K nedožitým devadesátinám literárního historika a kritika

Dušan Jeřábek se narodil v Brně 14. 3. 1922 jako syn spisovatele Čestmíra Jeřábka (1893 Litomyšl – 1981 Brno) a vnuk spisovatele Viktora Kamila J. (1859 – 1946). Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně (1941) navštěvoval hudební a dramatickou konzervatoř a ve studiích na konzervatoři pokračoval i poté, co byl za protektorátu totálně nasazen ve Zbrojovce v Kuřimi (1942 – 44) a v Královopolské strojírně; absolvoval 1946. Po osvobození souběžně studoval na brněnské filozofické fakultě češtinu a filozofii. Titul PhDr. získal obhájením práce Karolina Světlá, básnířka kraje ještědského (1949). Na filozofické fakultě se stal asistentem 1950, 1952 – 55 byl vědeckým aspirantem (1957 obhájil kandidátskou práci Vítězslav Hálek jako literární kritik, 1960 se habilitoval prací o úloze V. Hálka ve vývoji české literární kritiky 19. století, která vyšla 1959 knižně jako studie, 1966 jmenován profesorem pro dějiny novočeské literatury). V období 1966 – 1969 byl v Brně děkanem FF tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1971 – 88 předsedou brněnské pobočky Literárněvědné společnosti při ČSAV, od 1988 místopředsedou celé Literárněvědné společnosti. V roce odchodu do důchodu (1987) získal titul DrSc. prací Tradice a osobnosti a dále na fakultě po určitá období působil jako profesor konzultant, externista i řádný profesor. Zemřel v Brně 18. 6. 2004.

Publikovat začal 1945 – 48 v brněnském deníku Čin filmové i divadelní kritiky pod šifrou nk (další jeho šifry byly DJ, dj, jb, jk), v téže době přispíval do časopisu List Sdružení moravských spisovatelů, v 50. a 60. letech do časopisů Divadlo, Host do domu, v letech 1965 – 69 do Divadelních a filmových novin, pozdějších Divadelních novin. Z denních listů přispíval do kulturních rubrik Nové politiky (Brno 1948 – 52), v 60. letech zvláště do Rovnosti, případně brněnského vydání Svobodného slova (v 70. letech divadelními referáty); z odborných periodik v zahraničí připomeňme jeho zastoupení v časopise Die Welt der Slaven (Kolín nad Rýnem – Vídeň, 1972). Největší část svých odborných studií zveřejňoval ve Sborníku prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná (D), 1966 – 70 byl jeho vedoucím redaktorem, v období 1966 – 68 redigoval rovněž Spisy FF brněnské univerzity. Jako autor přispěl do množství sborníků, řadu edic opatřil úvodními studiemi nebo doslovy, hodně spolupracoval s Čs. rozhlasem, zvláště s brněnským studiem (divadelní referáty, rozhovory, knižní referáty).

Odborně se soustředil na literaturu 19. a počátku 20. století, východiskem jeho literárněhistorických zkoumání byla generace májovců. Zabýval se dílem K. Světlé, J. Nerudy a hlavně V. Hálka jak z hlediska ideově-estetických hodnot, tak z hlediska postavení těchto spisovatelů ve „sporu“ mezi realismem a romantismem a jejich podílu na utváření koncepce národní literatury i z úhlu sociální funkce jejich děl. Českou literární kritiku sledoval od obrození až po osobnosti J. Durdíka, H. G. Schauera a v posledních dvou desetiletích svého tvůrčího působení zvláště A. Nováka. Zabýval se rovněž literární kritikou a uměleckou tvorbou spjatou s Moravou (F. K. Klácel, J. E.Kosina, J. Merhaut, V. K. Jeřábek, R. Těsnohlídek, S. K. Neumann).

Vyhledávanou Jeřábkovou publikací byl Průvodce po dějinách české literatury (1976, přepracováno 1978, jeho spoluautory byli Josef Hrabák a Zdeňka Tichá), v němž byl podán populárně koncipovaný syntetický obraz české literatury druhé poloviny 19. století. V 70. letech vyšla rovněž Jeřábkova studie Václav Vladivoj Tomek a Karel Havlíček v letech bachovské reakce (1979) a na začátku dalšího desetiletí skripta Česká literatura od konce národního obrození do roku 1918 (1918, přepracováno 1994).

Od roku 1958, kdy vedle dalších přispěl D. Jeřábek do sborníku Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, publikoval v různých sbornících a almanaších průběžně až téměř do konce života. Obsáhlá byla jeho činnost editorská, kterou zahájil pořádáním souboru O umění z díla V. Hálka (1954), když v počátcích editorské práce byl jeho spolupracovníkem kolega a téměř vrstevník Milan Kopecký a později jeden z mladších literárních vědců z brněnské filozofické fakulty Vítězslav Válek. Za významné pokládáme například vydání Pamětí Miloslava Hýska (1970, s V. Válkem), další edice jsou dokladem Jeřábkova trvalého zájmu o meziválečnou divadelní avantgardu především brněnskou, o kritické dílo Bedřicha Václavka atd. Od 50. let minulého století až téměř do současnosti patřil mezi významné brněnské univerzitní osobnosti jako vědec i jako pedagog.