Knihovna není ostrov – rozhovor s dr. Vítem Richterem

Kdybys měl jmenovat tři skutečně důležité věci, které podle tebe ovlivňují podobu současného knihovnictví, které by to byly?

• Výstavba a rekonstrukce knihoven jako podmínka pro rozšíření funkcí knihovny – knihovna jako zajímavý a atraktivní prostor pro studium i volný čas.
• Digitální kompetence pracovníků knihoven – schopnost využívat a zejména nabízet existující a nové digitální služby svým uživatelům.
• Spolupráce knihoven – vlastní vklad a také schopnost využívat a nabízet to, co dělají jiní.
• Spolupráce se zřizovatelem či provozovatelem knihovny – zaujmout ho, získat podporu pro rozvoj a investice do knihovny, získat dobrý rozpočet.

Takže čtyři. Výborně. A s řešením kterého z těchto úkolů či výzev jsi nejméně spokojený a proč? A který, podle Tebe, zvládají knihovny dobře? 

Nepřemýšlím o tom v kategorii spokojenosti nebo nespokojenosti, ale spíše z hlediska toho, na čem se každá knihovna a především každý z nás může podílet a může dosáhnout rychlé změny. Tím je bezesporu zlepšení vlastních digitálních dovedností a nabízení digitálních služeb veřejnosti. Vnímám to především jako nutnost určitého mentálního posunu: všichni cítíme, že tištěná kniha je to nejlepší, ale digitální svět je tady, stále se rozšiřuje a také nás ovlivňuje, zejména mladé lidi. A je tam také obrovská konkurence. Kde jsou ale knihovny?

Intenzivně digitalizujeme, jsme schopni veřejnosti nabídnout podstatnou část starší české vydavatelské produkce v digitální podobě a online, ale vypadá to, že většinu knihoven a jejich pracovníků to nezajímá (zejména ze sféry veřejných knihoven). Často slyším názory: „u nás to nikdo nechce," ale já si to překládám jinak: „mě to nezajímá, já to neumím, a proto to nebudu nikomu nabízet, my máme naše knížky." Něco podobného je i s portálem KNIHOVNY.CZ. Jedná se o silný nástroj pro vyhledávání informačních zdrojů v českých knihovnách. Je pravda, že pro obecnou veřejnost je to možná zbytečně mohutné, ale pro studenty, pedagogy, vědecké pracovníky to může být zlatý důl. Divné je, že většina vysokoškolských knihoven tento nástroj ignoruje. Asi si tam říkají „my máme své EIZ, za ty platíme a nikdo nic jiného nepotřebuje."

A nakonec jsme u spolupráce. Oba uvedené příklady vyžadují určitou míru spolupráce a do té se nám často nechce. Jenomže knihovna není ostrov...

Vlastně mi z toho, co říkáš, vyplývá, že za to nejdůležitější považuješ aktivní participaci knihoven na digitálním světě. Ty ostatní úkoly jsou tím v jistém smyslu určeny. Přidržím se tvé metafory ostrova. Co ty malé knihovny na malých městech nebo obcích? Jak ony se mohu včlenit do této sítě, jak ony mohou být součástí této výzvy? Nehrozí nebezpečí, že se nám ztratí za obzorem?

Pro knihovny v menších obcích a městech má zapojení do digitálního světa ještě větší význam. Mohou si tímto způsobem snadno a bezplatně rozšířit nabídku vlastních služeb. Knihovny jsou službou především pro místní komunitu. Proto je přirozené, že návštěvníci chtějí primárně využít vlastní knihovnu, ale proč by jim tato knihovna nemohla při neúspěšném hledání nabídnout službu jiné knihovny nebo centrálního systému? Je ale potřeba tyto možnosti znát, naučit se je ovládat, a hlavně nabídnou svým čtenářům. To ale vyžaduje určité úsilí a v digitálním prostředí to není vždy jednoduché. 

Od roku 2001, kdy platí knihovní zákon, nemají obce povinnost provozovat knihovny. Jestliže uvažujeme o budoucnosti malých knihoven, potom jistě platí, že bude záležet na rozhodování zastupitelů a přání obyvatelů obce. Pokud obec o svou knihovnu dlouhodobě pečuje, investuje do modernizace, do rozšíření funkcí knihovny jako komunitního, vzdělávacího a kulturního centra, potom je zbytečné mít nějaké obavy. Vedle osvícených zastupitelů je důležitá také osobnost knihovnice či knihovníka, protože to jsou ti, kteří by měli přicházet se zajímavými náměty na rozvoj.

V procesu proměny knihoven mají také důležitou úlohu krajské knihovny a knihovny pověřené výkonem regionálních funkcí. V těchto dnech hledají hodnotitelské komise po celé republice nejlepší knihovny roku 2024. Sleduji toto soupeření řadu let a připadá mi zajímavé, že v některých krajích není problém najít vynikající a dobré knihovny, ale někde to nemusí být tak snadné. Není pochyb o tom, že v některých krajích se podpoře malých knihoven daří lépe a nejde vždy jen o peníze…

Aktivně se začlenit do poskytování digitálních služeb je tedy, podle tebe, klíčový argument pro rozhodování samospráv, zda má knihovna přežít či nikoliv. To zní logicky, jak moc je to ale reálné? Nejde jen o to, že si nejsem jist, zda malé knihovny se zatím spíše tradiční poptávkou mají odborný personál na poskytování takových služeb, který by se navíc musel stále vzdělávat v jejich škále i struktuře, ale i o to, že čtenáři nejsou vždy naučeni, že takové služby mají právě od své knihovny vyžadovat. Zatím stále platí, že když se zeptáš v jakémkoliv průzkumu: „Co si představujete pod pojmem knihovna a jaké služby od ní očekáváte?“, naprostá většina odpoví – tištěné knihy, to další je prostě nenapadne.

Myslím, že jsme si trochu nerozuměli. Pokud uvažuji o knihovnách malých obcí, tam je klíčová investice do rozšíření funkcí knihovny jako komunitního, vzdělávacího a kulturního centra obce. Mít příjemný a otevřený prostor pro setkávání, nabízet širší spektrum akcí pro celou komunitu a samozřejmě provozovat klasickou knihovnu, podporovat čtenářství, protože právě v této oblasti je knihovna nenahraditelná. Dobře číst se musíme naučit všichni. I ti, kteří se teprve budou rodit do světa robotů a umělé inteligence.

Digitální služby a prezentace knihovny v digitálním prostředí by měly být samozřejmou součástí aktivit každé knihovny. To, že máme dnes pocit, že se nám to nedaří, neznamená, že bychom o to neměli usilovat. Asi všem se nám zdá, že se svět proměňuje příliš rychle, ale při pohledu zpět to zázračná rychlost není. Počátkem 90. let se začaly knihovny automatizovat, dnes je to samozřejmost, ale trvalo to několik desetiletí. K internetu se začaly knihovny připojovat v polovině 90. let a teprve v roce 2012 skončila státní podpora tohoto procesu a internet se stal samozřejmostí. Portál Knihovny.cz byl ve své základní funkci představen v roce 2016, služba Získej na plno funguje od letošního roku a digitální knihovny v režimu děl nedostupných na trhu jsme fakticky otevřely v roce 2020. Tvůrci systémů mají často pocit, že jejich skvělé řešení budou všichni okamžitě využívat. Skutečnost je trochu jiná a nabízené systémy nejsou tak dokonalé. Naučit knihovny, jejich pracovníky a zejména veřejnost využívat nové služby není kampaň, ale dlouhodobý a také složitý proces. Na to jsme trochu zapomněli, ale pokud se na to soustředíme, určitě se situace postupně zlepší.

Na začátku jsi říkal, že se každý z nás musí zapojit do tohoto procesu, abychom dosáhli rychlé změny, nyní mluvíš o postupném zlepšení. Nemyslím ale, že si protiřečíš. Ta rychlá změna, jestli Ti dobře rozumím, musí být v našem přístupu, jinak ztratíme čas a možná i jedinečnou příležitost, kterou teď máme. A následně musíme pracovat s vědomím, že celé to bude chtít soustavné a dlouhodobé úsilí. Protože možná procházíme změnou paradigmatu knihovnické profese. I když, nebo možná právě proto, že ta klíčová část naší práce zůstává – služba veřejnosti na rozvoji informované a kriticky uvažující společnosti. Vlastně nás knihovníky opět voláš k odpovědnosti, je to tak?

Musím se hodně usmívat, určitě nikoho nevolám k odpovědnosti, ale moc bych si přál, abychom si my všichni uvědomovali nutnost změn a společně se na proměnách knihoven podíleli. V posledních letech se nám podařilo přesvědčit některé významné osobnosti i instituce, že knihovny mají svůj silný potenciál rozvoje i v digitálním světě, a vyvolat pozitivní očekávání. Tato očekávání bychom neměli zklamat.

Děkuji za rozhovor.

Vít Richter je ředitelem Knihovnického institutu Národní knihovny ČR, předseda Ústřední knihovnické rady, výkonný tajemník Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR, koordinátor dotačního programu VISK, vedoucí projektu Benchmarking knihoven, spolupracoval a spolupracuje na řadě celostátních průzkumu zaměřených na problematiku knihoven, čtenářství dospělé a dětské populace.