Čtenář/ilustrátor

Pokud chápeme stůl jako středové místo domova vhodné pro setkávání a stmelování, knihovna by mohla být jeho duchovním či duševním zázemím. Knihovny vlastním dvě a nelze mluvit zrovna o přehledném a promyšleném řazení titulů. Neplatí zde přísný „zasedací pořádek". Archiv oblíbených knížek, které mě ovlivnily a utvářely od dětství, byl postupně doplňován o autory či témata v závislosti na tom, jak se měnily okruhy zájmů v průběhu let zrání a vývoje. Tradiční formy beletrie doplňují komiksy či umělecké monografie, nejde o zase tak překvapivý výběr (Kundera, Houellebecq, Murakami, Tolkien, monografie Zdeňka Buriana atd.).

Ovšem mezi policemi se nachází jedna, která má pro mě speciální význam. Najdeme zde výhradně tituly, které jsem ilustroval pro nakladatelství Karolinum v rámci edice Modern Czech Classics. Police obsahuje jak zdrojová vydání, ze kterých jsem čerpal pro ilustrační práci, tak následná vydání od Karolina. Jde převážně o autory, které bych si sám od sebe k četbě nevybral. Je velice nepravděpodobné, že bych se jen tak začetl do Boží duhy Jaroslava Durycha nebo novely Spolek pro ochranu zvířat J. R. Picka. Obor ilustrace jsem nestudoval a odstupem let se divím, že jsem dostal důvěru a mohl se výtvarným doprovodem podílet na knihách jako Myši Natálie Mooshabrové L. Fukse, Velitelem města Bugulmy J. Haška, Kde život náš je v půli se svou poutí J. Jedličky, Ucho J. Procházky nebo sbírky povídek B. Hrabala další.

Záměrem nakladatelství Karolinum je představit významné literární počiny 20. století zahraničnímu publiku, takže v oné edici najdeme kromě českých vydání i různé jazykové mutace, např. Rozmarné léto V. Vančury italsky i francouzsky. Zpětně se občas k těmto titulům vracím, postávám u oné police ne, abych se kochal, ale znovu si připomenul intenzitu a autenticitu těch děl, které mě donutily vystoupit ze sebe, přehodnotit některé naučené výtvarné metody a profesní závěry ve prospěch správného uchopení vizí autorů, kteří mě přesahují kvalitou i zkušeností.

Ilustrace k podobným titulům nejsou dnes běžné, jednou z příčin je patrně fakt, že tak obrazotvorní autoři jako např. Hrabal či Vančura ilustrace vlastně nepotřebují. Abych jako výtvarník obstál, vytvořil jsem si během těch patnácti let spolupráce úplně jiný způsob načítání textů. Často bylo nutné prohloubit vztah k dílu opakovaným čtením se snahou pochopit jak dobový kontext příběhů, tak styl autorova psaní. Přímo do zdrojových knih jsem
postupně začal psát i kreslit různé poznámky, postřehy i náznaky řešení jednotlivých kompozic, během nichž se rodil princip i základní uchopení výtvarného pojetí. Po několikerém čtení s barevnými tužkami v ruce docházelo až k jakési destrukci zdrojových knížek poničených skicami napadajících strojový text publikací. Tento hloubkový ponor do textu mi umožnil nacházet nečekané objevy.

To, co se jevilo při prvním čtení jako hlavní skicovací proces, přehodnotil ve prospěch nenápadných slovních obratů, vět či nových významů. Často mezi nimi bylo možné nalézt mnohem nosnější prvky, jakoby vedlejší a nenápadné, při opakovaném čtení překvapující svou silou přispívající k přehodnocení původního záměru. Spolupráce s nakladatelstvím už skončila, jako zkušenost se nenávratně uložila do vědomí rozšířením rejstříku výtvarných dovedností i schopnosti zabrat se do textu analytickým soustředěnějším způsobem.

Jiří Grus je výtvarníkem a komiksovým kreslířem. 

Fotky a videa na Instagramu https://www.instagram.com/grus_illustration/