Bc. Romana Ráblová vystudovala obor Knihovnictví a informační studia na Slezské univerzitě v Opavě. Pracovat začala v Regionální knihovně v Karviné, později přešla do Městské knihovny v Havířově. V současné době vede Školní informační centrum na Základní škole Provaznická 64 v Ostravě-Hrabůvce. Od roku 2011 je předsedkyní Klubu školních knihoven SKIP ČR.

Profese knihovníka školní knihovny

Pracovala jste ve veřejné knihovně a poté jste přešla do školní knihovny. Co se Vám nejvíce na profesi knihovníka líbí, proč jste si toto povolání vybrala?

Jsem kreativní člověk a knihovnická profese, zvláště ta, která je zaměřená na práci s dětmi a mládeží, mi dává možnost realizovat se ve všech směrech. Když jsem si volila školu pro své budoucí povolání, tak mě vůbec nenapadlo jít studovat knihovnictví. K této myšlence mě přivedla až samotná praxe v knihovně, kdy se mi tato profese zalíbila natolik, že jsem si doplnila odborné knihovnické vzdělání a začala se jí věnovat naplno.

Můžete tedy porovnat způsob práce knihovníka veřejné knihovny a školní knihovny. Otázku rozdělím na dvě části:
a) Jak byste charakterizovala práci ve veřejné knihovně
b) a podstatu práce (rozdíl) ve školní knihovně?

Ve veřejné knihovně jsou různé knihovnické činnosti, a že jich není zrovna málo, rozděleny mezi několik lidí (přesněji mezi různá oddělení), kdežto ve školní knihovně je knihovník na všechno sám. Což třeba zrovna mně maximálně vyhovuje. Navíc mi to umožnilo hodně se osamostatnit a vyzkoušet si činnosti, ke kterým bych se běžně ve veřejné knihovně nedostala. Zkrátka zodpovídám za chod celé knihovny. Jinými slovy bych to řekla tak, že „jaké si to udělám, takové to v knihovně máme“. Jelikož mám plnou podporu od vedení školy, které mi v tomto směru důvěřuje, máme školní knihovnu, kterou by si asi každý školní knihovní přál mít.

Přibližte nám, prosím, působení školní knihovny a tedy práci knihovníka školní knihovny v rámci školy. Myslím tím vyučovací proces i volný čas žáků a studentů.

V dopoledních hodinách zajišťuji knihovnu zejména pro potřeby výuky. Máme zde variabilní nábytek a notebooky, takže připravím učebnu podle požadavků kantorů. Jindy zase pořádám literární besedy nebo knihovnické lekce a učím žáky pracovat s informacemi, vyhledávat dokumenty nejen na regálech, ale i v online katalogu. Nejvíce se asi realizuji v přípravě volnočasových aktivit. Navíc od ledna letošního roku působíme zároveň jako otevřený klub. Snažili jsme se přilákat do školní knihovny v odpoledních hodinách také teenagery. Rozšířili jsme proto provozní dobu do večerních hodin, dokoupili jsme jim vhodný fond, deskové hry. Mají zde také možnost sportovního vyžití. Takže si zde každý přijde na své a nemusí se zrovna účastnit organizovaných aktivit, když o ně nemá zájem. Myslíme také na volný čas o prázdninách.

Jaké jsou možnosti koordinace aktivit školní a veřejné knihovny? Máte zkušenosti ze současné praxe?

Mnozí knihovníci vidí v takto fungující školní knihovně konkurenci, ale tak to rozhodně není. Oba tyto typy knihoven mohou neskutečně těžit ze spolupráce, pokud jsou ale spolupráci otevřeny. U nás se knihy domů nepůjčují, proto žáky směruji do veřejné knihovny. Což máme hned jedno plus pro veřejnou knihovnu. I když mají naši žáci a učitelé možnost navštěvovat besedy a lekce přímo ve školní knihovně, tak stále docházejí se žáky alespoň jednou nebo dvakrát ročně na besedy do veřejné knihovny. Snažím se také propagovat akce veřejné knihovny mezi žáky.

Klub školních knihoven

Kdy jste se začala zajímat o činnost Klubu školních knihoven? Mělo to určitý důvod?

O činnost Klubu školních knihoven jsem se začala zajímat až v době, kdy jsem nastoupila do školní knihovny. Měla jsem potřebu patřit ke komunitě lidí, která má stejný zájem, a tím jsou školní knihovny. Byla jsem nemile překvapená, když jsem zjistila, že tento klub ve své činnosti ustrnul a nic se vlastně kolem něj neděje, a tak jsem se rozhodla, že s tím něco udělám já. Byla potřeba zaktualizovat webové stránky této sekce, společně s kolegyněmi jsme zrealizovaly dotazníkový průzkum, abychom si utvořily představu o tom, jaká je situace v oblasti provozování školních knihoven na ZŠ, SŠ a VOŠ.

V čem vidíte smysl existence a práce KŠK pro školní knihovny?

Vždy je dobré, když se mohou lidé se stejnými zájmy sdružovat a sdílet zkušenosti. Což si myslím, že je jeden z mnoha důvodů, proč má smysl, aby tento klub existoval.

Jaké priority v působení směrem ke školám a jejich knihovnám si vedení KŠK stanovilo pro nejbližší období – rok 2013?

Naší současnou a největší prioritou je, aby se přešlo od slov k činům a konečně se vypracoval standard pro školní knihovny, který bychom předložili na MŠMT k projednání. Jde o to, aby měly školní knihovny určitou úroveň, a té asi těžko docílíme, když neexistuje žádná závazná legislativa.

Jaká je situace v podpoře práce KŠK ze strany institucí - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Pedagogické knihovny J. A. Komenského v Praze, Národní knihovny ČR?

Máme velkou podporu ze strany Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR a ze strany Pedagogické knihovny J. A. Komenského v Praze, se kterou opravdu úzce spolupracujeme a dokonce máme navzájem propojené weby přímými odkazy, takže pokud se čtenář dostane na stránky Pedagogické knihovny, dozví se i o nás a stejně je tomu i naopak.

Má vedení KŠK dost aktivních spolupracovníků z řad knihovníků školních případně veřejných knihoven?

V současné době se na činnosti KŠK aktivně podílejí pouze tři členky, což je velmi málo na to, abychom dosáhly stanovených cílů. Proto se snažíme aktivně vyhledávat nové spojence třeba prostřednictvím seminářů, elektronických konferencí a oslovováním potenciálních členů.

Osobní

Kterou knihu máte právě rozečtenou nebo připravenou ke čtení?

Přiznám se, že poslední dobou četbu pro „dospěláky“ trochu zanedbávám. Snažím se prokousat novými tituly v naší knihovně, abych mohla žákům poradit, co si půjčit ke čtení. Navíc se chystám od nového roku vytvořit skupinky dětí, se kterými bych provozovala pohádkoterapii, což zase znamená načíst si dětské tituly, abych s nimi mohla pracovat. Ale už delší dobu se chystám k přečtení knihy s názvem Muži, kteří nenávidí ženy. Dostala jsem ji jako dárek. Tak snad na ni brzy dojde řada, blíží se Vánoce a s nimi přijde ta správná atmosféra pro čtení knih.

Děkuji za rozhovor.

Jana Nejezchlebová