Rozhovor s Milanem Konvitem

Prof. Ing. Milan Konvit, PhD. vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině, absolvoval postgraduální studium na ČVUT v Praze a v roce 1987 získal doktorát z elektronické komunikace na Žilinské univerzitě. Habilitoval se v roce 1988 z teorie komunikace a v roce 1999 byl jmenován profesorem. Mimo vyučování na Žilinské univerzitě byl ředitelem Výzkumného a vývojového centra zaměřeného na rozvoj multimediálních a telekomunikačních služeb (1990-1997). Dále vykonával funkci koordinátora Centra excelence pro EUR (International telecommunication union ITU, Geneva 2002-2004). V současné době je profesorem na Slezské univerzitě v Opavě Filozoficko-přírodovědecké fakultě Ústavu bohemistiky a knihovnictví, kde vede oddělení knihovnictví, a profesorem Žilinské univerzity Fakulty humanitních věd Katedry mediamatiky a kulturního dědictví. Výzkumné aktivity: je řešitelem řady významných projektů, v centru jeho výzkumné pozornosti je zejména teorie komunikace, dokumentace a prezentace kulturního a vědeckého dědictví, rozvoj lidských zdrojů a věnuje se strategickým studiím na vývojové trendy ve společnosti. Je autorem řady monografií: Murphyho občiansky zákoník, Murphyho věčné zákony, Murphyho zákoník – vesele i vážně, Murphyho zákony v bajkách, Murphyho zbierka zákonov, Murphy – ekonom, Zrnka mládí vesele i vážně, Zrnka moudrosti, Zrnka strachu i odvahy ad. Dále vydal celou řadu odborných publikací: On information communication and media; New medium dictionary; Mediamatics; Teória komunikácie, E-komunikácia ad.

MEDIAMATIKA

Mediamatika je velmi zajímavý název studijního oboru, kterého jste autorem. Můžete nám říct, jak to celé začalo?

Počítače zasáhly všechny oblasti našeho života. Což vede ke sbližování původně striktně oddělených odvětví zabývajících se informacemi. Je to vlastně sbližování telekomunikací, informatiky, médií a zábavy. Za posledních deset let nastal prudký nárůst informací. Na jedné straně je to obrovská příležitost, zpřístupnit množství informací co největší částí populace. Na druhé straně je to výzva spojená s tříděním informací, jejich kategorizací a vyhledáváním, tedy tradičními činnostmi, které patří do oblasti knihovnicko-informačních věd. A právě touto činností se zaobírá studijní obor Mediamatika.

Mediamatika je hraniční, humanitně orientovaná vědní disciplína, která se zabývá zkoumáním základních kategorií a zákonitostí komunikace. Zkoumá důsledky postupného sbližování telekomunikačních technologií, informatiky, elektronických médií a počítačových sítí na intrapersonální i interpersonální úrovni, společenské i multikulturní formy komunikace. Klade důraz zejména na humanitní aspekty, teoreticko-metodologické aspekty, technologické aspekty, aspekty masové komunikace, komerční a legislativní aspekty. Studijní obor Mediamatika se začal na Žilinské univerzitě realizovat v akademickém roce 2002/2003. Ve světě se realizuje zejména v USA. V Evropě je rozvinutý jen v severských zemích. Žilinská univerzita je jedinou vysokou školou ve střední Evropě, která nabízí možnost studovat daný obor. Studuje se ve třech stupních (bakalářské, magisterské a doktorské studium). Absolventi se uplatní v široké komerční sféře, ve výzkumu, v reklamních agenturách atd. Magistři jako tvůrci obsahů, nebo manažeři mediamatických informačních systémů, konzultanti v oblasti informačních systémů, tvůrci kurzů pro eLearning, správci podnikových informačních a znalostních databází apod.

Odkud se vzal ten nápad?

Musím se vrátit do devadesátých let minulého století, kdy jsem pracoval pro ITU v Ženevě. Při odborných diskuzích často zazněl názor, že nastupuje nová doba, kdy bude zapotřebí multioborového vzdělání. Tak vznikla myšlenka zřídit, v rámci knihovnicko-informační vědy, studijní obor Mediamatika, pokrývající tvorbu, distribuci, komunikaci a zpracování informací.

V té době jsem působil na Fakultě řízení ŽU, dnes Fakulta řízení a informatiky, což iniciovalo mou vizi vytvořit větev v rámci oborů, které už Fakulta řízení a informatiky má, a která by byla zaměřená nejen na programování, ale i na tvorbu informačních obsahů. Původní učební plány obsahovaly více předmětů z oblasti informatiky. Tehdejší rektor byl názoru, že by měl tento obor patřit spíše do humanitní oblasti, a tak jsme přešli na Fakultu přírodních věd. Nově vznikající obor jsem konzultoval se zahraničními odborníky a s odborníky Komenské univerzity v Bratislavě apod. Když si dnes zadáte anglický výraz „human media studies“, zjistíte, že se jedná o velmi podobný program, který se učí na všech vysokých školách po celém světě. Tím, že jsme program situovali na Fakultu přírodních věd, a tím, že je spojen s knihovnicko-informační vědou, je nasnadě, že se zaobírá zejména prací s informacemi. Absolvent by měl být zejména tvůrce informačních obsahů, měl by umět pracovat se zvukem, obrazem a internetem. Obor jsme rozšířili i do oblasti umění, protože, když se řekne nová média, tak se to ve světě chápe jako výrazový prostředek a není to jen o psaní, o tvorbě textů anebo o natáčení filmů, ale jedná se i o umění. Tak, jak se kdysi malovalo na plátno, tak se dnes kreslí pomocí počítačových programů. Do této oblasti jsme se posunuli. Spojili jsme v nových akreditacích Mediamatiku a Dokumentaci kulturního dědictví. Jedná se o oblasti příbuzné a je nasnadě toho využít. Dokumentaristi také pracují s informacemi, rozdíl je jen v tom, že oni to dělají pasívně, informace zaznamenávají a ukládají, kdežto mediamatici tyto informace aktivně prezentují.

Kde se mohou uplatnit mediamatici?

Při zakládání studijního oboru jsme vycházeli z toho, že je nedostatek informatiků, ale informatik je vlastně jen programátor, a to dnes nestačí. Nestačí mít jen programátory, tito lidé musejí umět i něco vytvářet. Pracovat s informacemi učí informační věda. Mediamatik je kombinací obojího. Masová média se stěhují na internet, a to vyžaduje nové dovednosti, nový styl práce, nové odborníky. Chceme posunout výuku i do oblasti designu. Naší strategií je, aby byl obor srovnatelný s obory ve světě, aby naši studenti mohli studovat v zahraniční a zahraniční studenti u nás. Za přispění financí z vlády jsme připravili výuku v angličtině. Na to navazuje marketingová koncepce, která obor propaguje. Nejlepší propagací jsou úspěšní absolventi.

PROMĚNY VÝUKY

Jak se změnilo vzdělávání a vysokoškolské prostředí vůbec?

V oblasti vysokého školství se pohybuji téměř celou svoji profesionální kariéru a mohu říci, že došlo ke značným změnám – směrem k lepšímu i horšímu. Lepší je přístup k informacím, lepší je vybavení ICT, studenti vyjíždějí na zahraniční stáže apod. Problémem je obrovský nárůst studentů (v roce 2008 na 306 % roku 1993), kteří přicházejí ze středních škol různě připraveni a v tom množství se na vysoké školy dostanou i studenti, kteří nemají pro studium předpoklady. To nutí vysoké školy přizpůsobit výuku, tzv. trend „snižování laťky“. Vázne komunikace mezi profesorem a studentem, která je pro akademickou obec charakteristická. Věnovat se individuálně talentovaným studentům je těžší než dříve. Masovost vysokoškolského vzdělání je zřejmě nevyhnutelná, ale ztěžuje vědeckou práci a výzkum, protože spoustu času věnují učitelé administrativě, která je při tak vysokém počtu studentů zatěžující. Není cesty zpět, je nutné přizpůsobit terciární vzdělávání novým společenským trendům.

Nezemře vzdělávání studijního programu Informační studia a knihovnictví?

Určitě ne, a to minimálně ze dvou důvodů:

1. Je stále větší potřeba, aby systém organizace práce s dokumenty v knihovnách, po určitých modifikacích, byl zaveden do prostředí webu. Google se tímto směrem již vydal.
2. Je stále větší potřeba informačních profesionálů, a tím nemám na mysli informatiky, často uváděné médii jako novodobé bohy, ale odborníky, kteří umějí informace vyhledávat, třídit, anotovat, zpřístupňovat a komunikovat, eventuálně i tvořit, komprimovat, analyzovat/syntezovat apod.

Máte konkurenci?

V Opavě nemáme přímou konkurenci, protože naše studijní obory jsou zaměřené na základ knihovnictví (získávání, zpracování, zprostředkování dokumentů), kdy v bakalářském studiu klademe důraz na knihovnictví jako řemeslo a učíme informační vědu. Magisterské studium jsme zaměřili na světový trend – komunitní knihovnictví. Skladba předmětů odpovídá tradičním dovednostem knihovníka, což neznamená, že opomíjíme nové trendy, ty výuku vhodně doplňují (Digitalizace písemného kulturního dědictví, Projektový inkubátor, Training travers ICT ad.). Výuka je dále zaměřená na informační gramotnost, literární vědu a vůbec na umění rozvíjet v knihovnách čtenářské dovednosti, např. předmět Biblioterapie, Čtenářství a čtenářská gramotnost ad. Věnujeme se také řízení knihoven, knihovnímu managementu a marketingu atd. Na Slovensku je Mediamatika avantgardní obor a „konkurence“ je spíše konzervativnější – zaměřená zejména na informační vědu.

Jak s ní spolupracujete?

Máme, alespoň se domnívám, velice korektní vztahy s kolegy v Praze, Brně, Bratislavě i Prešově. Já osobně zastávám názor, že je nás příliš málo, abychom mezi sebou válčili.

Sledujete vzdělávání v zahraničí?

Ano, velice pečlivě, a to zejména ve Velké Británii, která nám může být v oblasti LIS (Library and Information Science) inspirací, sleduji také trendy v USA, Francii a Rusku. Ruská knihovnická škola má nejen tradici, ale přináší i nové věci, zejména v oblasti teorie.

Dá se v zahraničí najít inspirace?

Jak jsem již řekl, inspirací je mnoho – idea komunitního knihovnictví, vyrovnávání se s digitalizací dokumentů, poskytování online služeb, půjčování eKnih, ale také výzkum a organizace vzdělávání.

PROFESE

Na co se v současnosti soustředíte?

Momentálně zkoumám, co všechno přináší nová média knihovnictví, jak dostat knihovny do sociálních sítí a jak nakládat s výsledky digitalizace dokumentů. Výsledky digitalizace dokumentů mě děsí, protože v krátké době budeme mít v datových repozitářích petabyty dat a bude umění se v nich zorientovat.

Jaká jsou Vaše specifika?

Mým specifikem je, že jsem vystudoval techniku na ČVUT v Praze obor zpracování dat, jistou dobu jsem se věnoval strategickému managementu, zakládal jsem centra excelence ve střední a východní Evropě, a nakonec jsem zakotvil u mediamatiky a knihovnictví, kde jsem zúročil všechny předchozí zkušenosti a znalosti.

Na co jste ve Vaší práci nejvíce hrdý?

Asi na to, že mi za mou práci ještě nikdo nikdy nevynadal a taky na to, že jsem měl štěstí na kolegy, kteří mou práci uznávali a pomáhali mi vybudovat unikátní studijní obory.

Jaká je Vaše role v projektu Žilinské univerzity „Paměť Slovenska“?

Jsem koordinátorem projektu, což považuji za obrovskou profesní výzvu. Celý název projetu zní: „Paměť Slovenska – národní centrum excelentnosti výzkumu, ochrany a zpřístupňování národního kulturního a vědeckého dědictví Slovenska“. Žadatelem je Žilinská univerzita v Žilině, partnerem Slovenská národní knihovna v Martině. Projekt běží od 1. 9. 2010 a ukončen bude 31. 8. 2013. Celkové výdaje projektu jsou přes 4 mil. euro. Z velké části ho financuje Evropský fond regionálního rozvoje. Strategický cíl projektu je etablovat Národní centrum excelentnosti výzkumu, ochrany a zpřístupňování kulturního a vědeckého dědictví s mezinárodně uznávaným základním výzkumem. Specifické cíle jsou založení Centra, dobudování ICT struktury Centra, včetně technologického vybavení a samotná realizace výzkumu ve výše zmíněné oblasti.

Podrobné informace jsou na adrese: http://www.snk.sk/?PSL.

Jakou budoucnost vzdělávání knihovnictví předpovídáte?

Knihovnictví se bude muset stát více interdisciplinárním, než tomu je dosud. Jádrem určitě zůstanou knihovnické dovednosti, které budou doplňovat ICT zručnostmi, ale také znalosti sociologické, psychologické, komunikační, etické, ale i matematické, geometrické ad. Novodobé informační prostory jsou totiž budovány právě na bázi těchto věd.

Děkuji za Váš čas a odpovědi a věřím, že to nebyl náš poslední rozhovor.

Libuše Foberová