Knihovna všemi smysly pro každého – rozhovor s odcházející ředitelkou Knihovny Ústeckého kraje

Jana Linhartová své mládí věnovala vrcholovému sportu a díky vážnému zranění musela předčasně ukončit studium na FTVS UK Praha. Svou odbornost si rozšířila o obor radiologický asistent a ve zdravotnictví pracovala dva roky. Poté se rozhodla si své vzdělání rozšířit a dokončila studium Speciální pedagogiky a učitelství na PF UJEP v Ústí nad Labem. Učitelství se věnovala od r. 1993. V letech 2008-2017 vedla jednu ze ZŠ v Ústí nad Labem zaměřenou na vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Škola byla otevřená, spolupracující a mezi veřejností velmi oblíbená. Své služby dětem a jejich rodičům nabízela každý den od 6 do 18 hodin, částečně i v průběhu prázdnin, někdy i o víkendech. Do činnosti a chodu školy se zapojovali rodiče, partneři, spolky, VŠ studenti i samotní žáci. Přesto, že ve škole vše fungovalo, objevila se před Janou výzva zkusit něco, co by mohlo pomoci rozvoji města i kraje a přihlásila se do výběrového řízení na pozici ředitelky krajské knihovny. Zde uspěla a od února 2017 dosud vede největší kulturní instituci v Ústeckém kraji, myšleno počtem zaměstnanců, budov či pořádaných akcí, Knihovnu Ústeckého kraje.

Po svém nástupu si doplnila knihovnické vzdělání a od začátku se snaží o transformaci knihovny na otevřenou vzdělávací, kulturní a komunitní instituci přístupnou všem bez rozdílu. Nabídky, které postrádala jako ředitelka školy pro inovaci ve výuce, se snažila spolu se svými kolegy připravovat a nabízet nejen pro všechny typy škol a školských zařízení, ale i pro seniory, specifické uživatele, cizince a širokou laickou i odbornou veřejnost. V roce 2019 obdržela tehdy ještě jako Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem ocenění ministra kultury za Knihovnický počin roku za otevření Poradenského a edukačního centra jako nové služby v knihovně. Toto ocenění otevřelo aktivní spolupráci mezi rezortem kultury a školství. Ta byla stvrzena podpisem Memoranda o spolupráci mezi oběma rezorty.

Knihovna poté zrealizovala projekt z OP VVV, který ukázal sílu a možnosti sítě českých knihoven a podpořil rozvoj nových služeb. V říjnu roku 2023 za své aktivity Jana obdržela ocenění hejtmana Ústeckého kraje za regionální rozvoj. V červnu roku 2024 se rozhodla požádat svého zřizovatele o uvolnění z funkce ředitelky knihovny k 30.9.2024. Svou energii a elán chce nadále věnovat propojování formálního a neformálního vzdělávání v knihovnách, rozvoji a podpoře celoživotního učení, poskytování nízkoprahového poradenství a péče pro všechny uživatele, vzdělávání pro specifické uživatele včetně dětí nadaných. Chce pracovat na všem, co jí dává smysl, realizovat aktivity, které kultivují člověka i společnost, a z knihoven vytvořit místa nejen pro knihy, ale hlavně pro lidi.

Jak hodnotíš svou životní etapu v knihovně?

Podobně jako ve škole, učení hrou fungovalo od dětí přes učitele a rodiče na 100 % a tak jsem se podobným způsobem snažila proměnit i knihovnu. Za mého působení se z tichého místa stalo uznávané centrum kultury, setkávání a vzdělávání. Myslím, že se mi spolu s mými kolegy podařilo změnit povědomí o tom, co poskytuje a nabízí knihovna ve 21. století. Věřím, že i nadále se budu podílet na budování dobré značky a jména nejen naší organizace, ale celé sítě knihoven ČR. Pevně doufám, že můj nástupce či nástupkyně bude nadále pokračovat v naplňování naší vytyčené strategie. Těší mě, že je naše instituce dobrým partnerem pro další příspěvkové a neziskové organizace a instituce v regionu i mimo něj. Velmi si vážím spolupráce a podpory zřizovatele.  Jsem člověk, který se nevzdává, má rád výzvy a chuť něco měnit, budovat a pomáhat lidem, ale je čas jít dál. Vím, že už nechci řídit lidi, je to vysilující a únavné, ale vím, co chci. Chci pomáhat lidem na jejich životní cestě, učit je novým věcem a podpořit je v tom, co je baví. Chci pomáhat v rozvoji našeho regionu, ukazovat jeho sílu a skrytý potenciál.

Co Ti knihovna za dobu tvého působení v roli ředitelky dala a vzala?

Co mi dala? Nesmírně jsem si rozšířila pohled na svět, poznala spoustu zajímavých a inspirativních lidí, naučila se nové dovednosti, získala větší kompetence, vyzkoušela si zajímavé a netradiční aktivity a zjistila jsem, že slovo „nejde“ v knihovně neexistuje.  Co mi vzala? Čas věnovat se své rodině a sobě, ale vůbec toho nelituji, bylo to mé rozhodnutí.

Jakou službu, projekt, akci, nabídku či inovaci považuješ za mimořádnou?

Velmi těžká otázka. Co se tedy týká služby, myslím si, že je to zprovoznění vracení a půjčování knih v režimu 24/7, kterou mohou využít opravdu všichni uživatelé. Projektů bylo několik, ale za mimořádný považuji ten současný „Kultura v kurzu“, financovaný z NPO. Taková podpora pro edukaci pracovníků v kultuře vč. knihovníků tu nikdy nebyla a už asi nikdy nebude. Za mimořádnou akci považuji cyklus „Cestování všemi smysly“, jehož realizace začala letos a bude pokračovat i v roce příštím. Za mimořádnou nabídku považuji otevření šicích a polytechnických dílen v knihovně, provoz vlastního nahrávacího studia a zapojení čtenářů do literárně-poznávacích aktivit spojených s vydáváním knih zaměřených na náš region. Náš cestovatelský deník „Zírej na ten kraj“ inspiroval k vydání dvojjazyčné česko-ukrajinské publikace „Falco a Já“. Za mimořádnou věc však považuji změnu názvu knihovny, nastavení systematického a tematického dramaturgického plánu včetně inovace programů, netradičně pojaté a čtivé výroční zprávy či otevření Amerického centra. Nesmím opomenout ani letošní výstavu Identita, která mapuje příběh českého grafického designu, ke které naše grafička Veronika Tilšerová vymyslela cyklus tematických přednášek s osobnostmi grafického designu či architektury.

Co naopak hodnotíš jako neúspěch?

Za svůj neúspěch považuji to, že se mi nepodařilo vyjednat větší finanční podporu na výkon městské funkce, kterou zajišťujeme pro město Ústí nad Labem. Museli jsme uzavřít dvě pobočky a rádi bychom je znovu otevřeli. Také není stále ukončena rekonstrukce všech historických budov tak, aby byly bezbariérové a přístupné pro všechny uživatele.

Letošním tématem časopisu Duha je vnímání knihovny všemi smysly. Jakými smysly nejvíce vnímáš knihovnu ty?

Naše knihovna sídlí v několika historických budovách, což je na jednu stranu výjimečné pro zrak, hmat, sluch i čich, ale na druhou stranu dosti ekonomicky náročné vzhledem k přístupu pro handicapované návštěvníky. Když navštívíte Wainmannovu či Wolfrumovu vilu ocitnete se v době 1. republiky. Já naši knihovnu nejraději poznávám hmatem a zrakem. Naši čtenáři či návštěvníci vstupem do historických prostor našich výpůjčních oddělení, kluboven a sálů vnímají prostory všemi smysly a rádi se sem vrací. Úpravu prostor musíme řešit nejen s památkáři, ale spolupracujeme i s Tyfloservisem, Tichým světem a samotnými uživateli tak, abychom bariér v budovách měli co nejméně.

Co naše knihovna dělá pro specifické uživatele, aby mohli knihovnu vnímat všemi smysly?

Nejvíce aktivit vzniká v našem Poradenském a edukačním centru, za které naše knihovna získala ocenění ministra kultury v roce 2019. Tento projekt vznikal postupně s tím, jak jsem poznávala, co vše může knihovna dělat a nabízet. Nejdříve jsme oslovili vydavatele učebnic, potom výrobce pomůcek pro specifické uživatele a také pedagogické pracovníky, rodiče dětí s handicapy a specifické uživatele, co by chtěli, aby naše centrum nabízelo. Dnes je již nabídka tak rozsáhlá, že by si tento projekt zasloužil samostatný prostor. Jen v krátkosti se zmíním o některých zajímavých projektech. Klientům s poruchou autistického spektra se věnuje projekt PASažéři v knihovně, nadaným dětem Badatelská akademie, věnujeme se dětem s mentálním postižením v rámci výtvarných ateliérů, pořádáme tančírny pro nevidomé, tlumočíme akce do znakového jazyka, vyrábíme si vlastní učební pomůcky a hry, připravujeme projektové dny na míru pro uživatele s postižením, edukujeme pedagogy, rodiče, poskytujeme ve spolupráci s SPC Pod Parkem nízkoprahové poradenství, nyní ve spolupráci s nadačním fondem Světluška připravujeme projekt pro zrakově postižené a ve spolupráci s MU Brno chceme testovat nadané děti a zkoušet aplikaci na nápravu poruch učení. Tento projekt byl financován a podpořen naším zřizovatelem a nyní hledáme další finanční podporu na jeho vývoj.  Veškeré aktivity knihovny připravujeme tak, aby se jich mohli zúčastnit lidé s postižením i senioři, na které cílíme různými typy aktivizačních a vzdělávacích programů. Příkladem je cyklus Cestování všemi smysly. Nyní máme za sebou Afriku a Japonsko a čeká nás Pobaltí. Tato akce je zpřístupněna pro zrakově i sluchově znevýhodněné návštěvníky.

Kdo Tě na tvé cestě nejvíce inspiroval?

Těch lidí je velmi mnoho a doufám, že na nikoho nezapomenu. Knihovnu jsem navštěvovala od dětství, ale k tomu, abych se přihlásila do konkurzu, mě inspirovala kmotra mých dcer Lída Makovská, dlouholetá zaměstnankyně Severočeské vědecké knihovny. Velkou inspirací mi byla a je Dáša Kučerová, ředitelka Městské knihovny v Lounech.  Mým velkým vzorem je Tomáš Řehák, Radka Kodetová a další ředitelé krajských a pověřených knihoven v ČR. Zásadní věci mi předal i emeritní ředitel Aleš Brožek a spoustu nových informací jsem získala na kurzu pro knihovníky pořádaném NK ČR, kde mě učil Vít Richter, Roman Giebisch či Hanuš Hemola. Nesmím zapomenout na nesmírnou pomoc a podporu od kolegyně z KISK, Pavlíny Mazáčové. Velkou inspirací pro mě jsou mladí kolegové Ondřej Hudeček, Lenka Hanzlíková, Eliška Bartošová, Katka Janošková či Veronika Chruščová. Nechci zapomenout ani na kolegy mimo knihovnu, kteří s ní intenzivně spolupracují, jmenovitě kolegyně Jana Zapletalová, Martina Brhelová, Lenka Burganová, Lenka Černá, Markéta Svobodová, Martin Jech, Jiří Starý či Radko Sáblík a Zdeněk Svoboda. V neposlední řadě mnoho akčních kolegů z naší knihovny, bez nichž bych nic nedokázala. Věřím, že i nadále budeme skvělý tým.

Kde vidíš knihovny v roce 2030?

Knihovnu v roce 2030 vidím jako jednu z nejdůležitějších vzdělávacích institucí, které bude podporovat i nadále stát. Budou z nich univerzity druhého věku pro všechny ty, kteří se budou chtít vzdělávat, setkávat a bavit. Bude v nich kromě knihovníků i více lektorů, terapeutů a programových či kulturních pracovníků, kteří se budou snažit vytvořit pro každého návštěvníka příjemné prostředí, kam se bude rád vracet.

Jano, děkuji Ti za rozhovor. A na závěr otázka: Jak by vypadala knihovna tvých snů?

Jako můj domov. Místo, kde se mohu realizovat a tvořit, cítit se bezpečně a plnit si své sny. Místo, kde se bude líbit ostatním a budou se sem rádi vracet. Místo, kde se s každým a na všem v klidu domluvím, plné zdrojů s ověřenými informacemi,  kde si dám něco dobrého k pití i jídlu. Místo pro relaxaci, edukaci i poznání.