Dvacet let se vyučuje studijní program Informační studia a knihovnictví na Moravě a ve Slezsku

Příspěvek vznikl u příležitosti 20. výročí založení vysokoškolského studia knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. V kontextu vývoje tohoto studia u nás je nastíněno postupné utváření jeho profilu a zejména přínos profesora Jiřího Cejpka nejen ve smyslu změn obsahového zaměření oboru, ale také například při transformaci Katedry vědeckých informací a knihovnictví na Ústav informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity či jeho zásluhy při vzniku studia knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě. Druhá část příspěvku přináší pohled na utváření tohoto studia na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a jeho současnou podobu. Závěr nastiňuje budoucí směřování oboru s výhledem možného uplatnění absolventů a jejich úspěšnost na trhu práce.

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických byla druhou univerzitou, která se rozhodla, že bude studijní program Informační studia a knihovnictví realizovat. S myšlenkou přišel docent Jaromír Kubíček, tehdejší ředitel Moravské zemské knihovny v Brně. Karlova univerzita Filozofická fakulta Katedra vědeckých informací a knihovnictví myšlenku podpořila, nabídla vlastní učební program pětiletého jednooborového studia při zaměstnání se zaměřením knihovědným a poskytla i pedagogickou oporu, např. docent Josef Straka vyučoval předměty Sociální komunikace a Sociální informatika.

Brno a osobnost docenta Jaromíra Kubíčka

Docent Jaromír Kubíček je bibliograf, pedagog, manažer a především vynikající knihovník. Nejplodnější byl jako bibliograf. Je však i autorem prací z dějin knihoven a z teorie knihovnictví a prací o Brně. Např. Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší až do roku 1975 (1976), Literatura o Brně z let 1801-1979 (1980), Odboj a osvobození ve městě Brně v letech 1938 až 1945 (1980), Informační prameny brněnských institucí (1984), 500 let knihtisku v Brně: 1486 až 1986 (1986). Řada prací se týká Jihomoravského kraje a celé Moravy a Slezska. K významným soupisným pracím patří edice Česká retrospektivní bibliografie (dva svazky Noviny ČR 1919-1945 a čtyři svazky Časopisy ČR 1919-1945). Z jeho teoretických prací jmenujme Vzájemný vztah mezi archivy a knihovnami (1971). Jaromír Kubíček je i autorem či odpovědným redaktorem publikací a sborníků o řadě našich osobností, například o Otokaru Březinovi, Marii von Ebner Eschenbach, Bedřichu Václavkovi, Josefu Macůrkovi ad. V roce 1994 připravil projekt stavby velké moderní vědecké knihovny. O tom napsal publikace Stavba Moravské zemské knihovny v Brně: Knihovna pro 21. století: 1998-2001 (1998) a Moravská zemská knihovna v Brně: národní poklad: moderní architektura (2001).

Dlouhá léta byl šéfredaktorem čtvrtletníku Duha (Informace o knihách a knihovnách z Moravy) a předsedou Sdružení knihoven ČR. Je členem rady Slovenskej národnej knižnice v Martine a Univerzitnej knižnice v Bratislave, předsedou Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně, vedoucím redaktorem nové řady všeobecných svazků Země a lid z Vlastivědy moravské (např. svazku Literární Morava) a členem vědecké rady Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

V roce 1990 docent Jaromír Kubíček oslovil tehdejšího rektora Masarykovy univerzity v Brně profesora Milana Jelínka s žádostí o otevření studia při zaměstnání již zmíněného oboru. Jednalo se a tehdejší vedení univerzity nakonec souhlasilo. Hlavní důvod žádosti byl nedostatek vysokoškolsky vzdělaných knihovníků na Moravě. Umístění výuky pod Ústav pomocných věd historických ovlivnilo zaměření studia na knihovědu. Ústav pomocných věd historických rozšířil svůj název na Ústav pomocných věd historických, archivnictví a knihovnictví, který vedl profesor Miroslav Flodr a později docent Vladimír Vašků. Rovněž rozsáhlé historické fondy nejen Moravské zemské knihovny potřebovaly vysokoškolsky vzdělané odborníky. Předměty Dějiny tištěné knihy, Typologie knihy vyučoval vynikající knihovědec Jaroslav Vobr. Mezi další odborné vyučující patřili zejména docent Jaromír Kubíček, Miroslav Bartošek, Marie Nádvorníková (bývalá ředitelka Vědecké knihovny v Olomouci), Jana Nejezchlebová, Zdeňka Dohnálková ad. Patří jim uznání a poděkování, protože vychovali několik generací knihovníků. Většina studentů pracovala v českých knihovnách a na výuce si nejvíce cenili možnost konfrontace vlastních zkušeností a zkušeností vyučujících – odborníků z praxe. Výuka na Ústavu pomocných věd historických začala v akademickém roce 1991/1992, kdy bylo přijato prvních osmnáct posluchačů. Přijímací řízení se konalo každý druhý rok. Počty přijatých studentů: v roce 1991/1992 se na studium hlásilo 32 zájemců, přijato bylo osmnáct. V roce 1993/1994 se hlásilo 52 zájemců a přijato bylo dvanáct. V roce 1995/1996 (třetí běh studia) se hlásilo 62 zájemců a přijato bylo devatenáct. Dálkové studium bylo jedinou možností, jak v Brně vystudovat vysokou knihovnickou školu. Až mnohem později se podařilo formu studia rozšířit i na denní. Domnívám se, že současné vedení Kabinetu informačních studií a knihovnictví navázalo na své předchůdce a vykazuje v oblasti vzdělávání nové generace knihovníků vynikající výsledky.

Praha a osobnost profesora Jiřího Cejpka

Vysokoškolské studijní programy jakéhokoliv studijního oboru tvoří pouze předpoklad studia, o jehož skutečné kvalitě rozhoduje teprve jejich realizace ve výuce. A ta je dána zejména individualitou a kvalitou vyučujících. Vyučující má učit studenty orientaci v oboru, podnítit jejich zájem o obor a naučit je učit se. Měl by jim předávat postoje, dovednosti a způsob myšlení. Profesor Jiří Cejpek zdůrazňoval dvě složky studijního programu Informační studia a knihovnictví – technologicko/metodickou a technicko/normativní. Po sametové revoluci se vrací na Karlovu univerzitu v Praze Filozofickou fakultu, kde v roce 1993 iniciuje změnu názvu Katedry vědeckých informací a knihovnictví na Ústav informačních studií a knihovnictví. Mění složení pedagogického sboru, prosazuje zejména externí pedagogy (odborníky z předních českých knihoven) a zahraniční odborníky (jedná se o Čechy působící v zahraničních knihovnách). Od roku 1994 vedl Ústav bohemistiky a knihovnictví na Slezské univerzitě v Opavě Filozoficko-přírodovědecké fakultě, kde působil do roku 1998, čtyři roky stačily, aby zde zanechal nesmazatelnou stopu. Později v letech 2000 až 2004 působil i na Masarykově univerzitě v Brně Filozofické fakultě, i tady můžeme sledovat jeho stopy. Své myšlení koncentroval v učebnici Informace, komunikace a myšlení – úvod do informační vědy. I on patří k učitelům, kteří vychovali a ovlivnili celé generace knihovníků. Jeho odkazy jsou platné dodnes, budoucnost knihoven viděl podobně jako Umberto Eco, který je především vysokoškolským profesorem, literárním vědcem a dobrým spisovatelem. Jeho názory na vysokoškolské vzdělávání se v mnohém shodují s názory profesora Jiřího Cejpka. Jde zejména o partnerství mezi studentem a pedagogem, nebo o vědecké hledání pravdy. Podobně jako Umberto Eco přemýšlel Jiří Cejpek nad budoucností knihy, nejen nad její fyzickou formou, ale i nad autorstvím a samotným procesem čtení. Chápal význam hypertextové strategie podobně, že dokáže knihu „otevřít“ a text změnit v neomezený systém, v němž termíny jako autorství, či dílo jako organický celek přestanou mít smysl. Také se domníval, že knihy, které existují v různé podobě celá staletí, nikdy nezmizí.

Profesor Jiří Cejpek byl velmi plodným autorem, zanechal po sobě více než 260 titulů (autor i spoluautor) včetně 21 monografických publikací, osm učebnic a patnáct statí publikovaných v Polsku, Německu, Rusku, Dánsku, Itálii a Austrálii obsahově zaměřených na knihovnictví a jeho teorii i historii, bibliografii, knihovědu, sociální informatiku a informační vědu.

Jak to začalo v Opavě

Slezská univerzita se sídlem v Opavě je jednou z nejmladších univerzit v českých zemích, které byly zřízeny po roce 1989. Právním nositelem přípravy Slezské univerzity byla stanovena Masarykova univerzita v Brně. Na základě rozhodnutí akademického senátu Masarykovy univerzity byla dne 17. září 1990 zřízena Filozofická fakulta v Opavě s humanitními a přírodovědeckými obory a Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné. Výuka na obou fakultách byla zahájena 8. října 1990. Zákonem České národní rady ze dne 9. července 1991, jenž nabyl účinnosti dnem 28. září 1991, byla zřízena Slezská univerzita se sídlem v Opavě. Dne 1. června 1992 byl změněn název Filozofická fakulta na Filozoficko-přírodovědecká fakulta. V roce 2008 byla zřízena nová třetí Fakulta veřejných politik.

Od roku 1991 se v Opavě připravovalo studium knihovnictví. V roce 1993 vznikl obor Česká literatura se zaměřením na knihovnictví a později byl akreditován samostatně obor Knihovnictví v  roce 1994 s koncepcí, která dělila předměty do čtyř bloků. Blok A tvořil společenskovědní základ, vyučovaly se předměty zaměřené na filozofii, psychologii, sociologii, pedagogiku a práva. Blok B tvořil knihovnicko – informační jádro oboru, jednalo se především o předměty, které se zaobíraly získáváním, zpracováním, zprostředkováním a uchováváním informačních zdrojů a dokumentů.

Získávání – získáváním a uchováváním dokumentů se zabýval předmět Budování a organizace knihovního fondu. Do jisté míry problematiku řeší i další předměty jako Typologie dokumentů, Dokumentové systémy, Dokumentografické systémy atd.

Zpracování – předměty zaměřené na využívání informačních a komunikačních technologií v knihovní a informační vědě, Informační analýza dokumentu, Identifikační popis dokumentu, Věcné zpracování, Teoretické základy selekčních jazyků, Automatizované knižní systémy, Informační věda ad.

Zprostředkování – zprostředkování dokumentů je především záležitostí knihovních a informačních služeb, zahrnuje i doplňující předměty, např. Komunikace s uživatelem, Nauka o čtenáři, Výchova uživatele, Sociální komunikace, Komunikační dovednosti obecně, Informační etika ad.

Historickým kořenům knihovnictví a otázkám řízení knihoven se věnovaly zejména tyto předměty – Dějiny knižní kultury, Dějiny knihoven a knihovnictví, Organizace a řízení knihoven ad. Blok C tvořil literárněvědní a literárněhistorické předměty, např. Dějiny Slezska, Dějiny 20. století, Světová a česká literatura, Literatura pro děti a mládež a Regionální literatura. Blok D tvořil cizí jazyky, dodnes je povinná angličtina, volit studenti mohli dále z němčiny, latiny, francouzštiny a španělštiny.

Bakalářský obor Knihovnictví pro denní i dálkové studenty se vyučoval léta bez větších změn, protože mu byla opakovaně prodlužována akreditace. V loňském roce se obor inovoval pro současnou potřebu knihoven, zohlednili jsme nové trendy v nových předmětech, např. Informační gramotnost, Digitalizace písemného kulturního dědictví, Výzkumné metody v knihovnictví, Biblioterapie ad. Ovšem základ zůstal v nezměněné podobě, přizpůsobil se jen obsah dřívějších předmětů a modernizovala se forma výuky. I nadále se udržuje trend, že pedagog je průvodcem studenta ve vzdělávání. Studenty vnímáme jako klienty, kteří mají nárok na kvalitní vzdělávání a přátelskou atmosféru. Z řady výzkumu vyplývá, že studenti vnímají Slezskou univerzitu jako přátelské - “domácí“ prostředí, kde se cítí dobře a šli by zde studovat znovu. Budoucnost vidíme v kombinaci přátelského přístupu ke studentům a zvyšování kvality výuky.

Profesor Jiří Cejpek kladl důraz na humanitní stránku společenských informačních procesů, ale neopomíjel ani technické a technologické aspekty. Kladl důraz na partnerství mezi studentem a pedagogem a na vědecké hledání pravdy. Razil otevřenost vůči Filozoficko-přírodovědecké fakultě a formování poznatkového fondu knihovnictví jinými studijními obory. To se podařilo v roce 2005, kdy byl akreditován obor Knihovnictví v kombinaci s jiným studijním oborem – studijní program B7206 Humanitní studia, o který je stále větší zájem. Jedná se především o kombinaci s cizími jazyky (angličtina, němčina, italština) a o kombinaci s obory z Ústavu historických věd. Koncepce výuky vychází zejména ze závěru Mezinárodní komise UNESCO (1993) „Vzdělávání pro 21. století“, který určuje čtyři základní typy učení: učit se poznávat, učit se jednat, učit se žít společně a učit se být, tzv. Delorsova zpráva o čtyřech pilířích učení. Univerzita v bakalářském programu připravuje studenty na budoucí povolání, kdežto magisterský a doktorský program nabízí studentům hledání cesty, jak dát vzděláním životu smysl. Evropa klade důraz na znalosti, kdežto USA na schopnosti je využít, na postoje a rozhodování v různých situacích atd. Právě profil budoucího informačního specialisty/knihovníka považujeme za zásadní při tvorbě akreditací – nových oborů. Vidíme knihovníka v roli učitele, rádce a konzultanta, který spolehlivě provede uživatele světem informací. Informační věda je interdisciplinární a vstřebává různé obory, které soustřeďuje kolem jádra. Profesor Jiří Cejpek upozorňoval, že schází soustavná nauka o médiích, přechod od tradičního dokumentu k dokumentu digitálnímu, což považoval za klíčovou záležitost pro knihovní a informační vědu. Na tento odkaz jsme navázali s novými akreditovanými obory. Hledáme zahraniční zkušenosti, sledujeme trendy, věnujeme se aplikovaným výzkumům a chystáme těsnější spolupráci se zahraničními univerzitami ohledně aplikovaných výzkumů (rýsuje se spolupráce se Slezskou univerzitou v Katovicích, s Jagellonskou univerzitou v Krakově ad.). Navazující magisterské studium věnuje pozornost remediaci a mediamatice a klade důraz na aktivní práci s informacemi v digitální podobě. Při tvorbě akreditačního spisu jsme zohlednili zejména trend komunitní společnosti. Obor jsme nazvali Knihovnictví se zaměřením na veřejné knihovny komunitního typu pro denní i dálkové studenty. Celá řada knihoven u nás po zahraničním vzoru implementuje do svých činností komunitní aktivity, reagují tak na společenské změny. Knihovny se vrací ke své podstatě a aktivněji se věnují rozvoji a podpoře čtenářství, informační gramotnosti a v tomto směru byla akreditace připravována. 

Statistické údaje

Od roku 1993 vystudovalo v Opavě bakalářské knihovnictví celkem 588 studentů z různých míst České republiky v denní i dálkové formě a 74 studentů nové magisterské obory. Počet oborů se rozrostl na pět. Knihovnictví, Knihovnictví v kombinaci s jiným oborem, Knihovnictví se zaměřením na veřejné knihovny komunitního typu, Informační studia se zaměřením na knihovnictví a Informační a knihovnická studia. V současné době studuje těchto pět oborů 300 studentů jak v denní, tak v dálkově formě. Na Slezské univerzitě v Opavě studuje kolem deseti tisíc studentů. V loňském roce přijala 60 % přihlášených. Konkrétně na program Informační studia a knihovnictví se přijalo 50 % přihlášených, tedy 175 studentů.

Uplatnitelnost studentů v praxi

Je to pochopitelné, v České republice je 5 432 veřejných knihoven (údaj k 31. 12. 2009), kde pracuje téměř pět tisíc profesionálních knihovníků, jejichž průměrný věk je asi 53 let. Hovoří se o generační výměně v profesi knihovnictví. Již tradičně je velký zájem o dálkové studium, kde si řada odborných knihovníků doplňuje kvalifikaci. Přesné údaje o procentu studentů, kteří zůstávají oboru věrni a věnují se knihovnictví, neznáme. Přesto existuje řada bývalých studentů, kteří se na nás obracejí z nejrůznějších knihoven a nás těší, že uspěli v praxi. Odhadujeme, že 40 % studentů zůstává v knihovnictví a ostatní uspějí v jiných, podobných profesích. Těší nás, že naši studenti nekončí na úřadech práce jako nezaměstnaní. Chceme tyto údaje v budoucnu přesně zjišťovat, považujeme je za důležitou zpětnou vazbu.