Digitální knihovna starých a vzácných tisků na Mendelově univerzitě v Brně

Příspěvek informuje o digitalizaci starých a vzácných tisků a o budování digitální knihovny na Mendelově univerzitě v Brně. Snahou je zpřístupnit staré tisky z fondů Ústřední knihovny vědeckým a pedagogickým pracovníkům, studentům univerzity a co nejširší odborné veřejnosti.

Začněme malou exkurzí do historie lednické knihovny. Jedná se o detašované pracoviště Ústřední knihovny Mendelovy univerzity v Brně primárně určené pro uživatele Zahradnické fakulty, která právě v Lednici sídlí. Historie knihovny se datuje od akademického roku 1952/1953, kdy byla do Lednice přemístěna zahradnická katedra z Brna a převodem knih se zahradnickou tematikou vznikla v Lednici specializovaná knihovna.

V roce 1954 získala knihovna darem část bývalé lichtenštejnské knihovny. Jedná se o monografie vydané většinou v letech 1800–1900 na území tehdejšího Rakouska – Uherska, část fondu jsou periodika. Monografie se týkají zahradní a krajinářské tvorby, budování parků, zahradnictví, ovocnářství, zemědělství, zachycují stav poznání své doby. Za dobu svého „života“ byly tyto knihy uloženy na různých místech, od polic zámecké knihovny, přes sklepní archiv a tzv. ocelokolnu Zahradnické fakulty až k dnešnímu důstojnému uložení ve speciálním archivu lednické knihovny s řízenou teplotou a vlhkostí. Ústřední knihovna Mendelovy univerzity také nechala většinu monografií odborně opravit.

Přestože se jedná o staré fondy, jsou velmi využívané. Knihy jsou zdrojem historických informací a poznatků, z původních dobových dokumentů se například čerpá v současných projektech zahradní a krajinářské architektury, využívají se při zjišťování původního stavu krajiny atd. V našich fondech je zachyceno původní botanické názvosloví, regionální a staré odrůdy zemědělských plodin a mnoho dalšího. Ústřední knihovna si je vědoma potřebností těchto dokumentů a povinnosti je zpřístupnit. V minulosti jsme uživatele ze Zahradnické fakulty pouštěli přímo do skladu a nechali je volně listovat starými tisky, ale taková praxe je z dlouhodobého hlediska nemožná, kopírováním se ničí vazby a celkově se knihy častým obracením stránek opotřebovávají. Originály tedy vzhledem k jejich jedinečnosti a hrozbě fyzického poškození nelze půjčovat mimo speciální archiv. Řešení je zpřístupnění dokumentů v digitální podobě. Rozhodovali jsme se mezi cestou přímé digitalizace vlastními silami a možností zadat digitalizaci jako zakázku jinému subjektu.

V roce 2005 univerzita zakoupila skenovací zařízení Minolta pro potřeby edičního střediska a na něm jsme zkusili naskenovat několik monografií z lednického archivu. Neměli jsme žádné zkušenosti a v průběhu prací vyvstala řada otázek, které bylo třeba řešit. V jakém rozlišení skenovat, jak ukládat naskenované knihy, jak popisovat, jak řešit úložiště, jak zpřístupnit? Po konzultaci s pracovníky Národní knihovny a zjištění stavu na trhu jsme z prostředků univerzity koupili software Sirius, který umožňuje úpravu a ořez pořízených skenů, indexaci oskenovaných knih a pořízení metadat. Z toho vyplývá, že jsme se rozhodli pro cestu přímé digitalizace vlastními silami.

Současný postup prací při budování digitální knihovny na Mendelově univerzitě je následující:

Vytvoření bibliografického záznamu monografie v automatizovaném knihovnickém systému KPWinSQL. Jedná se o první a logický krok, protože monografie z pozůstalosti Lichtenštejnů do té doby neprošly retrokatalogizací a byly tedy nedohledatelné v souborném katalogu. Bibliografický záznam je tvořen ve formátu MARC 21 podle pravidel popisu AACR2. Podmínkou pro tuto práci je znalost staré němčiny, schopnost přečíst text v currentu a ve švabachu a samozřejmě znalost pravidel AACR2.

Následuje vlastní skenování. V současné době disponuje Mendelova univerzita planetárními knižními skenery Minolta PS 7000, Atlas a Zeutschel OS 12000C. Skener Minolta je schopen pořizovat černobílé snímky do formátu A2. Dokáže korigovat zakřivení stran způsobené vazbou a odstranit stín v oblasti vazby. Snímací zařízení Atlas se skládá z barevného digitálního fotoaparátu, děleného stolu pro vyrovnávání rozdílů ve výšce vazby, osvětlující soustavy zajišťující stabilní polarizující osvětlení předlohy a vestavěné řídící jednotky s rozhraním pro připojení PC. Knižní skener Zeutschel je zařízení, které barevně snímá předlohy do velikosti A2, optické rozlišení výstupu je až 600 dpi. Obrázky na všech skenerech se pořizují ve formátu jpg, v hodnotě 300 dpi v celé snímané ploše.

Další práce s dokumentem probíhá v softwaru Sirius. Do Siria je převeden již pořízený bibliografický záznam z knihovnického systému pomocí protokolu Z 39.50, použitému záznamu Sirius vygeneruje jednoznačný URN identifikátor. V dalším kroku se označí a přenesou do Siria naskenované obrázky a uzavře se importovaná dávka. Vytvoří se návrh pro ořez dokumentu, kdy se každá stránka vyrovnává podle pomocné šablony a potom se zadá příkaz k ořezu. Dále systém vygeneruje číslo pro každou stranu dokumentu, následuje ruční indexace každé stránky a ukončení indexace. Výsledkem je vytvoření metadat. Software Sirius obsahuje klíč pro OCR. Příkazem rozpoznání dokumentu se text převede do OCR, což je nezbytný předpoklad pro pozdější fulltextové vyhledávání. Dalším příkazem v Siriovi je vytvoření XML souboru. Výsledkem práce v Siriovi tedy je export XML souborů pro metadata, JPG souborů pro obrázky a TXT souborů pro text.

V letech, kdy byly práce na digitalizaci dokumentů financovány z programu VISK, byla externí firmě zadána zakázka na výrobu mikrofiší z pořízených skenů.

Mendelova univerzita využívá pro zpřístupnění digitalizovaných dokumentů systém Kramerius, open source software k tomuto účelu vyvíjený. Většina starých tisků ve vlastnictví Mendelovy univerzity je právně volná, jsou tedy volně dostupné plné texty. Díla podléhající ochranné lhůtě jsou dostupná z vnitřní sítě Mendelovy univerzity a v systému Kramerius je vidět pouze bibliografický záznam. Po importu dat do Krameria je vygenerována URL adresa dokumentu, která je ručně zapsána do příslušného MARC pole konkrétního záznamu v knihovnickém systému a následně se v online katalogu zobrazuje jako link na dokument do Krameria.

Mendelova univerzita všechna data pořízená v procesu digitalizace zatím uchovává na externě připojených velkokapacitních discích, dodržujeme standardy doporučené Národní knihovnou ČR.

Digitální knihovna MENDELU je dostupná v systému Kramerius na http://kramerius.mendelu.cz/ .

Obr. 6: Dbáme na to, aby zdigitalizované dokumenty byly dostupné uživatelům z Mendelovy univerzity i co nejširší odborné veřejnosti, proto je přístup k digitální knihovně možný několika způsoby. Pokud si uživatel v online katalogu - http://katalog.mendelu.cz/ - vyhledá podle jakéhokoliv kritéria dokument, který existuje v digitální knihovně, je na něj přímo ze záznamu link do Krameria.

Obr.7: Dále je z úvodní stránky katalogu odkaz na vyhledávání v Krameriovi.

Obr. 8: Propagace digitální knihovny je samozřejmě na našich webových stránkách – http://www.mendelu.cz/cz/sluzby_sz/icuk/stare_tisky , odkud je link na Kramerius.

V průběhu prací a v jednotlivých letech byla digitalizace na Mendelově univerzitě financována z různých zdrojů. Částečně přímo z rozpočtu univerzity, dále jako projekt Interní grantové agentury Mendelovy univerzity, z dotace Fondu rozvoje vysokých škol, z dotace Ministerstva kultury ČR Veřejné knihovnické a informační služby. Několik let zaměstnávala Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity pracovnici, která skenovala a indexovala staré tisky, takže práce nebyly úplně zastaveny. Naše zkušenost je taková, že nejobtížněji se finanční prostředky získávají právě na lidské zdroje.

V současné době se snažíme dokončit práce na rozpracovaných dokumentech lednického archivu, protože nebude v našich silách v nejbližší době pokračovat v digitalizaci. V dalších letech se bude veškerá aktivita odvíjet podle finančních zdrojů. Máme velkoplošné skenery, máme software, máme know-how, nemáme lidské zdroje.

V dílčích knihovnách ústavů jednotlivých fakult Mendelovy univerzity jsou staré a vzácné tisky získané z darů a pozůstalostí soukromníků i spolků už při vzniku univerzity v roce 1919. Tyto fondy neprošly retrokatalogizací v automatizovaném knihovnickém systému, takže se o nich neví a jsou dostupné pouze omezené komunitě vědců na ústavech. Byla by škoda tyto fondy nezpřístupnit široké odborné veřejnosti, i když samozřejmě postupně v závislosti na lidských silách a finančních prostředcích.

Použité zdroje:

PERLOVÁ, Vladimíra. Metodika budování digitalizačního pracoviště. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Katedra českého jazyka a literatury, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2009. 49 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Věra Svobodová.

SVOBODOVÁ, Věra a PERLOVÁ, Vladimíra. Dosavadní zkušenosti s budováním digitální knihovny starých a vzácných tisků na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. In: Knihovny současnosti 2009: sborník ze 17. konference, konané ve dnech 23.-25. června 2009 v Seči u Chrudimi. Brno: Sdružení knihoven ČR, 2009. s. 155-158. Dostupné také v PDF z: <http://www.sdruk.cz/sec/2009/sbornik/2009-6-155.pdf>. ISBN 978-80-86249-54-4.