Koncepce rozvoje knihoven a muzejní knihovny

Strategie knihoven na příští léta se týká také knihoven specializovaných, knihoven muzejních. Práce těchto nejstarších odborných veřejných knihoven je pro knihovníky velmi náročná. Spravují vedle běžného fondu i sbírkový fond, katalogizují přírůstky včetně starých tisků a speciálních dokumentů, zajišťují chod studoven a badatelen a snaží se vyhovět požadavkům odborníků a vědeckých pracovníků. Koncepce těchto knihoven nebyla zatím zpracována, jejich činnost vychází z požadavků programu Státní kulturní politiky a Koncepce rozvoje knihoven v České republice.

Koncepce rozvoje knihoven na roky 2011 až 2014 zahrnuje všechny typy knihoven včetně muzejních

Muzejní knihovny jsou jedny z nejstarších odborných veřejných knihoven. Byly zakládány již v 19. století, vždy jako veřejné knihovny. Měly sloužit společně s muzei k podpoře vzdělání. Zvláště ve městech, kde byl rozvinutý průmysl a kde byly zakládány odborné průmyslové školy, to byly muzejní knihovny, kam chodili jejich žáci, ale i profesoři studovat odbornou literaturu.

V polovině minulého století v důsledku nového knihovnického zákona (1959) byl jejich statut změněn na ústavní knihovny, které měly sloužit pouze pracovníkům a kurátorům muzeí. Jejich veřejnou úlohu převzaly nově založené státní vědecké knihovny.

S novým knihovním zákonem (2001) se muzejní knihovny opět stávají veřejnými, ale s podceňováním své úlohy i významu se setkávají dodnes. A to i přesto, že jejich fondy jsou často unikátní a obsahují zajímavou odbornou a bohatou regionální literaturu.

Na rozdíl od řady veřejných knihoven nemají právní subjektivitu, podobně jako řada dalších odborných knihoven různých vědeckých či výzkumných ústavů, lékařských, školních a dalších knihoven.

Jsou to knihovny specializované, nebo se specializovanými fondy. Velké části jejich fondů tvoří sbírkové fondy. Vedle rukopisů a starých tisků jsou to např. kramářské písně, grafiky, mapy, noty, fotografie, plakáty, sbírky užité grafiky, ex libris, předloh, školních tabulí apod. Fondy sbírkové povahy muzejních knihoven jsou zapsány v tzv. CESu, tj. v Celostátní evidenci sbírek, kterou vede Ministerstvo kultury ČR. A vztahují se na ně jiné předpisy a též pravidla pro půjčování, než jsme zvyklí v běžných veřejných knihovnách. Půjčují se zásadně prezenčně do studovny či badatelny na základě badatelského listu. Jejich uživatelé jsou většinou odborníci v určitém oboru, ať profesionálové nebo laická odborná veřejnost. V muzejních knihovnách chybějí pochopitelně dětští čtenáři. Oproti jiným veřejným knihovnám jsou muzejní knihovny zpravidla hůře vybavené, a to personálně i technicky.

Společné mají s ostatními typy veřejných knihoven to, že poskytují všechny služby, které jim ukládá knihovní zákon (internet, MVS atd.) Mnohé knihovny už přejímají záznamy z Národní knihovny, řada z nich odevzdává své záznamy do Souborného katalogu, některé dokonce spolupracují při vytváření autorit, nebo se na spolupráci připravují. Protože většina muzejních knihoven je registrována v databázi Ministerstva kultury ČR, využívají možností, které poskytuje program VISK.

Co by měly muzejní knihovny a jejich knihovníci dělat, aby byla navrhovaná koncepce naplňována?

1)      Především se s koncepcí dobře seznámit, pochopit její cíle a vložit je do koncepce rozvoje vlastní knihovny. Dále seznámit s všeobecnou koncepcí vedení muzea a usilovat, aby koncepce muzejní knihovny byla zapracována do koncepce rozvoje muzea.

2)      Účastnit se a spolupracovat. Je potřeba zajímat se o dění v oboru. Orientaci v problematice i zprostředkování názorů kolegů z knihoven umožní sledování konferencí, např. Knihovna, nebo konference zřízená již před lety pro muzejní knihovníky „Komig“ (návod k přihlášení je na webových stránkách knihovny Uměleckoprůmyslového musea v Praze www.knihovna.upm.cz v rubrice „Muzejním knihovnám“), kde se dozvíte o problémech i o jejich řešení od kolegů z muzejních knihoven.

V konferencích bývají zveřejňovány různé dotazníky, či ankety. Je dobré je vyplňovat a zúčastňovat se jich. Nejen že se dozvíme, co se děje v jiných knihovnách,  ale současně dáváme o sobě vědět, poskytneme důležité údaje o muzejních knihovnách, které slouží jako podklady pro další rozhodování výkonných orgánů. Můžeme vyjadřovat svoje názory a postoje.

Koncepce či strategie rozvoje muzeí na nejbližší roky nebyla zatím formulována, ale muzea (stejně jako knihovny a další instituce), se snaží naplňovat program Státní kulturní politiky na roky 2009 až 2014. V její třetí části jsou formulovány cíle, které jsou společné pro knihovny i muzea – „Poskytovat přímou i nepřímou podporu uchování existujících kulturních hodnot a nakládání s nimi, stejně jako hodnot nových.“ V této části je zmiňována především podpora akviziční činnosti muzeí, galerií, knihoven a Národního filmového archivu, dále podpora lepšího materiálního, prostorového a technického zázemí muzeí, galerií a knihoven. Rovněž i vytváření podmínek pro trvalé uchování a zpřístupnění digitálních dokumentů jako důležité složky kulturního dědictví.

Ze státní politiky a z výše formulovaných cílů, vychází i koncepce rozvoje knihoven. Vize koncepce je:

„V krásné, přívětivé a pohodlné knihovně rychle obsloužen příjemným, kvalifikovaným, očividně spokojeným a motivovaným personálem nebo z pohodlí domova bez ohledu na národnost či handicap, v kteroukoliv denní či noční dobu získám bezplatně požadovanou kvalitní službu.“

Koncepce rozvoje knihoven má přes dvacet bodů. Některé obsahují úkoly pro Ministerstvo kultury, Národní knihovnu, krajské knihovny, SKIP atd. Jiné vyžadují zapojení různých typů knihoven a knihovnických sdružení. Pokusili jsme se mezi nimi vybrat ty, na kterých mohou muzejní knihovny spolupracovat a kde se počítá se spoluprácí knihovnických sdružení, tedy i se spoluprací komise knihovníků při Asociaci muzeí a galerií ČR.

První úkol se týká aktualizování, dopracování a zavedení do praxe standardů knihovnických služeb. Při plnění tohoto úkolu se počítá se zapojením všech knihoven. Rizikem je nedohoda nad standardy. Je zřejmé, že různé typy knihoven mají pro vytváření standardů různá kritéria. V této oblasti by si měly muzejní knihovny ujasnit své odlišnosti, jako jsou hodnotící kritéria výkonů, prezenční výpůjčka, půjčování sbírkových fondů a sladit je navzájem a sladit je i se standardy muzejních služeb.

Druhý bod koncepce si klade za cíl zlepšit dostupnost knihoven a jejich služeb a prosadit kritérium bezbariérovosti služeb knihoven jako kritérium hodnocení kvality služeb. V této oblasti by mohly muzejní knihovny výrazně zlepšit své služby. Například prodloužení výpůjční doby, elektronické poskytování dokumentů na dálku, přístup do různých databází. Překážkou je většinou špatné personální a technické vybavení. Poskytování elektronických služeb nepřeje ani současná legislativa. O bezbariérový přístup do muzejních prostor a tedy i knihoven usilují samotná muzea.

Dalším bodem koncepce, na kterém mohou muzejní knihovny spolupracovat, je bod osmý, vytvoření jednotného systému knihoven s cílem zprostředkování všech nabízených služeb z každé knihovny. Tento bod obsahuje řadu dílčích cílů. K jejich splnění musejí přispět především větší knihovny a pomoci menším knihovnám, a tedy i muzejním, aby se mohly zapojit. Jmenujme některé  z nich. Jde o to vytvořit silný portál pro přístup do celého systému, umožnit sdílení uživatelských identit, vytvořit systém on-line plateb za poskytované služby, zajistit koordinovaný přístup k informačním zdrojům, optimalizovat systém MVS a dodávání dokumentů a vytvořit podmínky k tomu, aby každá knihovna působila jako rozhraní pro vstup do celého systému knihoven.

Oblast, kde mohou při naplňování koncepce spolupracovat a podílet se muzejní knihovny, je vypracování koncepce trvalého uchovávání a zpřístupnění tradičních textových dokumentů, kterými jsou knihy, periodika, rukopisy a historické fondy. Protože muzejní knihovny vlastní rozsáhlé historické, vlastivědné a sbírkové fondy, o které je potřeba trvale pečovat, mohou přispět svými zkušenostmi s jejich konzervováním, restaurováním a uchováváním.

S koncepcí trvalého uchovávání dokumentů souvisí i jejich digitalizace a jejich následné zveřejňování. Tento úkol je obsažen v dalším bodu koncepce. Muzejní knihovny využívají již řadu let možnosti, které nabízí program VISK. Digitalizují významné rukopisy, či jiné důležité dokumenty ze svých historických fondů. Zveřejňují je prostřednictvím databází Manuscriptorium nebo Kramerius. Dobrou zprávou pro muzejní knihovny je i to, že digitalizace je do budoucnosti finančně zajištěna. Jak v programech VISK, určených spíše menším knihovnám, tak ve strukturálních fondech, ze kterých mohou získat podporu pro rozsáhlou digitalizaci fondů velké knihovny. Tyto finanční prostředky též do r. 2020 zabezpečí i uchovávání digitalizovaných dokumentů.

Jedním z dalších bodů koncepce je snaha o zvyšování objemu financí na nákup knihovních fondů v knihovnách ČR a vytvoření základního předpokladu pro zlepšení obsahu a kvality VKIS. V tomto bodě se počítá se součinností knihoven ze všech resortů a se součinností krajů a krajských knihoven. I zde by se měly muzejní knihovny zapojit do spolupráce, aby získaly prostředky na nákup regionální literatury. Mají totiž z minulých let tuto literaturu bohatě zastoupenou ve svých fondech, neboť ji už dříve tradičně shromažďovaly a bylo by žádoucí, aby v jejím získávání nadále pokračovaly.

Na tento bod koncepce navazuje i další bod - pokračovat v realizaci regionálních funkcí knihoven a formovat krajské systémy knihoven na principu spolupráce. I zde se otvírá široké pole pro zapojení muzejních knihoven.

Koncepce obsahuje několik dalších bodů s úkoly, při jejichž řešení mohou muzejní knihovníci poukázat na současný stav v muzejních knihovnách. Je to např. snaha o zlepšení odměňování pracovníků knihoven. S tím souvisí vypracování koncepce celoživotního vzdělávání v oblasti knihovnictví, akreditace pracovníků a připojuje se úkol doplnit kartotéku typových pozic profese knihovník. Platy v muzejních knihovnách nedosahují mnohdy výše platů kurátorů, přestože nároky na odbornost jsou stejné. A rovněž nedosahují platů knihovníků v jiných typech knihoven, kteří vykonávají stejnou práci.

Zásluhou komise muzejních knihovníků AMG se mohli knihovníci muzeí podrobněji seznámit a proškolit na seminářích a několika školeních uspořádaných oddělením Souborného katalogu Národní knihovny ve zpracování speciálních dokumentů, které mají ve svých fondech. Potřeba dalšího poučení a vzdělání stále trvá a muzejní knihovníci by měli spolupracovat při rozpracování bodu týkajícího se dalšího vzdělávání. Rovněž by se měli podílet na definici různých knihovnických prací v muzejních knihovnách, které by sloužily jako podklad pro rozpracování typových pozic profese knihovník v katalogu prací.

Obáváme se, že splnění řady úkolů bude dosti negativně ovlivňovat současná finanční situace státu a zvláště v oblasti kultury. Podobně tomu bude i s optimalizací struktury grantových programů, kterým v příštím a následujícím roce 2013 hrozí výrazné snížení finančních prostředků.

Možná, že se spíše podaří splnit úkol intenzivněji využívat dobrovolníky a systém veřejně prospěšných prací. K tomuto tématu se rozvíjí v odborném tisku diskuse, jak mezi knihovníky, tak mezi muzejníky. Zapojení dobrovolníků do práce určité instituce bude záviset především na ní samé, na konkrétních možnostech. V muzeích je zapojení dobrovolníků omezené předpisy na ochranu sbírek. Je na nás, muzejních knihovnících, vytipovat možnosti zapojení dobrovolníků, formulovat určitá povinná omezení a naopak najít oblasti, kde se dá pomoc dobrovolníků nejlépe využít ku prospěchu muzejní knihovny i samotného muzea.

Koncepce před nás postavila řadu úkolů, nejen před komisi knihovníků AMG, ale i před jednotlivce. Čeká nás v budoucnu hodně práce, patrně nepůjdou splnit všechny úkoly do roku 2014 a na plnění některých přijde řada až v dalších letech.

Jednu část vize koncepce rozvoje knihoven však můžeme realizovat hned, aniž k tomu potřebujeme příhodné podmínky - „… rychle obsloužen příjemným … personálem …“.

Být milí, příjemní, ochotní…

Tento referát byl přednesen na 35. semináři muzejních knihovníků 6. září 2011 v Českém Těšíně