Jak chutná historie aneb Knihovna v Havlíčkově Brodě slaví 130 let

Od lidmila

Vytvořeno 2024-11-01 14:25

Autor:

Petr Bobek

Rubrika:

Veřejné knihovny

Číslo časopisu:

4/2024

Vydáno:

2024-11-11 (All day)

Autoři citace:

BOBEK, Petr

Na stolku před vámi chladne káva. Pomaličku. A ještě pomaleji se její vůně line mezi regály. V nich jsou knížky. Ne pár, ale na 400 000…, respektive by jich tam tolik být mohlo, kdyby všechny byly vrácené. Vy se pro jednu zvednete. Sednete si s ní ke stolku a v poklidu se do ní u kafe začtete. Idylická představa, že ano? Tak přesně takovou na vlastní kůži můžete prožít v havlíčkobrodské Krajské knihovně Vysočiny. Tedy na místě, od jehož založení letos v prosinci uplyne přesně 130 let. Což je ideální příležitost k tomu, abychom ochutnali nejen pochoutky z tamní kavárny, ale také historii celé knihovny.

Vánoční zázrak

Pro ochutnávku dějin veřejné knihovny v Havlíčkově Brodě se musíme vrátit o dlouhých 130 let zpátky. Do roku 1894 a do tehdejšího Štědrého dne. Ten je spojený především s rodinnou pohodou, kdy si ve svých domovech užíváme vánoční atmosféru. Uzobáváme vanilkové rohlíčky nebo linecké cukroví a k tomu upíjíme vánoční punč. To většinou obklopeni svými nejbližšími.

Platí to dnes, platilo to i před 130 lety. Přičemž schůze akademického spolku je asi to poslední, co by někdo chtěl na Štědrý den absolvovat. Ovšem čest výjimkám… a jednou z nich byli členové spolku Barák v Německém Brodě. Právě ve zmíněný den a ve zmíněném roce se (Vánoce Nevánoce) sešli, aby projednali nejrůznější záležitosti. Domluvili merendu, dále divadelní kus, který se bude hrát na Tři krále, a hlavně to nejzásadnější v dějinách knihovny v Havlíčkově (dříve Německém) Brodě. Tedy: „Aby se pracovalo o zřízení veřejné knihovny…“ Těmito pár slovy, které doplnily ještě plány na oslovení „občanstva“ o finance a knižní dary, všechno odstartovalo. K tomu je však potřeba dodat jedno „ale“. Přes všechny peripetie ohledně financování, prostorů či knihovního fondu jsme byli poprvé otevřeni až o necelé dva roky později.

Další milníky

Jestli chcete k ochutnávce historie také něco přikusovat, můžete si do kavárny skočit pro nějaký zákusek. Nespěchejte, rád na vás s vyprávěním počkám. Až se znovu usadíte, budeme pokračovat… Otevřením knihovny rozhodně nezačalo žádné růžové období, kdy by všechno běželo jako na drátkách. Prakticky po celou historii se nám do cesty stavěly překážky. Ať jsme teprve vykročili, nebo jsme psali historii novodobější. Ale k dobrému zákusku nepatří lamentování… pojďme se zakousnout do toho, co se v dějinách povedlo. Důležitých milníků bylo hned několik.

Další například najdeme v době krátce potom, co se 19. století přehouplo do toho dalšího. Psal se rok 1905, kdy jsme se stali knihovnou městskou. Už dlouho předtím se totiž řešila otázka, zda je řízení instituce prostřednictvím akademického spolku, který ji nejen založil, ale i vedl, nejideálnější. Nakonec se věc vyřešila tak, že knihovna přejde pod křídla města Německého Brodu a bude řízena prostřednictvím kuratoria. Stali jsme se tak městskou knihovnou, a to na více než 50 let.

Během nich jsme se rozhodně nenudili. První světová válka, po ní vznik republiky. Rok 1919 a první knihovní zákon, kdy i naše knihovna plnila roli instituce, jež všechny občany (bez společenských rozdílů) vede k informacím a vzdělávání. Druhá světová válka, okupace německými vojsky, přičemž se nám povedl husarský kousek: podařilo se nám zachránit zahraniční a dokonce i odbojovou literaturu, kterou nacisti jinde ve velkém vyřazovali a ničili. A nakonec nástup komunismu a 50. léta. Z nich si zmiňme především dvě události. Roku 1953 jsme se přestěhovali do jedné z našich stěžejních budov, v nichž jsme sídlili – tedy do Hanusovského domu na zdejším náměstí. Druhá se pak týká toho, že na konci 50. let vyšel druhý knihovní zákon, který naši knihovnu roku 1960 dovedl k další změně. K tomu, že se stala okresní.

A tím to neskončilo... alespoň co se týče funkcí knihovny, které jsme plnili. Přeskočíme-li historii až téměř do současnosti, v roce 2002 jsme se (poté, co jsme byli veřejnou, městskou i okresní) stali knihovnou krajskou. To už jsme sídlili v jiném, pro nás důležitém havlíčkobrodském domě. Ve Staré radnici. Také s ní jsme spojili dlouhou historii. A to od roku 1974, kdy jsme se sem nastěhovali, do roku 2020. Tehdy jsme se přemístili do současné budovy knihovny, postavené nedaleko Kulturního domu Ostrov.

Současnost

Vidím, že kávu máte vypitou a zákusek snědený, to ale neznamená, že v ochutnávání přestáváme. Co takhle navštívit náš Čtenářský klub? Tedy akci, která v naší knihovně píše historii vyloženě novodobou. Ale při které si chuťové pohárky také přijdou na své. Od roku 2019, kdy jsme klub založili, jsme se setkali zhruba při 50 tématech. A věřte, že nejvíc vzpomínáme na téma židovské literatury, kdy nám čtenáři přinesli pravé židovské jídlo. Výborné domácí macesy, hummus a chalvu. A nezapomeneme ani na téma Jídlo v knihách (ano, šli jsme tomu zvolením tématu naproti). Tehdy nám návštěvníci připravili další dobroty, na kterých jsme si opravdu pochutnali!

Jak bylo řečeno, to všechno se už týká historie současné. Také v ní jsme jako knihovna pomyslně napsali mnoho řádků. Když se ještě trošku vrátíme, důležitá byla například 90. léta a rozmach počítačové techniky. Jako jiné knihovny jsme přešli na automatizované systémy. Nebo již zmíněná událost, kdy jsme se stali Krajskou knihovnou Vysočiny, k čemuž došlo 1. ledna 2002. Anebo si připomeňme další důležitý milník – roku 2018 se začala stavět současná budova knihovny, kam jsme se nastěhovali o dva roky později. Vyberte si. Ochutnat historii knihovny můžete z více stran. Od časů, od kterých nás oddělují dlouhé roky, i od toho, co se stalo relativně nedávno.

Dobrou chuť… A pokud byste chtěli pomyslnou třešničku na dortu, zavítejte k nám 23. listopadu, kdy naše kulaté 130. výročí oslavíme. Součástí bohatého celodenního programu bude i křest publikace Knihovník vypráví aneb Křížem krážem havlíčkobrodskou knihovnou. A mnohé další a další pořady.

Fotografie: