Den s portálem Knihovny.cz (povídka)

Sára proběhla těžkými vstupními dveřmi kladenského gymnázia na poslední chvíli, těsně předtím, než je horlivý školník zamknul. Prolétla chodbou a do lavice zapadla souběžně s příchodem učitelky do třídy. Uf, oddechla si, tentokrát to bylo o fous. Marek, který sedával v hodinách literatury vedle ní, se pobaveně usmál a zakroutil hlavou. Sáru všichni znali jako chytrou, zvídavou, ale věčně rozlítanou holku, která řešila deset věcí najednou a uměla všem poradit. Nikdy nepouštěla z ruky svůj mobilní telefon. I dnes ho nechala ležet na lavici a jak se ukázalo, dobře udělala. Učitelka Daňková, která si libovala v nečekaném zadávání různých vědomostních otázek, měla i dnes jednu připravenou:

„Kdo si vzpomene nebo najde aspoň tři knižně vydané divadelní hry Václava Havla?“

Sára popadla mobil a rychle naťukala adresu www.knihovny.cz. Do vyhledávacího řádku zadala jméno bývalého prezidenta, vybrala ho z nabídky autorů a už předčítala: „Largo desolato, Zahradní slavnost, Audience. A kdyby bylo potřeba, vidím tam i knížky, které o Havlovi a jeho díle napsali jiní.“

„Skvělá práce, Sáro! Získáváš plusový bod!“ chválila ji učitelka a Marek jen uznale poklepal na lavici.

O přestávce kousala Sára do jablka v hloučku svých kamarádů, kteří se jeden přes druhého překřikovali. Třídní učitelka jim totiž oznámila, že budou všichni muset napsat práci v rámci středoškolské odborné činnosti. Rozdala jim témata s tím, že jako první krok si musí najít zdroje, které budou v textu citovat.

„Jak na to, když ani nevíme, kde začít hledat, natož jak vytvořit nějakou citaci?“ naříkala si Kristýna, která si dělala starosti snad se vším.

„Klid, ukážu vám, jak si to ulehčit,“ prohlásila Sára, hodila ohryzek do koše a na mobilu otevřela stránku Knihovny.cz. „Třeba tady—“ klikla na jednu knihu a ukázala jim, jak si jednoduše zobrazit citace. „Stačí zkopírovat, a je to. Představte si, kolik času ušetříte. Citační záznamy jsou tam na jeden klik dostupné k dvaceti milionům zdrojů, no kdo to má,“ smála se vesele a nechala kolovat svůj telefon, aby se spolužáci podívali, jak na to.

„No to je boží! Ty ještě nakonec tu práci napíšeš za mě, co?“ zasmála se Kristýna. 

Při obědě si k Sáře přisedla Naty z vedlejší třídy. Smutně bodala vidličkou do své porce těstovin a žadonila: „Sáro, prosím tě, zachraň mě. Potřebuju najít něco na referát do biologie, má to být o tý hnusný nemoci, co můžeš chytit od klíštěte, jmenuje se klíšťová encefalitida. Ale vůbec nevím, kde začít hledat, v naší školní knihovně žádnou knížku s takovým názvem nemají.“

„Žádný stres, podíváme se, co najdeme.“ Sára otevřela Knihovny.cz a začala hledat. Název nemoci dala pro jistotu do uvozovek, aby držel při vyhledávání pohromadě. Tenhle vyhledávací tip ostatně používala i na Google. O chvíli později už překvapené Natce vygenerovala seznam s desítkami knih a článků. Je pravda, že klíšťovou encefalitidu tyto dokumenty neměly v názvu, zato se ale tahle nemoc objevila v jejich obsahu nebo přímo v textu. Sára Natce nezapomněla ještě ukázat, že může vyhledávat nejen v českých zdrojích, ale i v zahraniční odborné databázi, kde si musí dotaz jen přeložit do angličtiny.

„Wow! To je tolik materiálů? A jsou tady i celé texty!“ volala nadšeně Naty. 

Když přišla Sára domů, našla sedět mamku u notebooku s hromadou knih před sebou. „Sárinko, nezašla bys je místo mě vrátit do knihovny, prosím? Abych nedostala pokutu, že to vracím pozdě,“ skládala knížky do tašky s obavou v hlase. „A taky bych potřebovala pohlídat ty rezervace. Pořád v tom mám zmatek, jak jsem začala chodit i do té vědecké knihovny! Používají tam nějaký jiný systém, než má ta naše městská knihovna, a já pořádně nevím, co kde najdu,“ studovala mamka nešťastně obrazovku.

„Jasně, mami, zajdu tam, vezmu to cestou, až půjdu za dědou. A jestli si chceš zjednodušit život, mám pro tebe tip”. Dala si vlasy za ucho a naklonila se nad notebook. „Na stránce Knihovny.cz si můžeš propojit účty z různých knihoven a spravovat všechno z jednoho místa. Tady—přihlas se, klikni sem na propojené identity a… hotovo.“

„Ty jsi moje zlatíčko!“ zasmála se mamka a hned začala zkoumat nové možnosti. „Konečně vidím všechny svoje výpůjčky i rezervace z obou knihoven dohromady! A tady i to, co mám kdy vrátit!“

Sára se jen usmála. Milovala různá ulehčení, zjednodušení, nové technologie a ráda četla. Portál Knihovny.cz nečekaně objevila na veletrhu Gaudeamus, kde ji zaujal malý stánek Moravské zemské knihovny. Když jí potom příjemná paní portál ukázala a vysvětlila, k čemu jí osobně může být dobrý, nadšeně ho ukazovala i ostatním. Sharing is caring, potvrdila si už poněkolikáté.

Odpoledne se vydala za dědou, který byl v nemocnici s bolavými zády. „Holčičko, mám tu čtečku, co jste mi dali k Vánocům, ale nemám co číst. To jsou ta dnešní moderní zařízení, umí to všechno, ale knížku z toho nevymáčknu.“

„Ale dědo, podívej, na Knihovny.cz si můžeš zdarma a legálně stáhnout tisíce e-knih, hlavně beletrii. Stačí si je nahrát do čtečky a můžeš číst do aleluja.“

Děda byl u vytržení. „Sári, ty jsi moje zachránkyně. Už tě nebudu štengrovat, že pořád koukáš do toho mobilu.“

Večer, když se v klidu rozvalila na posteli, nechala se unášet hudbou svého oblíbeného interpreta. V jednom z veršů se zamýšlel: „Proč se mě ptáš na otázky, když na tobě vidím, že chceš žít bez odpovědí?“ Sára se ušklíbla. Tak tohle se mě rozhodně netýká, pomyslela si pobaveně a mimoděk začala v duchu počítat, kolikrát už sama poslala dotaz na službu Ptejte se knihovny. Ona totiž patřila k těm, kteří odpovědi potřebují. A nejlépe hned.

Už se pomalu chystala ke spánku, když z kuchyně zaslechla taťku, jak si stěžuje mamce. Potřeboval se dostat ke knize o letcích RAF, která vyšla naposledy těsně po sametové revoluci a od té doby už nikdy nevyšla. Nemohla by být někde online? blesklo Sáře hlavou. Paní na Gaudeamu jí přece říkala něco o dílech nedostupných na trhu – prý jsou zdigitalizovaná a volně dostupná.

„Tati, jak se ta kniha jmenuje?“ otevřela dveře do kuchyně. A jen o chvíli později už překvapenému tátovi předčítala ze zdigitalizované publikace Bouřlivé oblaky, kterou marně sháněl.

Ten večer usínala Sára s pocitem, že právě zachránila nejen svou rodinu, ale i celou třídu. No jo, pousmála se pro sebe, kdyby tak všichni věděli, co všechno se dá najít díky knihovnám a jejich službám…