Přijdu za poledne. Miloš

JEŘÁBKOVÁ, Olga (ed.): Přijdu za poledne. Miloš. Můj život s hudbou a lidmi kolem ní. Brno: Barrister & Principal, 2012. 155 s. ISBN 978-80-87474-52-5.

Kniha Přijdu za poledne. Miloš s podtitulem Můj život s hudbou a lidmi kolem ní je věnována osobnosti skladatele, muzikologa, pedagoga prof. PhDr. Miloše Štědroně, CSc., který v tomto roce oslavil svoje 70. narozeniny. Tento brožovaný svazek z brněnského nakladatelství Barrister a Principal o 155 stranách je mimo několika koncertů, které oslavy doprovázely, další oslavou jubilanta. Kdo by čekal však od knihy strohé monografické zpracování jedné osobnosti, erudovaného univerzitního profesora a badatele, bude jistě velmi překvapen. Od grafického zpracování obálky až po obsahovou koncepci vyniká kniha svou originalitou, hravostí a čtenářsky velmi přístupnou formou. Je tedy přímým odrazem osobnosti Miloše Štědroně jako člověka, jenž uchvacuje svou vitalitou, humorem a inteligencí. Na její vyváženosti a celkovém pojetí nese jistě také nemalý podíl spolupráce s redaktorkou Českého rozhlasu Olgou Jeřábkovou, která jednotlivé kapitoly do knihy vybrala a uspořádala. Samotná publikace se skládá ze dvou oddílů, které by se daly velmi stručně charakterizovat jako Miloš Štědroň o sobě a Miloš Štědroň pohledem kolegů, spolupracovníků a přátel.

První část knihy je založena na nejvýznamnějších událostech, jež dále formovaly jeho profesní zaměření. V úvodní kapitole je čtenáři nastíněna rodinná hudební tradice, např. příbuzenská spojitost s muzikologem Bohumírem Štědroněm, který taktéž působil na Filozofické fakultě Masarykovy university. Zcela v souladu s badatelskou profilací by bylo také nemyslitelné vynechat kapitolu věnovanou skladateli Leoši Janáčkovi, s nímž je ostatně, zcela v rámci tradice brněnské muzikologie, spjata velká část Štědroňovy vědecké práce. Jeho systematickým bádáním zaměřeným na život a dílo Leoše Janáčka vzniklo přes šedesát prací, které se formují od drobných studií až po editorskou činnost v rámci vydávání Souborného kritického vydání děl Leoše Janáčka a samostatné monografie Leoš Janáček a hudba 20. století (Brno 1998). Mnohdy je však širší veřejností Miloš Štědroň vnímán pouze jako skladatel, jehož profesní dráha je spjata především s Divadlem Husa na provázku. Čtenář si však velmi brzy uvědomí, že k němu hovoří skladatel, který není zaměřen pouze jedním kompozičním směrem. Zpočátku byl ovlivněn pedagogy kompozice Janáčkovy akademie múzických umění Aloisem Piňosem, Miroslavem Ištvánem, Ctiradem Kohoutkem a Janem Kaprem. Ze Štědroňovy mimoakademické činnosti je také nutno alespoň stručně připomenout jeho působnost v Tvůrčí skupině A, později Brněnském kompozičním týmu sdruženém kolem Aloise Piňose a v Cameratě Brno. Všech těchto aspektů se více či méně dotýkají jednotlivé kapitoly této publikace. Zvláštní pozornost je věnovaná Divadlu Husa na Provázku a dvěma režisérským kapacitám, Peteru Scherhauferovi a Evě Tálské, které na profilaci tohoto divadla mají zásadní podíl. Samostatné kapitoly jsou také věnovány spolupráci s Gustavem Bromem, Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a souborem Due Boemi di Praga. Tato část knihy zcela splňuje svůj původní záměr, tedy představit Miloše Štědroně jako mnohovrstevnou osobnost.

Druhý tematický oddíl je pohledem zvenčí a svědectvím osobností, do jejichž životů Miloš Štědroň vstoupil. Za všechny lze jmenovat například herce Miroslava Donutila, režiséra Vladimíra Morávka, muzikologa Johna Tyrella, cembalistku Barbaru Mariu Willy či spisovatele Milana Kunderu. Až překvapivě lehce korespondují tyto výpovědi, mnohdy ve formě dopisů, s první částí knihy a dodávají jí lehkost a originalitu.

Velmi příjemným zjištěním může být pro čtenáře také bonus knihy s hudebním nosičem, který poodhaluje alespoň část Štědroňovy tvorby. Přestože je veřejností spojován především s autorstvím kultovní Balady pro banditu, byly sem zařazeny především vokální a instrumentální kompozice zcela odlišného charakteru.