Vítězslav Orel má významné životní výročí

Vítězslav Orel se narodil 29. 5. 1926 v Lískovci u Koryčan. V roce 1945 maturoval na reálném gymnáziu v Kyjově. V roce 1945 odešel do Brna a vystudoval zemědělské inženýrství na Vysoké škole zemědělské. Při studiu ho zaujaly přednášky doc. Dr. Jaroslava Kříženeckého, který zdůrazňoval význam genetiky při šlechtění hospodářských zvířat.

V roce 1948 byla genetika v SSSR, a záhy také v naší zemi, označována z ideologických důvodů za reakční vědu a násilně byla nahrazována naukou o dědičnosti získaných vlastností.

Kříženecký byl propuštěn z vysoké školy a v roce 1958 byl na dva roky uvězněn. Po ukončení studia nastoupil V. Orel do nově zřízeného Výzkumného ústavu drůbežářského průmyslu, kde poukazoval na význam genetiky při šlechtění drůbeže. V roce 1958 byl přeřazen do výroby mimo Brno. Když byl v roce 1963 J. Kříženecký pověřen vedením nově zřízeného oddělení v Moravském muzeu, s prvním úkolem vybudovat Mendlovo muzeum, požádal V.Orla o spolupráci. Bylo zřízeno v přízemí areálu augustiniánského kláštera na Starém Brně, kde Gregor Mendel prováděl své pokusy s křížením rostlin. Bylo pojmenováno jako Mendelianum a stalo se odborným pracovištěm pro rehabilitaci a rozvíjení genetiky. V expozici muzea byly použity některé exponáty z fondu tehdejší Univerzitní knihovny.

V roce 1965 se konalo v Brně mezinárodní sympozium na počest stého výročí zveřejnění Mendelova objevu. Po náhlém úmrtí J. Kříženeckého se stal V. Orel vedoucím Mendeliana. Odborní pracovníci v ústavu prováděli, ve spolupráci s genetiky u nás i v zahraničí, výzkum vzniku a podstaty Mendlova objevu.

Výsledky výzkumu začalo v roce 1966 zveřejňovat Moravské zemské muzeum v časopisu Folia Mendeliana. Orel byl editorem a také častým přispěvatelem. V roce 1989 získal na Karlově univerzitě po obhajobě výzkumné práce vědeckou hodnost DrSc. Bibliografie jeho prací je velmi obsáhlá. Jako důchodce pokračuje v historické studiu domácím prostředí a výsledky zveřejňuje v mnoha cizích jazycích, převážně v zahraničí.

V Mendelianu jsem se s V. Orlem setkávala při své knihovnické praxi poměrně často. V tehdejší Univerzitní knihovně jsem pracovala v oddělení revize a ochrany fondů, které mělo ve správě v 50. letech převzaté klášterní knihovny. Mezi ně patřila i augustiniánská knihovna na Starém Brně. V případě významných odborných návštěv, které přicházely do Mendeliana nás V. Orel žádal o zpřístupnění klášterní knihovny. Hosté byli vždy nadšeni, že se dostanou do téměř posvátných míst, kde se Gregor Mendel pohyboval. Jásali nad tím, když na stropní malbě v hlavním sále knihovny našli vyobrazeny odnože hrachu.

Dodnes si občas najdu čas a pana docenta doma navštěvuji. Touto cestou mu přeji, aby ve své vědecké práci mohl pokračovat.