stano Marček. Existují i mezinárodní učebnice, nejznámější je Paŝoj al plena posedo (Kroky k úplnému ovládnutí, William Auld). Z čítanek např. Unua legolibro (První čítanka, Kabe), náročnější četba jsou Fundamenta Krestomatio (Základní čítanka, Zamenhof) a Nova Krestovatio (Nová čítanka, red. W. Auld) s ukázkami původní i přeložené literatury. Trezoro (Poklad, red. R. Rossetti, H. Vatré) je antologie původní esperantské prózy, Esperanta antologio, poemoj 1887-1957 (red. W. Auld) je antologií původní esperantské poezie. Libro de romanoj (Kniha románů, V. Benczik) je stručné převyprávění prvních esperantských románů.

Vyšlo také několik gramatik esperanta, populární je La tuta Esperanto (Celé esperanto, Hendrik Seppik), vědecky zpracované jsou Plena Gramatiko (Úplná mluvnice, Kalocsay-Waringhien) a Plena Manlibro de Esperanta Gramatiko (Úplná příručka esperantské mluvnice, Bertil Wennengren). Slovní zásobu esperanta zpracovává výkladový slovník Plena Vortaro (Úplný slovník), později rozšířený pod názvěm Plena Ilustrita Vortaro (Úplný ilustrovaný slovník), který si získal význam esperantské normy. Z něj pak vycházejí slovníky národní, z nichž některé jsou také zastoupeny v naší knihovně.

Esperantská periodika

Prvním esperantským časopisem byl La Esperantisto (1889-1895), který vydával esperantský klub v Mnichově. Když se tam objevil článek L. N. Tolstého, carská cenzura zakázala časopisu vstup na ruské území a ten tak ztratil většinu odběratelů. Ale esperanta se ujali francouzští univerzitní profesoři a začali vydávat nový časopis Lingvo Internacia (Jazyk mezinárodní, což byl původní název esperanta - 1895-1914). V roce 1908 byl založen Světový esperantský svaz (Universala Esperanta-Asocio – UEA), jehož orgánem se stal měsíčník Esperanto, který vychází dodnes. V roce 1920 německý esperantista Teo Jung (1892-1986) začal vydávat čtrnáctideník Heroldo de Esperanto (Hlasatel esperanta), což bylo nejčastěji vydávané periodikum v tomto jazyce. La Ondo de Esperanto (= vlna esperanta) vychází v Rusku od roku 1909. Různé esperantské organizace vydávaly své věstníky, některé jen množené cyklostylem, jiné v tištěné podobě, podle možností. Tyto věstníky jsou jakousi kronikou příslušných organizací.

Vznikaly ovšem i časopisy tematické, např. Scienca revuo a Geologio Internacia se zabývají využitím esperanta ve vědě, Sano (= zdraví) publikovalo zdravotnické články, Informilo por interlingvistoj je věstník pro interlingvisty, Monato (= měsíc) se věnuje politickým námětům, ovšem nejvíce vycházely časopisy s beletrií: Literatura Mondo (1922-1949), Nica Literatura Revuo (1955-1962), Norda Prismo (= severské prisma, 1955-1975), Fonto (1980-2006), La Gazeto (1985-2019), Literatura Foiro (od roku 1970).

Pro děti a začátečníky vychází časopis Juna Amiko (= mladý přítel), pro mládež Kontakto a pro učitele esperanta Internacia Pedagogia Revuo.  Pro věřící Espero katolika (= katolická naděje), Dio benu (= Bůh žehnej), Dia regno (= Boží říše), pro želeničáře Internacia Fervojisto (= mezinárodní železničář) a Fervojfakaj Kajeroj (= sešity želeničářského oboru) apod. Zajímavý je almach Almanako Lorenc vydávaný v Brazilii na počest prvního českého esperantisty Františka Vladimíra Lorence (1872-1957), který v roce 1893 emigroval do Brazilie, patřil k zakladatelům esperantského hnutí v Brazlii, znal 80 jazyků, působil jako učitel, měl řadu dětí vlastních i adoptovaných, působil i jako spiritista a dodnes existuje v Rio de Janeiro nakladatelství nesoucí jeho jméno (jeho jméno nese i knihovna ve Vrdech nedaleko jeho rodného Zbýšova).

Snad tato základní informace postačí, aby si čtenář udělal představu, co lze v esperantské knihovně nalézt.

Fotografie: 

bib-brno_htm_m441d5b79.jpg

prekladova-esperantska-literatura_html_m6bf6040b.jpg

bib-brno_htm_m5f091697.jpg

deti_htm_459c3ded.jpg

odborna-literatura-v-esperantu_html_4717d54.jpg