Rozhovor s Terezou Liškovou – programovou manažerkou Nadace OSF

S knihovnami spolupracujete od roku 2018. Jaká byla Vaše cesta ke knihovnám a jejich podpoře?

Nadace OSF podporovala rozvoj knihoven i před rokem 2018, ale kolem roku 2018 jsme začali podporovat knihovny konkrétně v oblasti mediálního vzdělávání. Na to jsme navázali v roce 2020, kdy v nadaci vznikl samostatný a specializovaný program Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím, které v současné době vedu. Proč? Protože lidi, kteří v nich pracují, od začátku vnímáme jako klíčové spolupracovnice a spolupracovníky, kteří spolu s námi pečují o demokratickou, vzdělanou a spravedlivou společnost. Od začátku se snažíme posilovat hlavně vzdělávací roli knihoven, kterou podle mého trvale podceňuje stát i zřizovatelé. Považuji to za chybu, protože právě knihovny umí všem bez rozdílu nabídnout možnost se učit a rozvíjet během celého života, nejen ve školních letech. Mám teď na mysli tu možnost se učit v bezpečném prostředí knihovny, které není zatíženo stresem ze zkoušek a formalit. Nikdo jiný než knihovny takovou službu veřejnosti napříč republikou nabídnout neumí. Řada z nich své vzdělávací aktivity strategicky či intuitivně propojuje se svými komunitními aktivitami, což je skvělé. Člověk se nejlépe učí ve chvíli, kdy se cítí v bezpečí, kdy cítí důvěru.

K projektu podporujícím mediální vzdělávání posléze přibylo další téma: rozvoj digitální gramotnosti. Jak konkrétně podpora knihoven v této oblasti vypadá?

Většina našich aktivit je otevřená všem veřejným knihovnám, i když v poslední grantové výzvě měly přednost knihovny z menších obcí. Upravily jsme s kolegyní Katkou Hvala grantový proces tak, aby pro ně byl přístupnější. Myslím, že se nám to povedlo. O grant se přihlásily desítky knihoven, se kterými letos spolupracujeme poprvé. Máme z toho velkou radost. V grantových výzvách se nám dlouhodobě daří zachovat nulovou finanční spoluúčast, zjednodušovat grantové žádosti i formy reportování a závěrečné zprávy. Nechceme vytvářet nadměrnou administrativní zátěž, naopak se snažíme otevírat možnost žádat o grant i pro knihovny, které nejsou v této oblasti zkušené nebo jsou zavalené jinou prací. Finančně už jsme podpořili knihovny na celé škále, od těch krajských po ty místní a obecní. 

Dlouhodobě nadační podpora obou zmíněných témat probíhá v úzké spolupráci a v téměř denní komunikaci s knihovnickou obcí, ať už jde o knihovnická sdružení, svazy nebo konkrétní lidi a knihovny. Od začátku nám jde o to, aby naše podpora vycházela z aktuálních potřeb knihoven. Zároveň s tím knihovnám a lidem, kteří v nich pracují, nabízíme nápady, podněty, které překračují jejich stávající horizont. Jsou to z naší strany jakési strategické pobídky a inspirace do budoucnosti. Vedle grantování se věnujeme také vzdělávání a propojování knihoven s dalšími hráči na poli mediálního vzdělávání, digitální gramotnosti, digitálních služeb státu nebo třeba připravenosti na krize a odolnosti. Máme za sebou například dva Cykly mediálního vzdělávání pro knihovny, které proběhly v úzké spolupráci s Pavlínou Mazáčovou z KISK FF MU a Ondřejem Hudečkem z Městské knihovny v Praze (MKP). Účastnice a účastníci tohoto cyklu získali za jeho zdárné dokončení nadační příspěvek, vlastně šlo o určitou formu studijního stipendia. 

Radost mám také z toho, že se nám na začátku minulého roku ve spolupráci s MKP i NK ČR podařilo uspořádat sérii facilitovaných pracovně-vzdělávacích setkání k tématu digitálního začleňování s důrazem na digitální služby státu. Tento formát se ukázal jako přínosný a spolu s Kamilou Pliskovou, která digitální téma nyní koordinuje napříč knihovnami, na něm úspěšně stavíme navazující aktivity dodnes. Zároveň tu máme ocenění Bibliotheca inspirans, které letos už počtvrté připravujeme spolu s Českou spořitelnou i finanční podporou dalších dárců našeho programu. Je to za nás způsob, jak zviditelnit a finančně ocenit inspirativní praxe a aktivity, které v knihovnách napříč republikou už fungují. V jistém ohledu je to vlastně forma grantu za to, co už bylo vykonáno. Což mi přijde dobré, protože to snímá z knihoven určitou formu tlaku, kterou obvykle granty a psaní projektů nesou. 

Cenu Bibliotheca inspirans budete vyhlašovat letos počtvrté. Jaké je téma letošního ročníku a jak jste jej vybírali? Kolik se přihlásilo knihoven?

Letošní téma  jsme postavili jinak než ta předchozí. Sebrali jsme skrze nominace vize, sny knihoven o tom, jak by mohli aktivity a služby knihoven vypadat v budoucích desetiletích. Hledali jsme nápady na aktivity, které propojí lidský a technologický potenciál. Nominací jsme obdrželi 18, takže máme s porotou z čeho vybírat. 18. Moc nebo málo? Myslím, že je to akorát! Výhoda spolupráce s Českou spořitelnou a Andreou Studihradovou je, že nemusíme honit čísla. Máme totiž společný zájem zkoušet nové formáty, témata… otevírat vrátka, společně přemýšlet a objevovat. Pokud bychom chtěli dosáhnout stovek nominací, stavěli bychom téma a komunikaci jinak. Každopádně vyhlášení letošního ročníku, který patří imaginaci, proběhne opět na konferenci Knihovny současnosti v září, tentokrát v Jihlavě. Už teď chystáme speciální diplomy, tak se moc těšíme na společné setkání.

Umí české knihovny požádat o podporu? Vědí, jak na to a nestydí se?

Mnohé české knihovny umí psát granty, další se to učí. To je dobrá zpráva, v tuzemském nadačním poli mají příležitosti nejen u Nadace OSF, ale mohou žádat také například u Nadace VIA. K získávání podpory ale patří také to, že knihovny, spolky a sdružení zocelují ve vyjednávání s ministerstvem, zřizovateli a dalšími klíčovými hráči. Mohli bychom tomu říkat i advokační práce, posilování pozic, tlak odborů… Nikdy asi nejde vědět zcela, jak na to, prostředí se neustále mění. Není snadné se v tom orientovat, prosazovat zájmy v té spleti tlaků a hlasů. Vnímám to tak, že je potřeba neustále sbírat odvahu, kuráž i zkušenosti, aby podpora knihoven byla silně ukotvena napříč společností a občanským sektorem. Považuji za klíčové, aby si knihovny dlouhodobě budovaly síť podpory, která se rozpíná od dobrovolnic a dobrovolníků, kteří v knihovnách pomáhají, po zřizovatele, stát, tuzemské i mezinárodní nadace, evropské fondy, různé organizace občanské společnosti, školy, spolky nebo i soukromé filantropy.

Získáváte ke své práci zpětnou vazbu, ať již od knihoven či zvenčí? Setkáváte se s (ne)příjemnými překvapeními, které byste nečekala?

Zpětnou vazbu mám hlavně od knihoven, se kterými v nějaké formě spolupracujeme. Obvykle je přívětivá a pozitivní. Zároveň vnímám, že nám chybí právě zpětná vazba od knihoven, kterým naše práce relevantní nepřijde. Bohužel jsme ale zatím v týmu nenašli prostor a čas o ni požádat, zodpovědně ji poptat.

Nepříjemná překvapení? Občas mě mrzí, když zjistím, že nějaký dobře fungující projekt, jednotlivec nebo tým v knihovně končí, protože nastal nějaký rozkol s vedením. To se stává… i v knihovnách. Přála bych si, abychom jako společnost na té osobní i větší úrovni uměli lépe hospodařit s talenty a potenciálem lidí, abychom uměli držet stabilitu pilířů naší demokratické společnosti (A knihovny mezi ty pilíře patří!) a zároveň si vzájemně dopřávali prostor ke zdivočení našich praxí a snů, k experimentům, chybám a společné radosti z toho, že se něco povedlo, posunulo, probarvilo, hnulo, ožilo!

A jedna osobní otázka na závěr. Máte svou oblíbenou knihovnu a proč?

Vlastně nemám. Vedle své práce pro Nadaci OSF pracuji také jako moderátorka pořadu ArtCafé na ČRo Vltava. Nedávno jsem nadšeně vyprávěla kamarádce o lidech, které jsem do pořadu pozvala. Říkala jsem jí, jak jsou skvělí a zajímaví. A ona se smála a reagovala, že to jí říkám u kávy vždycky o všech hostech. A je to pravda. Obvykle se do nich a jejich tématu tak trochu pro ten jeden pořad zamiluju. Podobně to mám s knihovnami. I když jsem si vědoma toho, že obor samotný, jednotlivé instituce, konkrétní lidé, včetně mě, v sobě nesou to dobré i temnější, někdy toxické manýry… tak můj vztah ke knihovnám je vlastně v první řadě motivován živým zájmem a vlastně i tím citem. Takže průběžně nalézám upřímné zalíbení ve všech knihovnách, se kterými se nám spolu s kolegyní Katkou Hvala podaří navázat spolupráci, přijít do bližšího kontaktu, dialogu, dojít setkání.

Tereza Lišková absolvovala Fakultu humanitních studií a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu žurnalistiky na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně se věnovala novým médiím. Od roku 2020 působí v Nadaci OSF, kde má na starosti nadační podporu knihoven. Kromě toho působí také jako moderátorka pořadu ArtCafé, který vysílá Český rozhlas Vltava.

Nadace OSF byla založena v Praze v roce 1992 jako součást mezinárodní sítě nadací Open Society Foundations, kterou založil americký investor a filantrop George Soros a která působí ve více než 70 zemích světa. Nadace OSF dlouhodobě přispívá k rozvoji otevřené společnosti a prosazuje systémové změny vedoucí k posílení demokracie v České republice.