Hostování CZECHIA ve Frankfurtu 2026 představí světu „české literární moře“

V roce 2026 se Česko (CZECHIA) stane čestným hostem prestižního Frankfurtského knižního veletrhu, největší literární události svého druhu na světě. Téma, které organizátoři pro tuto příležitost zvolili, je „Česko – země na pobřeží“ a odkazuje na Shakespearovu hru Zimní pohádka. Ta se zčásti odehrává v Čechách a anglický dramatik v ní umístil České království na mořské pobřeží. Tento „romantizující omyl“, jak jej nazývá britsko-kanadský badatel Derek Sayer ve své knize The Coasts of Bohemia: A Czech History z roku 1998, se pro českou literaturu a kulturu stal inspirací pro uvažování o tom, co všechno by „české moře“ mohlo symbolizovat. 

Shakespeare a „české moře“

Když William Shakespeare ve své hře Zimní pohádka umístil České království na mořský břeh, mnozí to vnímali jako projev nevědomosti vůči geografii střední Evropy. Derek Sayer, který ve své knize zkoumá české dějiny z pohledu anglofonního světa, považuje tuto epizodu za symbolickou ignoranci cizinců vůči České republice. Přesto se myšlenka „českého moře“ stala pro mnohé metaforou, která symbolizuje něco hlubšího – spojení české kultury se světovým oceánem literatury, které překlenuje hranice a vytváří most mezi národy. Toto téma je aktuální i v kontextu Frankfurtského knižního veletrhu, kde se Česko chce prezentovat jako součást globálního literárního oceánu.

České moře v dějinách

V dějinách českého národa se pojem „moře“ objevuje v různých podobách. Například v Dalimilově kronice, kde je praotec Čech popisován jako postava přicházející z přímořského Charvátska, které podle něj leželo někde na území Chorvatska a Srbska. Tento mýtus, byť historicky nepodložený, ilustruje spojení českého národa s vodními toky a pobřežím, ať už reálným či metaforickým. Kosmova kronika z 12. století představuje Čechy jako uzavřenou kotlinu chráněnou horami, ale zároveň obsahuje biblický motiv potopy světa, který symbolizuje, že voda byla přítomna před vznikem civilizace. Další významný motiv „moře“ se objevuje v období Přemysla Otakara II., který dočasně spravoval území u Jadranu a k Baltu vedl úspěšnou křižáckou výpravu, čímž do českých zemí přinesl nostalgii po mořském pobřeží. Často se zmiňuje i následná spanilá jízda husitů k Baltskému moři. V novodobější historii se myšlenka na „české moře“ objevila například v souvislosti s plánem inženýra Karla Žlábka na prokopání tunelu z Českých Budějovic k Jadranu, čímž by Československo získalo přístup k moři. Tento projekt, i když nikdy nerealizovaný, ilustruje touhu po propojení českých zemí s širým světem.

Motiv českého moře jako symbol globální identity

Motiv „českého moře“ není v literatuře zdaleka jen geografickým omylem. Stává se důležitým prvkem, který stírá hranice mezi Českem a okolním světem, což symbolizuje mnohem více než jen uzavřenou kotlinu chráněnou horami. Tento motiv vytváří napětí mezi tradičními představami o české zemi a jakousi globální, neuchopitelnou Bohemií, která je domovem snů i skryté bolesti. Světové literární tradice, ať už se jedná o anglickou, německou nebo jinou, často využívají obraz „českého moře“ k vyjádření různých metaforických a symbolických významů.

Víc než geografická anomálie

Literární obraz českého moře se objevuje v mnoha dalších cizojazyčných dílech. Shakespeare nebyl jediný, kdo se nechal inspirovat touto představou. V literatuře lze nalézt i další autory, kteří používají české moře jako metaforu pro vykořeněnost, snění a touhu po svobodě. Tento obraz slouží jako prostředek k vyjádření univerzálních témat, která přesahují hranice jedné země. Například německy píšící autoři často reflektují „české moře“ jako symbol odcizení a exilu. Tato představa je spojena s myšlenkou, že na pevnině jsme všichni tak trochu vyhnanci, kteří touží po návratu k něčemu původnímu, a přitom jsme stále uvězněni v bezbřehém prostoru naší vlastní mysli. V tomto smyslu se „české moře“ stává obrazem touhy po domově, který se však nikdy nenaplní. V anglofonní literatuře se naopak objevuje jako symbol skrytého bohatství a kulturní hloubky, která čeká na své objevení. Stejně jako moře je i česká kultura navenek klidná a uzavřená, ale uvnitř skrývá nevyčerpatelné poklady. Toto vnímání Čech jako skrytého pokladu světa, který je přístupný jen těm, kdo jsou ochotni se ponořit pod povrch, má v literatuře hluboké kořeny.

Nekonečný zdroj inspirace

Tato různorodá využití obrazu českého moře v cizojazyčné literatuře připomínají, že ačkoli Česko nemá skutečné moře, jeho kulturní a literární vliv se šíří daleko za hranice jeho geografických omezení. Česká kultura je tak znovu a znovu zkoumána a reinterpretována prostřednictvím tohoto silného symbolu, který i dnes zůstává aktuálním a inspirativním prvkem světové literatury. Zatímco mnozí mohou vidět v obrazu „českého moře“ pouhý omyl, ve skutečnosti jde o bohatý a mnohovrstevnatý symbol, který zrcadlí složitost a hloubku české kultury. Tento obraz nám ukazuje, že ačkoli Česko nemá moře v geografickém smyslu, jeho „moře“ v kulturním a literárním světě je nekonečně bohaté a rozmanité. „České moře“ se tak stává metaforou pro neustálé hledání, které spojuje českou kulturu s širším světem a inspiruje nové generace k objevování hloubek vlastní identity a kultury.

České moře ve Frankfurtu nad Mohanem

Česká republika se na Frankfurtském knižním veletrhu 2026 představí jako země, která se nebojí překračovat hranice – a to nejen geografické, ale i literární. Téma „Česko – země na pobřeží“ je příležitostí ukázat, že česká literatura je nedílnou součástí světového literárního oceánu, že je schopna zaujmout čtenáře z různých koutů světa a že v sobě nese hluboké kulturní a historické odkazy, které přesahují hranice naší kotliny. V době, kdy se svět potýká s klimatickou krizí a kdy se stále více diskutuje o významu oceánů a vodních zdrojů, je české pojetí „moře“ jedinečným příspěvkem do globální debaty. Česká literatura, stejně jako moře, dokáže spojovat lidi, inspirovat a odhalovat nové perspektivy. A právě tato schopnost překračovat hranice – ať už fyzické či metaforické – je tím, co dělá z Česka zemi na pobřeží.

Text vznikl na základě dizertační práce o českém moři na FF UK, jejímž autorem je Mgr. Ondřej Macl.