Brněnská slavnost poezie

V době televizních SuperStar a dalších mediálních aktivit je skoro troufalost mluvit o slavnosti poezie. A přece!

Dne 17. března se v Knihovně Jiřího Mahena na Kobližné uskutečnil pořad, v němž byla představena nová básnická antologie nazvaná Stavitelé chrámu poezie. Knihu na sklonku minulého roku vydalo pražské nakladatelství Agentura Krígl, z tvorby 78 autorů ji sestavil Jiří Halberštát a celý bohumilý počin vtipně ilustrovala Zora Jandová. Antologie byla křtěna a prezentovaná zároveň s autogramiádou v Praze v Památníku národního písemnictví a nejen tam.

V knize jsou zastoupeni současní čeští a moravští básníci, je tedy namístě, aby byla prezentována i na Moravě. Ředitelství Knihovny Jiřího Mahena tento záměr podpořilo. Manažerka služeb, paní Lenka Typltová, vyřídila všechny praktické nezbytnosti, a tak se setkání básníků a čtenářů ve Společenském sále KJM uskutečnilo. Večer byl zdařilý, své básně četli jak autoři z Brna – Taťjana Maťátková, Milena Fucimanová, tak i autoři, kteří přijeli odjinud: básník Břetislav Kotyza ze Zlína, František Všetička z Olomouce, přítomen i byl i básník Zdeněk Volf, hovořila i mladá nastávající maminka, která připravuje knihu veršů pro děti, četly se ukázky autorů toho večera přítomných i nepřítomných. Poezie byla provázena původní hudbou Ondřeje Fucimana v podání členů hudební sekce Divadla hudby a poezie Agadir. Pěkný, přátelský večer moderoval sám editor knihy, pan Jiří Halberštát. Hovořil o svých setkáních s lidmi, které poezie uhranula. Návštěvníci si mohli knihu koupit a nechat od autorů podepsat.

Zde bychom mohli skončit se zvoláním – dobré dílo se podařilo. Ale…

Na místě se sešli milovníci poezie a komorní hudby, tedy nadšenci a obdivovatelé umění, které není komerční. Není postaveno na známých osobnostech, na skandálech, pavlačových drbech a senzačních odhaleních. To není umění, které se až k přecpání konzumuje. Toho březnového večera se mluvilo o poezii, mimo jiné i o nezastupitelné roli veršů pro děti, o čtenářské vnímavosti, o roli učitelů, o možnostech knihoven. Netesknilo se a nevyčítalo. Ale přece tu maloučko proplouval smutek. Ačkoli je poezie pro hodně lidí životní nutností, není mediálně zajímavá. Básníci své verše nevykřikují na lesy, veřejnost o mnohých ani neví. Ti, kdo poezii čtou, často nemají důvod ani možnost o tom veřejně mluvit. Takže bude zas a znovu veřejně hlásáno, že poezii nikdo nečte…Taková podivná argumentace v kruhu.

Ale poezie navzdory všemu existuje. Díky za to.