Rozhovor s Martinem Lochmanem – českým knihovníkem žijícím na Maltě

Od lidmila

Vytvořeno 2025-06-09 14:47

Autor:

Denisa Šimíčková

Rubrika:

Zkušenosti ze zahraničních knihoven

Číslo časopisu:

2/2025

Vydáno:

2025-06-10 (All day)

Autoři citace:

ŠIMÍČKOVÁ, Denisa

Je tomu už téměř dva roky, co jsem navštívila v rámci Erasmus+ Staff Mobility for Training Maltskou univerzitu s cílem prozkoumat jejich PhD programy a podporu, jež nabízejí svým studentům v rámci doktorského studia. Jelikož jsem vystudovaná knihovnice, na služebních, ale i „dovolenkových“ cestách vždy navštěvuji tamní knihovny. V zásadě se soustředím jak na ty městské, tak univerzitní. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by mi na můj dotaz, zda mi ukážou taje místní knihovny, někdo odpověděl zamítavě. Knihovníci jsou sdílní po celém světě. A to je moc dobře!

Ovšem jaký údiv mne čekal, když jsem se vydala do univerzitní knihovny Maltské univerzity, kde se role průvodce chopil Čech – Martin Lochman! Na moje „good morning“ mi s úsměvem odpověděl „Ahoj, já jsem Martin“. V univerzitní knihovně působí již 9 let. Dá se říci, že na Maltě zapustil kořeny, což dokazuje i fakt, že zde žije společně se svou ženou a dcerkou. Jak se však mladík z Čech ocitl v tomto malebném ostrovním státě? Co ho zde zavedlo a jak se mu zde žije? Na to, ale i mnoho dalšího, mi otevřeně odpověděl v rozhovoru, který jsem se již pár měsíců rozhodovala zrealizovat. Konečně uzrál ten správný čas a já jsem moc ráda, že mi na rozhovor Martin ochotně kývl.

Povíš nám něco o svých studijních začátcích?

Ty jsou poněkud zajímavé, ne-li přímo zábavné. Kromě povinné češtiny a angličtiny jsem na Gymnáziu Chodovická v roce 2009 maturoval z chemie a matematiky a díky vynikajícímu studijnímu prospěchu jsem se bez přijímacích zkoušek dostal na VŠCHT. Jelikož jsem si ale nebyl na sto procent jistý, že se chci věnovat tvrdé vědě, absolvoval jsem také přijímačky na ÚISK FF UK, obor Informační studia a knihovnictví a Fakultu sociálních věd FF, obor Mediální studia. Humanistika nakonec ve výběru zvítězila. Mediální studia jsem zakončil bakalářem; studium na ÚISKu jsem dovedl k magisterskému titulu v roce 2015 a tam také mé formální vzdělání (prozatím) skončilo.

Co bylo příčinou, která tě dovedla až do univerzitní knihovny Maltské univerzity?

Oficiálně samozřejmě touha prohloubit profesní znalosti, nabrat praktické zkušenosti, zdokonalit jazyk a – jak se říká – oťukat se ve světě. Neoficiálně „peer pressure“: spousta spolužáků a oba mí sourozenci v době, kdy jsem dospíval ke konečnému rozhodnutí, už Erasmus v jisté formě absolvovali a všichni do jednoho si jej pochvalovali. Pokud jde o to, proč jsem si vybral zrovna Maltu, tam je to jednoduché. Chtěl jsem někam, kde se úředně mluví anglicky. V Irsku mi žádost odmítli, z Velké Británie neodpověděli a jedině z Malty mi tehdejší zástupkyně šéfa knihovny, paní Joanna Felice, napsala, že mě ochotně přijmou. Ještě dodám, že na rozdíl od většiny spolužáků, jsem nechtěl na „pouhý“ studijní pobyt, což samozřejmě hrálo významnou roli v tom, jak jsem se dostal až do univerzitní knihovny Maltské univerzity.

Jaké byly počátky tvého působení zde? Měl jsi nějaké zásadní problémy? Ať už jazykové, profesní, jiné?

Pokud si dobře pamatuji, se zásadními problémy jsem se na počátku profesního působení nesetkal. Možná proto, že jsem se v knihovně nejprve „oťukal“ jako stážista v rámci výše uvedeného Erasmu (září 2014 – únor 2015), než jsem tam začal pracovat na plný úvazek od srpna 2016.

Jsou nějaké viditelné rozdíly mezi knihovnictvím u nás a na Maltě?

Vzhledem k velikosti Malty bych řekl, že hlavní rozdíl tkví v tom, že knihovnický obor ani profese není ani zdaleka tak zavedený jako v ČR. Studovat lze (ostatně jako spoustu jiných oborů) pouze na jedné univerzitě a těší se objektivně velmi malému zájmu. Není výjimkou, že v ročníku bakalářského studia jsou například jen dva, tři studenti. Před dvěma lety jsem měl jako hostující přednášející například na místní katedře Knihovnictví, archivnictví a informačních studií dvě přednášky pro jediného studenta v celém ročníku. V aktuálním akademickém roku byla situace nesrovnatelně lepší (studentů bylo až 6!). Co se týče profese samotné, v porovnání se zbytkem světa je zejména v oblasti moderních myšlenek a technologií Malta trochu pozadu. Institucionální repozitář s otevřeným přístupem například Maltská univerzita spustila teprve na konci roku 2014, o otevřených datech a jejich managementu se začalo mluvit teprve na začátku třetí dekády 21. století. Problémem je především zkostnatělý přístup mnoha členů místní akademické obce, kteří postup vlivem mylných představ a předsudků poněkud brzdí, ale situace se každým rokem zlepšuje.

Co je oproti Čechám jiné v rámci pracovního procesu či pracovních zvyklostí? Napadá Tě něco?

Jeden rozdíl, který mě napadá, je proměnlivá pracovní doba, která je běžná ve veřejném sektoru. Člověk tak například většinu roku (od října do poloviny června) pracuje téměř 9 hodin denně místo 8, ale zbytek (od poloviny června do konce září) pak za to jen 6 hodin. V létě mám tedy už v půl druhé padla.

Jaká je Tvá náplň práce v knihovně?

Jsem jedním z členů oddělení pro marketing, PR, vzdělání a komunikaci. Kromě toho, že se staráme o image knihovny na internetu a především sociálních sítích (knihovna v současné době disponuje profily na Facebooku, Instagramu a Pinterestu), sloužíme také jako kontaktní místo pro studenty, akademiky i veřejnost, oddělení služeb zákazníkům a podpora pro vědu a výzkum. Dále také každý měsíc organizujeme workshopy, kde studenty učíme (mimo jiné) základy informační gramotnosti, vyhledávání informací a jak pracovat s programem RefWorks (online software pro tvorbu citací). Já osobně také úzce spolupracuji s naším oddělením pro otevřenou vědu (Open Science Department), které se stará o univerzitní repozitář OAR@UM a platformu pro vědecká data drUM, a katedrou Knihovnictví, archivnictví a informačních studií, kde přednáším o otevřené vědě, digitálních knihovnách a souvisejících záležitostech. Takže mám o zábavu postaráno.

Jak vzpomínáš na nepěknou covidovou situaci? Jak covid poznamenal život na Maltě, potažmo na univerzitě?

S manželkou jsme zrovna byli v Polsku, když se v Evropě objevil první případ. Dva dny po návratu na Maltu zavřeli letiště a přístavy a zavedli proticovidové restrikce. Seběhlo se to tehdy strašně rychle – nechybělo málo a byli bychom „uvízli“ na kontinentu. Obecně to na Maltě vypadalo asi stejně jako v ČR – panika, toaleťákové šílenství, roušky, antibakteriální mýdla. Nesporným pozitivem byl menší provoz na silnicích; spousta lidí začala pracovat z domu a spoléhat na kurýrní služby, které tehdy zažily opravdový boom. V knihovně vymysleli rotační systém – dva dny práce z domu, jeden v kanceláři – přestože instituce jako taková nesměla vzhledem k opatřením otevřít dveře návštěvníkům. V mém oddělení jsme s adaptací neměli problém: workshopy jsme přesunuli na Google Hangouts a Zoom, telefonáty nám IT přesměrovalo na laptopy a zbytek práce jsme mohli vykonat odkudkoliv. Nejhorší na covidu byla ta nejistota: jak dlouho ještě restrikce potrvají, co když se nakazíme atd. A potom testování – doteď mi naskakuje husí kůže, když si vzpomenu na ty výškraby z lebeční dutiny.

Jaký největší kulturní šok Tě na Maltě čekal? S čím se například doteď nemůžeš smířit? Je vůbec něco takového? Zaskočilo Tě něco, co u nás v Čechách není běžné?

Kulturní šok jako takový jsem ani nezažil, ale jsou (byly) věci, na které jsem si musel zvyknout. Když jsem například poprvé během pauzy na oběd navštívil kuchyňku/jídelnu pro personál, myslel jsem si, že se tam pomalu schyluje k rvačce – všichni se překřikovali, gestikulovali... a přitom se jednalo jen o obyčejnou diskuzi na nějaké banální téma. (Když takhle vypadá normální konverzace, představte si potom, jak vypadá skutečná hádka!)

Zajímavý je také způsob, jakým místní komunikují. Malta má dva úřední jazyky – maltštinu a angličtinu – tudíž není neobvyklé, že Malťané plynně přechází z jednoho do druhého podle toho, s kým se baví. Často tak činí v polovině věty, což je poté zábavné zejména pro cizince, kteří si poté zbytek mohou jen domýšlet. Jako primárně katolický národ Malťané také rádi mohutně oslavují křesťanské svátky. Kromě toho také v létě každá vesnice a město pořádá svou slavnost (tzv. Festu), která je doprovázená nezdravým množstvím pyrotechniky. Malťané zbožňují ohňostroje. V noci, ve dne – na tom nezáleží, hlavně aby si pořádně bouchli. V létě, kdy se festy odehrávají, je pak burácení petard a rachejtlí na denním pořádku. Někdo, kdo má rád svůj klid, si tedy jen těžko odpočine.

Jaká jsou tvá oblíbená místa v nové domovině? Co bys návštěvníkům rozhodně doporučil neopomenout?

Návštěvníci by se rozhodně měli podívat do hlavního města – Valletty – a bývalého hlavního města – Mdiny, které si, na rozdíl od většiny jiných měst, městeček a vesnic, z velké části udržely svůj původní historický půvab. V Mdině je dokonce na výjimky zakázána automobilová doprava. Za návštěvu také rozhodně stojí pobřežní městečko Marsaxlokk (kde se každou neděli pořádají trhy), katedrála ve vnitrozemní Mostě nebo útesy Dingli Cliffs. V létě pak doporučuji Zlaté písky (Golden Bay), Blue Grotto a výlet na Gozo a Comino, dva menší ostrovy maltského souostroví. Co se týče oblíbených míst, k těm patří ta, která jsou obtížněji dostupná a tudíž méně poznamenaná cestovním ruchem – Miġra l-Ferħa, Ras id-Dawwara nebo Fomm ir-Riħ.

Věnuješ se i tvůrčí činnosti. Píšeš povídky a mnohé z nich si již publikoval. Pověz nám něco o nich. Píšeš v češtině, nebo už jen v angličtině? Můžeme se v budoucnu těšit na nějakou tvou knihu/román?

Psát jsem začal už na základní škole. Na gymnáziu jsem začal chodit na kurz tvůrčího psaní vedený přední českou autorkou fantasy a science fiction Lucii Lukačovičovou, což mě rozhodně kvalitativně posunulo kupředu. S úspěchem jsem se účastnil několika ročníků literární soutěže O loutnu Barda Marigolda, několik povídek mi vyšlo ve sbornících a jedna dokonce v tehdejším měsíčníku Ikarie. Múza mě však na téměř deset let zcela opustila po maturitě.

Chuť psát se mi vrátila na sklonku roku 2017 s tím rozdílem, že jsem „přesedlal“ na angličtinu. Po několika letech v cizojazyčném prostředí mi to jednoduše přišlo přirozenější. Do dnešního dne jsem publikoval kolem čtyřiceti povídek a novelet v literárních časopisech a antologiích v Americe, Austrálií a Velké Británii a v prosinci 2023 jsem vydal svou první samostatnou knihu – All Quiet in the Milky Way: Ray M. Holler’s Adventures vol. 1. Jedná se o sbírku příběhů (povídek, novelet a doprovodných vignett), které se odehrávají ve stejném prostředí – jde v podstatě o můj vlastní pokus o vytvoření světa, do kterého bych se mohl opakovaně vracet a rozvíjet. V současné době (kromě jiných povídek) pracuji na pokračování, které by ovšem mělo mít románovou formu.

Na češtinu jsem ale úplně nezanevřel: od roku 2019 některé povídky překládám a posílám do literární soutěže Daidalos organizované předním českým měsíčníkem SFFH XB-1, kde se pravidelně umisťují ve finálové skupině, díky čemuž jsou publikovány. V posledním ročníku jsem se dokonce umístil na 2. místě, což je pro mě historický úspěch.

Prozradíš nám, jakou literaturu čteš? Jaká je tvá nejoblíbenější kniha, popřípadě autor? Čteš už jen v angličtině nebo si pořizuješ knihy stále i v českém jazyce? A pokud ano, jak se k české produkci dostáváš?

Kromě odborných článků, prostřednictvím kterých se udržuji v obraze v našem oboru, čtu nejraději vědecko-fantastickou literaturu, čímž si mimo jiné také doplňuji inspiraci pro vlastní tvorbu. Čtu převážně v angličtině, ačkoliv si také pravidelně (prostřednictvím rodičů) pořizuji nejnovější vydání výše uvedeného měsíčníku XB-1. To mi pomáhá si do velké míry udržovat kontakt s psanou češtinou. Spíše než oblíbenou knihu mám oblíbené autory – od klasiků žánru typu Isaaca Asimova nebo Arthura C. Clarka po relativně novodobější Michaela Crichtona nebo Jamese S. A. Coreyho.

Vyskytují se na Maltě knihkupectví v tak hojném počtu, jako je tomu v ČR? A jací jsou Malťané čtenáři?

Vzhledem k velikosti ostrova zde až tolik knihkupectví není. Přestože nemám k dispozici konkrétní data, mám pocit, že tištěné knihy jsou zde spíše na ústupu. V Msidě, kde bydlím, dokonce dvě menší knihkupectví bez náhrady zlikvidovali, což vidím jako symptom vytrácejícího se zájmu o čtení jako hobby.

Stýská se Ti po Čechách? Je něco, co by Tě přinutilo se vrátit?

Kromě širší rodiny mi na Maltě chybí spousta věcí, které jsem v době, kdy jsem žil v Čechách, bral za samozřejmost: hory, lesy, čerstvý vzduch (podstatná část Malty tvoří doslova betonová džungle a zbytek malebnou přírodou také zrovna nepřekypuje), pořádná zima a kratší, mírnější léto (v současné době představuje léto tři-čtyři měsíce úporných veder bez jakéhokoliv náznaku ochlazení), funkční veřejná doprava (místní stav věcí mě přinutil si udělat řidičák a pořídit auto) a jídlo (ať si kulinářští experti říkají, co chtějí, ale svíčková, guláš, smažený sýr, český salám a čokoláda nemají ve světě obdoby). Přes to všechno se ale pryč z Malty v dohledné době nechystám. A v té nedohledné? To se uvidí!

Mnohokrát děkuji Martinovi za příjemný rozhovor a přeji mu do budoucích let jen to nejlepší.

Fotografie: