Soužití mezi kulturami: cizincem mezi Afgánci – muslimem mezi Čechy

Ve dnech 2.–4. února 2011 proběhl v Moravské zemské knihovně seminář na téma Soužití mezi kulturami: cizincem mezi Afgánci – muslimem mezi Čechy. Seminář organizovalo velvyslanectví USA v Praze, Info USA v Moravské zemské knihovně v Brně a Libertas Independent Agency, která zastupuje jednu z muslimských komunit v naší republice.

Na semináři byla také zahájena výstava Provinční rekonstrukční tým (PRT) České republiky Lógar, Afgánistán. Výstavu pořádalo Ministerstvo zahraničí ČR a Ministerstvo obrany ČR. Výstava pak byla otevřená veřejnosti po celý měsíc únor. Sedmnáct panelů s velkoformátovými fotografiemi a doprovodným textem ukazovaly nejen činnost a projekty pomoci českého Provinčního rekonstrukčního týmu v afgánské provincii Lógar, ale i běžný život Afgánců.

K uspořádání semináře vedla organizátory snaha po zahájení a vedení diskuse na v dnešní době velmi aktuální téma. Hranice mezi zeměmi se stávají snadno průchodnými, do bohatého a přesyceného západního světa s vágním vztahem k hodnotám, které jej tvořily a na jejichž základě vznikl, čím dál tím víc vstupuje svět východní, zmítaný válkami, se svou rozdílnou kulturou, jinými zvyky, jiným způsobem života, obrovskou chudobou většiny obyvatelstva a se značně fundamentalistickým náboženstvím vedoucím často až k teroristickým útokům.

Mohou a jsou vůbec schopny tyto tak rozdílné kultury a náboženství žít vedle sebe a přitom si zachovat svou identitu?

Ačkoliv jsou všechna tři náboženství židovské, křesťanské a islám monoteistická, věřící v jediného Boha, jsou schopna se domluvit, žít spolu a tolerovat se?

Znamená asimilace splynutí kulturní a je vůbec možná, pokud si chce imigrant zachovat svou víru a západní společnost nepřijít o své kořeny?

Z diskusí vyplynulo, že se nakonec nejsnáze domluví lidé na úrovni místních vztahů a že jsou schopni žít vedle sebe a navzájem si pomáhat. Těžkosti pak nastávají při jednáních na nejvyšší politické úrovni a běda, když do dosud celkem harmonicky žijící obce vpadnou armáda, partikulární politické zájmy a náboženský fundamentalismus.

První den semináře byl formou panelové diskuse věnován tématu Soužití muslimů, křesťanů a židů v Evropě. Panelisty byli profesor PhDr. Jiří Hanuš, PhD. z Historického ústavu Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Mikuláš Vymětal, evangelický farář, člen Společnosti křesťanů a židů a Komise pro mezináboženský dialog při Ekumenické radě církví a Lukáš Lhoťan, zástupce muslimské komunity Libertas Independent Agency. Za Židovskou obec pak velmi zajímavě hovořil její předseda Ing. Pavel Fried. Diskusi moderovala Helena Stehlíková z tiskového oddělení velvyslanectví Spojených států.

Zatímco první část semináře byla vedena spíše v oblasti teoretické, program druhého dne ukázal různé konkrétní způsoby a možnosti jak pomoci chudým a potřebným. Ukázal, že pomoc lze organizovat jak na vládní úrovni (Provinční rekonstrukční tým), tak prostřednictvím humanitárních organizací a sdružení (Člověk v tísni, Berkat).

Provinční rekonstrukční tým zastupoval Igor Klimeš, který působil od března 2008 do února 2009 jako civilní pracovník PRT v provincii Lógar v Afgánistánu, kde Češi vedli opravu válkou zničené přehrady, řídili hloubení a opravy studní a nádrží na vodu apod. Český rekonstrukční tým působí v provincii Lógar jako součást mise ISAF NATO. Pomáhá nejen tím, že organizuje nápravu škod způsobených válkou, ale že najímá místní lidi pro nejrůznější práce a tím jim tak dává zaměstnání a poskytuje obživu. Civilních pracovníků v českém PRT je 11, zatímco vojenskou podporu jim poskytuje 261 vojáků. Igor Klimeš však začínal své působení v humanitární organizaci Člověk v tísni v roce 2003 v Iráku a nyní opět pro tuto organizaci pracuje.

Zástupkyní za organizaci Člověk v tísni byla Gabriela Látalová – Jirků, která strávila rok a půl v Afgánistánu na misi Člověka v tísni, kde vedla zemědělské a vzdělávací projekty. O pomoci Afgánistánu měla hovořit i novinářka a humanitární pracovnice Petra Procházková, která je spoluzakladatelkou sdružení Berkat. Na poslední chvíli byla ale jako zpravodajka odvolána do Egypta, kde právě propukla revoluce. Místo ní přijala pozvání paní Gavlíková – dobrovolná pracovnice sdružení Berkat. Motem tohoto sdružení je: „Berkat pomáhá nám, Evropanům, být lidmi s otevřeným srdcem“.

Sdružení Berkat vzniklo z potřeby pomoci konkrétnímu člověku – vrátit slepému afgánskému chlapci Adžamalovi zrak. Tak vznikl projekt Adžamal – panenky, které pomáhají vrátit slepým lidem zrak. Nejčastější příčinou slepoty v Afgánistánu totiž je zánět rohovky způsobený otřesnými hygienickými podmínkami, infekcí a podvýživou. Tato nemoc je poměrně úspěšně léčitelná transplantací rohovky. Jedna operace však stojí 20 000 Kč. Sdružení Berkat zajišťuje jednak dopravu tkáně do Afgánistánu a jednak finanční prostředky nutné pro operaci, to vše pouze na základě dobrovolné práce a z prodeje různých textilních výrobků, především ručně šitých panenek. Tyto panenky se šijí v domovech sociální péče, na psychiatrických klinikách, v různých ústavech, a tak panenky pomáhají hned dvakrát – dávají smysl a náplň života jejich tvůrcům a utržené peníze z prodeje pomáhají slepým lidem získat zrak, vrátit je do života a stát se opět soběstačnými.

Dalším projektem Berkatu je projekt HFC – Šťastné létající koberce, kdy v Afgánistánu jsou nakupovány výrobky afgánských žen, u nás prodávány a za utržené peníze se pak nakoupí např. šicí stroje či jiné věci pomáhající získat obživu afgánským ženám. Panenky i jiné textilní výrobky se také prodávaly během celého semináře.

Třetí den semináře pak byl věnován práci s imigranty u nás. Hovořila paní Mgr. Martina Vodičková, která působí jako sociální pracovnice a je členkou Sdružení občanů zabývajících se emigranty a Mgr. Radek Filo, klinický psycholog. Diskusi moderoval Lukáš Lhoťan.

Na semináři se sešlo přes 200 lidí a výtěžek z prodeje panenek a ostatních výrobků činil téměř 6 000 korun. Diskuse byly věcné a byly vedeny snahou po vzájemné domluvě a pochopení zástupců jednotlivých skupin. Společným jmenovatelem všech zúčastněných pak byla lidskost – snaha pomoct bez velkých řečí nemocným, chudým a potřebným jakoukoliv formou, tak jak kdo může.