Deset let Expozice umělecké knižní vazby

Postupem času vytlačil objemné papyrové svitkové knihy a rycí destičky nový popisovací materiál, již delší dobu známý pergamen. Nedal se slepovat do pásů jako papyros, ale mohlo se na něj psát z obou stran a mohl se skládat bez obav, že se rozláme. Tato přednost pergamenu vedla k zhotovení první záznamové složky – sešitu. Sešitím několika složek vznikla první kniha, tzv. kodex. Svazky byly chráněny dřevěnými deskami, potaženými plechem, později kůží, zdobenými zlatem, drahokamy. Nejstarší dochovanou památkou knižní vazby v oblasti západní kultury je Evangeliář královny Theodolindy ze 7. století n. l. nalézající se v Monse. Nahlédnutím do úvodu knihy Jaroslava Doležala Vazby knih (Praha 1976), jsme si připomněli vznik knižní vazby a současně i jméno jednoho z vynikajících českých knihařů, který svým řemeslem a osobností ovlivnil další generace knihařů.

Trienále umělecké knižní vazby

O knižní vazbě, její dlouhé historii a vývoji bychom mohli psát dlouho. Ale můžeme i číst – knihy historiků knižní vazby a krásné knihy i typografů Mirjam Bohatcové, Bohumíra Lifky, Lubomíra Bradáče, Karla Dyrynka a dalších.

My se zaměříme na „královnu“ knižní vazby, uměleckou knižní vazbu. Umělečtí knihaři jsou lidé, kteří zcela bravurně zvládli techniku knižní vazby a přidali k ní své umělecké nadání, cit pro materiál, výtvarný talent a vkus, fantazii, ale také lásku ke knize a především k psanému slovu, k autorovi textu, schopnost vcítění se do děje knihy, do duše spisovatele. Pouze tak jejich vazba tvoří s knihou jeden celek, výtvarný i obsahový. Vazba dotváří, podtrhuje dílo, jehož je součástí. Vzniká tak trojrozměrný artefakt, který přináší radost, zážitek, má své plné opodstatnění i v době elektronických knih, je vyhledávaný sběrateli i lidmi, kteří se na výstavách a v dílnách rádi potěší krásnou knihou jako uměleckým dílem.

Výstavy spojené se setkáváním knihařů z České republiky a ze zahraničí nazvané Trienále umělecké knižní vazby mají dlouholetou tradici. U jejího zrodu stál knihař Vladimír Werl z Třebíče, kde se také konala první výstava v roce 1973 a následující v roce 1976 již za účasti knihařů ze Slovenské republiky. Především pana Jana Vrtílka, který pocházel z Vyškova, ale celý život žil na Slovensku. Jeho dcera umělecká knihařka Ludmila Mlichová se stala propagátorkou a pravidelnou účastnicí výstav. Trienále umělecké knižní vazby našlo posléze několikaleté zázemí v prostorách zámku v Kroměříži (zásluhou knihovnice zámecké knihovny dr. Anežky Fialové). V posledních letech se jejich místo konání různě mění, Trienále se konalo i v  Moravské galerii v Brně. Poslední Trienále ve dnech 4. 6. – 18. 7. 2010 probíhalo v Arnoldiovském domě v Brandýse nad Labem.

Trienále umělecké knižní vazby mělo významnou úlohu v rozvoji knižní vazby a v získávání mladých lidí, kteří milují knihy, mají výtvarné nadání, potřebné schopnosti a chtějí se tomuto uměleckému řemeslu věnovat. Nastoupila již nová generace, začínají i ti nejmladší s novým výtvarným pohledem, přístupem k vazbě, s novými postupy a materiály. Nejde „jen“ o výstavu, která předkládá široké, řekněme laické, veřejnosti i odborníkům to, co knihaři za uplynulé období vytvořili. Je spojená se soutěží, prezentuje ty, kteří uspěli nejlépe. Významné a pro další rozvoj oboru je však podstatné, že se v několika dnech konají setkání knihařů z České republiky a stále více ze zahraničí, že je umožněna  řada diskusí, doprovodných dílen, workshopů, přednášek, výměny zkušeností, získávání nových informací a podnětů pro práci nastupující mladé generace, poznávání se a získávání vzájemných kontaktů, které často přetrvávají v praktickém, běžném životě a práci.

Katalogy z jednotlivých ročníků Trienále prezentují bohatým fotografickým materiálem ty nejlepší a nejzajímavější práce, přináší informace o knihařích, knihařských dílnách, odborné články teoretiků výtvarného umění i odborníků přímo z oboru.

Expozice umělecké knižní vazby

Krátce po svém návratu z USA v roce 1997 založili manželé Sobotovi Společenstvo českých knihařů se sídlem v městečku Loket. Společenstvo mělo vyplnit absenci spolkového života. Díky jejich popularitě mezi českými knihaři a sběrateli a osobním přátelstvím se zahraničními knihaři a umělci měli všechny dispozice k založení muzea knižní vazby. Výzvu, která jim k tomuto založení byla předložena, se jim proto podařilo splnit. Jan Sobota, knihař a restaurátor pocházející z Karlových Varů se svou ženou, Jarmilou, také vynikající uměleckou knihařkou shromáždili ukázky díla knihařských dílen a předních českých knihařů a vytvořili ojedinělé, specializované muzeum v Černé věži (součást hradu Loket) v roce 2001. Po třech letech se Muzeum knižní vazby přestěhovalo z Černé věže blíže k návštěvníkům, turistům, do krásných prostor v přízemí barokní loketské radnice a v srpnu 2008 bylo zařazeno pod správu Městské knihovny v Lokti jako Expozice umělecké knižní vazby. Sbírka se rozšířila o další exponáty. Cílem zakladatelů muzea je, mít alespoň jednu vazbu od každého významného českého knihaře 20. století – to se ještě stále doplňuje. Jedná se o záležitost nákladnou, složitou zejména u děl již nežijících knihařů. V muzeu jsou zastoupeny i práce řady zahraničních knihařů. A také, jak jde čas, i několika knihařských dynastií – tedy několika generací, jak je tomu v případě rodiny Hodných (vystavuje už třetí generace), Sobotů a dalších.

Expozici dotváří funkční dílna s vybavením knihařských strojů a nářadí z 19. a 20. století. Stěny zdobí umělecká díla, fotografie vazeb, můžete si prohlédnout foliant obsahující záznamy, kresby, fotografie našich i světových knihařů a umělců, kteří se účastní loketských plenérů. Tedy pracovních i přátelských setkávání, kterých je v tomto roce právě deset.

Další informace viz články Knihy jako umělecká díla, Rekonstrukce Městské knihovny v Lokti: http://mkloket.cz/o-nas-v-tisku

Městská knihovna Loket

Článek je věnován umělecké knižní vazbě. Ale jak z předchozího textu vyplývá, umělecká knižní vazba v Lokti je nedílnou součástí současné Městské knihovny. Proto bych se ráda zastavila v prostředí a prostorách knihovny a chtěla bych vám přiblížit atmosféru, která vás, jako příchozí v prostorách knihovny zcela zaujme a pohltí. Nejen, že se ocitnete v části prostor věnovaných expozici umělecké knižní vazby a také aktuální výstavě (v říjnu výstava Tomáše Chluda Erben a Kytice), ale volně v otevřeném prostoru přejdete do místností knihovny – přes internetovou studovnu do oddělení pro dospělé čtenáře a oddělení pro děti. Domyšlené je i to, že když nemůžete vstoupit (pouze za asistence knihovníka) do knihařské dílny, která je součástí Expozice, tak si ji přes výtvarně vyřešenou mříž můžete prohlédnout. A to vše v úžasném barevném a výtvarně propracovaném designu. Počítá se s tím, že můžete být turisty, pouhými příležitostnými návštěvníky, takže hned po vstupu máte možnost se v klidu posadit a za zcela mírný poplatek si udělat čaj nebo kávu. A v této příjemné a klidové chvíli se rozhlédnout do prostor výstavy i knihovny a udělat si „plán“, jak budete pokračovat. Přišli jsme neohlášeni v sobotu dopoledne, kdy paní vedoucí v knihovně s klientkou řešila konkrétní téma, poskytovala konzultaci a vyhledávala knihy a informace z různých zdrojů. Vedoucí knihovny paní Marcela Hadravová zcela klidně a neproblematicky zvládla věnovat se našim požadavkům, dotazům a vysvětlování okolností existence Expozice i činnosti knihovny a nezanedbala přitom ani návštěvníka knihovny u internetu. Knihovna převzala Expozici knižní vazby i s tím, že bude otevřená v sobotu a v neděli (tyto dny od 10.00 – 12.00, 13.00 – 17.00)! Zavřeno má knihovna v pátek. Přesto, při počtu zaměstnanců (3) je to neuvěřitelné a návštěvník-knihovník musí vyjádřit obdiv. Na paní vedoucí bylo znát, že jí je knižní vazba hodně blízká, že si váží práce uměleckých knihařů, nejen rodiny Sobotů. Ale to je to, co by knihovny měly vnímat a snažit se ve svých regionálních podmínkách začleňovat do své činnosti. Potom je určitě menší problém vyjít se svým zřizovatelem, dokázat, že knihovna je pro město významným místem, významnou institucí.

Závěr

Netradiční spojení funkce Městské knihovny v městě se třemi tisíci obyvateli a specializovaného, zcela ojedinělého muzea. Knihovna toto muzeum – Expozici umělecké knižní vazby  -nepřevzala jako hotovou, danou instituci, kterou má ve svým prostorách a umožňuje k ní přístup. Naopak, knihovna vzala tuto neuvěřitelnou šanci, možnost za svou. Muzeum se stalo její nedílnou částí, podílí se na jeho rozvoji, námětech na další využití, svým vstřícným přístupem pomáhá Expozici knižní vazby zviditelňovat a při návštěvách umí využít i své informační a knihovnické služby. Svým přístupem zajišťuje příjemný pocit a chuť návštěvníků se sem vrátit. Jsou si vědomi, že je bude čekat velmi příjemné a milé přijetí, prostředí, kde prožijí krásné chvíle mezi knihami, vazbami knih, uměleckými díly.

Na závěr bych připomněla a vzpomněla – je to zcela neuvěřitelné – opět deset let – od chvíle, kdy osiřela dílna jednoho z předních českých knihařů, milého a vzdělaného člověka, pana Jindřicha Svobody. Pocházel z Dolních Kounic, ale dílnu měl na brněnském Petrově. Jeho dílnou prošly doslova generace knihařů, sběratelů, příznivců krásných knih. Každý z nich byl vděčný, že může toto úžasné prostředí navštívit. A chvíli „pobýt“ ve společnosti člověka, kterého si všichni, bez výjimky, nesmírně vážili. Poděkování za jeho velkou práci a vždy milé přijetí si zaslouží i jeho paní, která byla zcela neoddělitelnou součástí a společnicí pana profesora Svobody a podporovala jeho veškerou činnost.

Pokud užijeme trochu „staromilské“ slovo noblesní, tak to je přesně to označení, které se na pana profesora Svobodu a jeho ženu hodí. A které nám v současné době ve společnosti velmi chybí.

Fotogalerie

(foto: Václav Nejezchleba)

Fotografie: 

DSCF1620.JPG

DSCF1629.JPG

DSCF1644.JPG

DSCF1650.JPG

DSCF1651.JPG