Knihovnické časopisy v Obecní knihovně v Jinačovicích

Do knihovny v Jinačovicích jsem nastoupila v roce 2001. Protože knihovna stojí v nevelké obci se 600 obyvateli, po pár měsících jsem již znala osobně všechny děti, navštěvující knihovnu. Byly mezi nimi různé rozdíly, především však sociální, některé děti pravidelně navštěvující knihovnu měly komunikační problémy. Přemýšlela jsem, jakou formou bych mohla právě s těmito dětmi pracovat, abych pozvedla jejich sebevědomí a postavení mezi dětmi. Koncem roku 2003 jsem přišla na nápad vést s těmito dětmi knihovnický časopis.

V lednu 2004 vyšlo první číslo našeho periodika. Časopis byl malý svým rozsahem, ale velký svým prostorem, který dostaly děti ke svému vyjádření. Fungovalo to tak, že děti přinášely svoje podklady – křížovky, obrázky, vtipy, často ručně psané či malované, a já příspěvky upravované přes počítač vkládala do časopisu, vždy s uvedením jména autora. Po čase už příspěvky od dětí chodily e-mailem a práce se mi tím výrazně ulehčila. Zpočátku jsem pořádala také soutěže o nejhezčí obrázek (ten malovaly děti na zadní stranu časopisu na zadané téma), výherci pak byli odměňováni drobnými dárky.

Časopis byl tištěný na obecním úřadě, obec tedy jeho tisk financovala. Dostal jméno Jinačovský knihovníček a byl určený pro všechny děti do patnácti let, které byly v knihovně zaregistrovány a každý měsíc dostávaly jedno číslo časopisu zdarma. Nejdůležitější ovšem bylo, že na vzniku „svého“ časopisu se děti samy podílely. Později už děti přestaly tak přispívat, zato „zadávaly“, o čem by si rády přečetly a já se jim snažila vyhovět. Každé dítě se mohlo stát členem redakční rady a přispívat do časopisu, a to bylo pro malé čtenáře tou největší odměnou. A právě děti, které toho moc nenamluvily nebo které něměly možnost nějak aktivněji trávit svůj volný čas v rodině, patřily k nejčastějším přispěvatelům.

V knihovníčku byly například tyto rubriky: historie a fotografie obce Jinačovice, křížovky, osmisměrky, luštěnky, hádanky, rébusy, kvízy, pranostiky, pohádky, příběhy, básničky, dětské inzeráty (sběratelské či různé nabídky), obrázky na vykreslení, testy, návody na vyrábění z papíru, recepty na jednoduchá jídla, jejichž přípravu zvládnou děti, aktuality z knihovny, zajímavosti z internetu, optické klamy a spousta dalšího čtení.

Informace do časopisu, které jsem nedostala od dětí, jsem čerpala z obecní kroniky, internetu a knih. Časopis vycházel měsíčně od ledna 2004 do prosince 2009, byl tedy vydáván šest let a vyšlo 72 čísel. Od ledna 2007 byl vydáván v elektronické podobě a byl ke stažení nabízen na webové stránce knihovny. Na starší čísla časopisu se můžete podívat na webové stránce knihovny.

Po téměř dvouleté pauze jsem od září 2011 znovu začala vydávat časopis, tentokrát pod názvem Knihovnický občasník. Tento časopis, jak už sám název udává, vychází naprosto nepravidelně, a jeho úkolem je v podstatě přehledné shrnutí informací, které si čtenáři mohou najít na různých místech webu. Ale zatímco s aktualizací webové stránky musíme někdy delší dobu čekat, tento časopis mohu okamžitě po dopsání zaslat e-mailem zájemcům, kteří si to přejí a mají tak o pár dní náskok před ostatními, co čekají na zveřejnění časopisu na webu. V tištěné formě vychází už jen pár čísel pro čtenáře nemající přístup k internetu, ostatní si časopis stáhnou v elektronické verzi, což je v samotném důsledku pro knihovnu a obec ekonomicky daleko výhodnější. Ukázkové číslo si můžete prohlédnout zde.