Můj kolega Pavel Pešta

Nová moderní budova Moravské zemské knihovny stojí v Kounicově ulici od roku 2001. Jejího komfortu si literární vědec  nemohl užít. Zemřel 31. března 2002 ve věku 68 let a poslední dva roky už byl připoután na lůžko.  Přitom jeho život badatele byl s touto institucí po léta úzce spjat. Návštěvníci knihovny v její tehdejší budově na rohu Kounicovy ulice a Moravského náměstí, i ti, kteří ho třeba osobně neznali, si možná vybaví usměvavého pána, který namáhavě s berlou a později se dvěma pravidelně zmáhal četné schody vedoucí do půjčovny a studovny. Knihovna byla jednou z nejdůležitějších institucí, kde shledával podklady ke své badatelské práci.

Můj milý kolega Pavel Pešta, s nímž jsem měla štěstí patnáct let spolupracovat v tehdejším Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, maturoval na gymnáziu na tř. kapitána Jaroše. Nepřipomínám tuto školu náhodou. Patřilo k jeho povaze, že svému gymnáziu zůstával věrný a odvedl obrovskou práci při redigování jeho publikací, při organizování Klubu absolventů i při zřízení Síně tradic na chodbě školy. Po skončení studia češtiny a historie na filozofické fakultě brněnské univerzity se stal odborným asistentem na katedře českého jazyka a literatury, ale při vzniku brněnské pobočky Ústavu pro českou literaturu přešel na toto pracoviště a setrval zde až do důchodu.

Po kratším období, v němž se Pavel Pešta věnoval starší české literatuře a moravské slovesnosti 19. století, se jeho zájem postupně rozšířil i na tvorbu století 20. (Josef Věromír Pleva, Vojtěch Martínek, Josef Kudela aj.). Kromě literárněhistorických statí uveřejňovaných v odborných časopisech se věnoval i literární kritice a sledoval např. tvorbu Jana Trefulky, Milana Kundery, zabýval se výkladem Seifertova básnického díla. Ačkoliv sám neměl kvůli svému tělesnému postižení, jež bylo následkem prodělané obrny během vysokoškolských studií, mnoho důvodů, nebo možná právě proto, našel své hlavní badatelské téma v dějinách české satiry a humoru. Po antologiích Příběhy s úsměvem (1979) a Bourali jsme vesele c.k. mocnářství zpuchřelé (1978) zasluhuje zvláštního uznání monografie Satirik převratu Jiří Hausmann (1999).  V této práci představil Pešta Hausmannovo dílo řazené po roce 1948 jednoznačně k tvorbě proletářských básníků v celé jeho komplexnosti, včetně autorovy  počáteční tvůrčí etapy orientované národně a protibolševicky, která byla dosud bagatelizována, cenzurními zásahy zkreslována nebo dokonce zamlčována.  

Pavel Pešta se podílel prakticky na všech kolektivních lexikografických publikacích, které vznikaly v literárním ústavu. Hesla podepsaná šiframi „pp“ nebo „pe“ nalezneme už v tzv. modrém Slovníku českých spisovatelů (1964), ve Slovníku Literárních směrů a skupin (1976) ve slovníkové příručce Čeští spisovatelé 20. století (1985), ve Slovníku české literatury 1970-1981 (1985).

Pavel Pešta neusiloval o kariéru ve svém oboru. Byl na to příliš skromný, ale také dobře věděl, že by to znamenalo ústupky, k nimž nebyl ochoten. Redakční zásahy do jeho studií a článků ho o tom smutně přesvědčovaly. S o to větším úsilím se upjal k práci na Lexikonu české literatury, kde už složení redakce zaručovalo serióznost přístupu při zpracovávání hesel. Během více než dvou desetiletí vzniklo čtyřdílné dílo o sedmi svazcích, které žádný badatel v oblasti české literatury nemůže pominout. Pavel Pešta do něj přispěl 112 hesly. Nejlépe jeho přínos vystihl ve smutečním rozloučení Jiří Opelík. Pavel Pešta „vzal, jako nemnohý, Lexikon české literatury za svou věc a, opět jako nemnohý, porozuměl dokonale jeho nárokům i obecnější kulturní funkci.  Měl vlastnosti, které ho k takové práci předurčovaly: Píli, trpělivost, poctivost, skromnost, a měl pracovní ctnosti, které zaručovaly dobré výsledky: objektivitu, rozhled, záběr dostatečně široký i hluboký, spolehlivost – patřil k elitě oboru.“

Přiznávám, že je to oblast jeho tvorby, které si osobně vážím nejvíce. Snad proto, že z vlastní zkušenosti dobře vím, jak je tato práce náročná, mnohdy nedoceněná a přitom výsostně užitečná. Až budete brát některou ze zmíněných slovníkových prací do ruky, vzpomeňte na Pavla Peštu, jednoho z nejlepších autorů hesel, od jehož odchodu letos uplynulo deset let.