Kdo (co) je Vesna?

V jednom z letošních jarních vydání Lidových novin vyšlo zamyšlení nad slovem „vesna“. Autor v něm sdělil čtenářům mj., že ve starším naučném slovníku našel zmínku o existenci spolku Vesna v 19. století. Ženský vzdělávací spolek tohoto jména opravdu v Brně nejen působil v minulosti, ale až na nedobrovolné přestávky (v době druhé světové války a v letech 1953-1990) vytrvává do současnosti.

Jeho založení v roce 1871 stojí za obdiv, neboť si jako své hlavní poslání dal: „umožňovat vyšší vzdělání ženám a dívkám a vést výuku jazykem českým“. V Brně - tehdy převážně německém a ve společnosti, kde nebylo obvyklé, aby po povinné školní docházce dívky pokračovaly v rozšiřování svých vědomostí, dovedností – šlo o čin dvojnásob odvážný.

Počátky tedy nebyly snadné. Učilo se v pronajatých prostorách, ovšem přednášejícími byly uznávané osobnosti, profesoři brněnských středních škol. Díky rostoucímu zájmu o studium, podpoře nových myšlenek mezi českou kulturní veřejností (spisovatelé, výtvarníci, novináři, architekti, divadelníci), mecenášům a hlavně díky nadšenému úsilí osob Vesnu řídících se postupně podařilo „plnit sny“: rozvinout systém různě oborově zaměřených škol a kurzů, vytvářet moderní způsoby výuky, vybudovat vlastní školní budovy i internáty. Největší zásluhy patřily učitelce a jednatelce Spolku Elišce Machové (1858-1926) a řediteli škol Vesny Františku Marešovi (1862-1941). S Vesnou je spjato například první dívčí lyceum v Rakousku-Uhersku nebo působení architekta D. S. Jurkoviče, který navrhl vybavení penzionátů.

Ve vrcholném období své existence spravoval Spolek třináct škol. Tak velký komplex již nebylo možné zajišťovat vlastními silami, proto po první světové válce převzalo jeho provoz město Brno. Ženský vzdělávací spolek (ŽSV) Vesna se poté více zaměřil na spolkovou práci – činnost přednáškovou, sociální, výstavní, národopisnou, organizování zájmových kroužků – která existovala po celou dobu, současně s činností školskou. Svědčí o tom i text pamětní desky na bývalé budově Vesny v Jaselské ulici: „počátkem 20. století zde bylo nejživější české kulturní centrum Brna“.

Novu etapu svého bytí žije Vesna od roku 1990, od obnovy své činnosti po zákazu v roce 1953. V mnohém navázala na své předchůdce a zároveň se snaží reagovat na aktuální potřeby společnosti v oblastech jí blízkých: sociální, kulturní. Je akreditovaným vzdělávacím zařízením MPSV a MŠMT, s oprávněním pořádat kurzy vyžadované jako kvalifikace pro práci v sociálních službách. Organizuje aktivity pro různé generační skupiny, s pestrým tematickým zaměřením.

V budovách, které na Údolní ulici spravuje (majitelem je Magistrát města Brna), můžete potkávat děti už od 2 let, dospívající a dospělé až po seniory. Chodí se sem učit anglicky, německy i rusky, zacvičit si v příjemné tělocvičně při hudbě, podívat se na výstavy, poslechnout přednášky, vyzkoušet si své tvůrčí schopnosti, „spřátelit se“ s počítačem, zvládat paměťové dovednosti, účastnit se akcí dvou klubů Vesny, přihlásit se na některý z tematických pobytů v přírodě ap.

Bohatý program Vesny je prezentován na webových stránkách, pravidelně v týdeníku NOS a příležitostně v denním tisku, ve zpravodajích MČ Brna. Je výsledkem práce malého kolektivu lidí, kteří ji zvládají díky svému nadšení a těší je, když se lidé do Vesny rádi vracejí; spokojenost účastníků aktivit pro ně znamená největší odměnu.

Milí přátelé,

snad vás tak mohu oslovit, když jsem odsloužila dvacet let v bývalé Státní vědecké knihovně v Brně a určitě máme společné to hlavní – vztah ke knize a kultuře vůbec.

Knihám se velkou část svého profesního života věnovali i manžel a dcera. Bez knížek to vlastně v celé rodině nejde. Teď nás zrovna potěšil náš skoro čtyřletý pravnuk. S babičkou a maminkou navštívil poprvé knihovnu a moc se mu tam líbilo. Odvážně se dokonce zeptal paní knihovnice: „Paní, máte něco o hasičích?“ Ovšemže měla a ráda mu poradila. Daneček si hrdě odnášel čtyři leporela a tak se vlastně také stal čtenářem.

Jsem již dosti dlouho v důchodu a za velkou výhodu považuji více času na čtení. Ne, že bych se jinak nudila. To tedy nehrozí. Už to bude deset let, co jsem se na prohlídce knihovny Filozofické fakulty MU potkala s velice zajímavými dámami a ty mě přivedly do Ženského vzdělávacího spolku Vesna v Brně. Postupně jsem je poznala jako nadšené, obětavé a vzdělané ženy a pod jejich vlivem jsem Vesně propadla. V posledních letech jsem dokonce její starostkou. Je to práce někdy dosti náročná, ale živá, zajímavá a vidím, že má smysl.

Setkání s osobnostmi je vždycky inspirující a cenné. Pro mne je radostí spolupráce s vynikající brněnskou historičkou Mgr. Milenou Flodrovou. Stále žasnu (a nejsem sama) nad jejími znalostmi, ohromnou výkonností a především obětavostí a skromností. Je dlouholetou – teď už čestnou členkou Vesny a svůj vztah k ní vyjadřuje nepřetržitou pomocí. Připravuje pro nás besedy, výstavky, programové texty k různým akcím, propaguje významné osobnosti Vesny v brněnském rozhlase i v tisku a to všechno bez nároku na pocty a odměny. Loni vydatně pomohla při vybudování Jurkovičovy jizby v budově Vesny na Údolní 10, která je vybavená dochovaným nábytkem vytvořeným Dušanem Samo Jurkovičem pro dívčí penzionát, který v těchto prostorách sídlil. Jurkoviče přivedl do Brna a také k této práci jeho blízký přítel, ředitel Vesniných škol František Mareš. Skromná, ale milá expozice Jizby doplnila v loňském roce otevřenou Jurkovičovu vilu. Brno tak splácí dluh za jeho dvacetiletou práci pro brněnskou kulturu. Přínos kulturnímu životu Brna obou těchto přátel je neocenitelný. A zajímavé je, že František Mareš, jehož 150. výročí budeme letos v září vzpomínat, odešel po nástupu do důchodu na Slovensko (také na dvacet let) a pomáhal tam při rozvíjení ženského hnutí a především školství.

František Mareš byl všestranně vzdělaný výborný pedagog a vybudoval v tehdy silně německém Brně se svými přáteli a kolegy školy pro česká děvčata. Před svým důchodem odevzdal městu třináct škol, z toho dokonce první dívčí lyceum. Vesna postavila celkem šest budov pro školy a penzionáty. Copak se dá v krátkosti postihnout všechno, co naši nadšení předchůdci vykonali pro výchovu dívek v českém jazyce v kulturním prostředí a s programem, který je připravoval k samostatnému životu? Kolik osobností, například Eliška Machová, Marie Steyskalová a mnoho dalších zanechalo své stopy v našem městě.

Čím víc se o minulosti Vesny dovídáme, tím víc nás to, její následovníky, nutí pokračovat v tomto odkazu. Je to dnes svou historií už úctyhodná dáma, začínající působit před 152 lety. Ale její krásné dívčí jméno dodává novou energii. A Vesna žije naplno. Zřizuje střední školu se sociálně zdravotním zaměřením, školičku Vesněnku pro nejmenší, scházíme se k zajímavým programům v Senior klubu, Dámském klubu, pořádáme nejrůznější jazykové kurzy, připravujeme v kurzech pečovatele o hendikepované mladé i starší občany. Trénujeme paměť, cvičíme s dětmi i seniorkami a nemůžeme pominout velice oblíbené pobyty na různých místech Moravy.

Nejde všechno vyjmenovat. Raději vás pozveme k návštěvě Vesny na Údolní 10. Dovíte se daleko víc o historii a současnosti našeho spolku, můžete se seznámit s Jurkovičovou jizbou a možná se k nám k naší radosti přidáte. Vesna je tu pro všechny stejně jako knihovny. Tak už se na vás těšíme.

Za osobně laděný text děkujeme starostce Vesny, paní Marii Šigutové. Tato vždy usměvavá paní ovlivňovala knihovnice různých generací, které s ní přicházely do kontaktu. Ochotná poradit a zařídit co bylo třeba pro kolegy v knihovně i pro uživatele oddělení časopisů v bývalé Státní vědecké knihovně v Brně, kde pracovala. Ve Vesně využívá svých zkušeností v oblasti vzdělávání a práce s veřejností.