Když typograf umí psát

Martin Pecina patří k výrazným osobnostem české knižní úpravy a bez rozpaků jej můžeme řadit mezi ty nejlepší. Ostatně výsledky soutěže Nejkrásnější česká kniha to dokládají. V posledním ročníku získal hned dvě přední příčky. Tu první za úpravu vlastní básnické sbírky Perverše (2010), tu druhou za úpravu Díla Jana Balabána, konkrétně za svazek Povídky. Obě také ilustroval a obě vyšly v nakladatelství Host, se kterým spolupracuje od roku 2005 a kde dal tvář mnoha dalším knihám. Nespolupracuje však pouze s tímto nakladatelstvím, upravil také třeba publikace pro Archiv města Brna.

Krom schopnosti dát knihám zajímavou tvář umí o nich samých a jejich úpravě i zajímavě psát. Jeho příspěvky věnované typografii a knižní úpravě mohou čtenáři již delší dobu číst v časopisech Host a Typo, případně na jeho blogu. Nyní dal autor těmto textům, které přepracoval a rozšířil, knižní podobu. Pod názvem Knihy a typografie (2011) vyšly jako pětistý svazek nakladatelství Host.

Pro pravidelné autorovy čtenáře nebude tedy obsah knihy žádným překvapením, neboť gró zůstalo zachováno. Není to žádná výtka, pouze konstatování. Důležité je, že jsou texty nyní pohromadě a vydány jako jeden svazek, neboť v této oblasti vychází minimum původních publikací. Kromě prakticky zaměřené Praktické typografie Pavla Kočičky a Filipa Blažka, popřípadě Typografického manuálu Vladimíra Berana a kolektivu a několika dalších méně známých příruček, jsou zde z posledních let vlastně již jen podobně pojaté Typografické eseje Františka Štorma.

Obsah je členěn do tří samostatných částí věnovaných knize jako fenoménu, knižní grafice a knižnímu písmu. Od obecných témat autor postupuje k tématům konkrétním. Autor kombinuje esejistický přístup s klasickým výkladem, od textů přístupných široké veřejnosti až po odborná pojednání. Byť se kniha tváří jako celek, v některých případech je přece jen patrné, že se jedná o texty psané pro různé příležitosti. V důsledku tak před čtenáře předstupuje v několika rolích. Celek se tím poněkud tříští. Občasná jazyková stylizace do archaizujícího hávu sice již tak nějak k Pecinovi patří, ale někdy je samoúčelná. Kromě témat obvyklých a očekávaných (kniha, úprava, výběr písma a kombinace, ilustrace, sazba) je přítomná i kapitola věnovaná elektronickým knihám. Pokud si dobře uvědomuji, tak se jedná pravděpodobně o první odbornou publikaci u nás, která se tohoto fenoménu dotýká. S novými technologiemi se objevují nové problémy a sazba se musí přizpůsobovat nejen jednotlivým formátům, ale i konkrétním typům čteček různých výrobců.

Martin Pecina je zkušený knižní úpravce, za kterého dostatečně hovoří odvedená práce. Jeho tvorba však působí konzistentně a uměřeně, zpravidla v souladu s obsahem, který podtrhuje. Kdo zná produkci nakladatelství Host posledních let, to snad může jen potvrdit. S vědomím historického kontextu a úctou k tradici se však nebojí překračovat hranice a experimentovat. Rád používá nová písma, často českých autorů, a nové papíry. Není divu, že si dal záležet i na své knize. Ta je tištěna na ofsetovém papíru dvou odstínů (podle kapitol) a sázena písmy Lapture německého typografa Alberta Kapra, jinak autora na internetu dostupné publikace Sto a jedna věta ke knižní úpravě, a novým českým písmem Comenia Sans Tomáše Brousila. Jedná se o příjemnou knihu, kterou lze jen doporučit. Nejenže vhodně doplňuje výše zmíněné praktické publikace (např. v oblasti mikrotypografie), ale především nabízí osobní pohled na problematiku knižní úpravy. Svazek sám svým provedením potvrzuje dobré řemeslo, které knihy nepovažuje za spotřební zboží, ale za artefakt, který majitele doprovází po desetiletí. V závěru Martin Pecina píše, že na „obrovskou příručku, která obsáhne všechny aspekty knižní typografie“ nemá prozatím dost zkušeností. Těším se na dobu, až tomu tak bude a bude se o ně chtít podělit. Vzhledem k tomu, že odpovědi na některé otázky byly jen naznačeny a s nástupem elektronických knih nové teprve budou položeny, tak prostor zde zůstává.