Čtení v Česku

Dostáváme do rukou druhou knihu vycházející z reprezentativního výzkumu čtenářské dospělé populace v České republice. Výzkumy realizuje profesor Jiří Trávníček s podporou Národní knihovny ČR. S výsledky prvního výzkumu, který se uskutečnil v roce 2007, nás seznámila publikace Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize (Brno : Host 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1). Kniha, kterou vám nyní chceme přiblížit, je výsledkem reprezentatitvního výzkumu, který se konal v roce 2010.

Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010)

(Brno : Host 2011. 191 s. ISBN 978-80-7294-515-3).

Hned na počátku přípravy výzkumu v roce 2007 bylo dohodnuto, že se výzkum bude každé tři roky opakovat, aby bylo možné srovnávání a zjišťování nových trendů ve stále se měnící společnosti. Autoři strategie výzkumů se dohodli, že ponechají tři čtvrtiny otázek vždy stejných a jednu čtvrtinu zaměří na právě měnící se trendy. V roce 2007 se věnovali veřejným knihovnám, zatímco v roce 2010 je zajímala problematika digitalizace knih a textů a změny, které to znamenalo pro čtení, tedy čtení v digitální sféře, co se čte v novém přístupu k textům nejvíce. Také je zajímala četba beletrie a přidaná byla otázka zjišťující čtení časopisů. Cílovou skupinou je stále dospělá populace od 15 let.

Struktura obou publikací je podobná, je to samozřejmé, jde o srovnávání, o stejná hlediska.

První část Rámce – je teoretickým vstupem do problematiky, která se týká celkového výzkumu. Obsahuje kapitoly Beletrie a čtenáři, Čtení v době digitální a Zázemí - metodologie a metodika. Z kapitoly Čtení v době digitální bych zdůraznila informace o tom, že ve výzkumech, které se zaměřily na vztah mezi internetem a čtením, dochází ke zjištění, že mezi častým užíváním internetu a častým čtením panuje shoda. Zajímavý je i rozbor, jak internet mění naše čtenářské návyky. Čteme kratší texty, máme méně trpělivosti číst dlouhý text, ale je to trend, který nezačal s příchodem internetu, ale již od 19. století se vznikem a rozšířením nového média – novin. Internet naši netrpělivost, roztěkanost a přeskakování v textu jen prohloubil. Tato část se věnuje i různým formátům knihy, které v současné době máme k dispozici. Uvádí tři základní – kniha tištěná, kniha elektronická, kniha zvuková. Z pohledu historického vývoje je nová kniha elektronická. Zajímavý je rozbor, který přináší kapitola, jež uvádí, že větší změnou byl přechod ze svitku na kodex než z kodexu na obrazovku počítače.

V této části se autor věnuje také velmi aktuálnímu problému, tedy právním otázkám spojeným s digitálními knihovnami. Na základě rozboru končí tato I. část knihy shrnutím konstatujícím, že internet není konkurentem čtení, že tradiční tištěná kniha a digitální knihy či knihovny budou muset najít cestu, jak spolu existovat, doplňovat se, v žádném případě však nejsou soupeři. Toto je i výzva pro knihovny, jejich služby a změnu v pojetí a přístupu k textům v různých formátech.

Druhá část knihy Čtení (v první knize je tato část nazvaná Kniha) vychází se statistických zjišťování a vyhodnocování odpovědí respondentů. Zde se zastavíme u kapitol Nabývání knih a Veřejné knihovny. Knihy jsou stále nejvíce získávány nákupem v knihkupectví, nakupujeme nejvíce ve středním věku. Zajímavé a nové oproti roku 2007 bylo sledování, jak ke knihám přicházíme. Jakým kanálem, cestou, se k nám knihy dostávají. Především jako dárek, z domácí knihovny, nákupem, z veřejné knihovny (podle výzkumu v tomto pořadí). Domácí knihovny nemají takový význam jako v dobách, kdy nevycházely knihy, které jsme chtěli číst, ale stále jsou významným fenoménem naší kulturní společnosti.

A veřejné knihovny? Zjišťujeme, že do veřejných knihoven chodí téměř dvě pětiny obyvatel České republiky starších 15 let. Z informací vycházejících ze statistických podkladů ve srovnání s rokem 2007 vybereme ty, které se týkají návštěvníků knihoven (s. 99). Srovnáme-li data z let 2007 a 2010, jako určující se ukazuje především kategorie věku. Za tři roky nepatrně přibylo návštěvníků v nejmladší vrstvě, ještě o něco více u nejstarších občanů. Výrazně se však propadl střední věk, nejvíce od 45 do 54 let. Celkově si knihovny udržely počty svých návštěvníků a nijak výrazně se nezměnil ani důvod, proč do nich uživatelé chodí. Půjčování knih, půjčování časopisů zcela převažuje nad využíváním dalších nabízených služeb a aktivit knihoven. Dost podstatnou negativní zprávou výzkumu je vysoký počet těch, kteří knihovny nikdy nenavštívili. Jedná se o věkovou skupinu 25 – 34 let.

Třetí část Čas rozebírá využívání času, volného času, strukturování jeho využití ve vztahu k četbě. Řada respondentů spojila čtení se zaměstnáním.

Čtvrtá část Hodnoty přináší srovnání různých výzkumů ve světě. V kapitole Je nás šest jsou charakterizovány typy čtenářů. Chcete-li vědět, zda patříte k dynamickým modernistům či například k náruživým internautům, doporučujeme přečíst si výsledky a vyhodnocení celého výzkumu v uvedené publikaci. Stojí to za to.

Závěr publikace shrnuje poznatky z celého výzkumu, vlastně výsledky spojené s možností srovnání a vyhodnocení obou reprezentatitavních výzkumů, a na jejich základě charakterizuje Českou čtenářskou kulturu v době digitální.

Slova autora knihy jsou výstižná a charakterizují důvody a význam prováděných výzkumů.

Není zřejmě širší a důsažnější kulturní stopy než čtení. Čtení toho o nás ví hodně, takže není od věci vědět i něco o něm.

Příslib opakovat výzkum za tři roky je pro nás všechny optimistický a důležitý. Srovnávání, změny, které se případně ve výzkumech charakterizujících a rozebírajících naše čtenářské chování objeví, jsou důležité pro celou společnost. Ale to by bylo málo, je třeba na ně reagovat ve vzdělávacím a výchovném procesu, ve školách i v knihovnách – a to co nejdříve.