Lekce informačního vzdělávání není beseda…

Zhruba před rokem a půl mě oslovila redakce Duhy, zda bych nepopsala cestu, kterou se vydává Městská knihovna Polička v rámci zavádění uceleného systému informačního vzdělávání (IV). Pokusila jsem se, výsledkem byl článek spíše teoretický, který nastínil přípravu strategie IV. Od té doby uplynul školní rok 2011/2012 a začal další 2012/2013. Jaká kritéria informačního vzdělávání jsme si stanovili? Co je obsahem lekcí a jaké cíle naplňují? Na to se pokusím odpovědět, tentokrát snad příspěvkem, který bude více o praxi.

V průběhu letních prázdnin v roce 2012 jsme připravovali nabídku lekcí informačního vzdělávání pro základní školy. Nejdůležitější bylo stanovit si cíle, které budeme prostřednictvím lekcí u žáků sledovat a tyto následně představit pedagogům, abychom mohli smysluplně spolupracovat a navazovat na školní vzdělávací plány (ŠVP). Učitelé vesměs očekávali tradiční besedy v knihovně.

Lekce IV ovšem není beseda. Tyto dva pojmy je třeba odlišovat a chápat zásadní rozdílnost v obsahu i cílech jednotlivých akcí. Lekci IV chápeme jako ucelenou vyučovací jednotku, v průběhu které jsou u žáků rozvíjeny konkrétní znalosti a dovednosti, které budou žáci umět adekvátně využít při dalším studiu i v rámci osobních zájmů. Jednoduše řečeno lekce naplňují cíleně obsah IV na rozdíl od besed, které se primárně věnují určitému tématu (pohádky, večerníčky, nejznámější ilustrátoři apod.) a to většinou pasivně nebo formou hry představují žákům. Nasnadě je otázka: co je tedy obsahem IV? Všichni o něm mluví, ale nikdo ho řádně nepředstaví… Jaké jsou zmiňované konkrétní znalosti a dovednosti – a jaký je mezi těmito dvěma pojmy rozdíl? Pokusili jsme se konkretizovat náplň IV, tedy konkretizovat si cíle, které budeme prostřednictvím lekcí naplňovat.

Znalostmi jsou myšleny jednotlivé druhy gramotností, které představují „tvrdé“ znalostní výstupy absolventů lekcí: čtenářská, literární, dokumentová, jazyková, mediální, počítačová a zejména informační gramotnost. I tyto pojmy čítáme a slýcháme často – v přehledu proto stručně uvádím příklady konkrétních výstupů:

• čtenářská gramotnost – rozumět psanému textu a rozpoznat jeho význam, dokázat text kriticky číst a vyvozovat závěry, interpretovat text, rozvíjet čtenářské chování a návyky (postoj ke čtení a psanému projevu obecně)
• jazyková gramotnost – jazyková vybavenost jedince (slovní zásoba, struktura jazyka…)
• literární gramotnost – schopnost práce s různými typy souvislého textu, jejich identifikace (beletrie/naučný text, próza/poezie/divadelní hra…korespondence, návod k použití, novinový článek atd.), schopnost vytvářet smysluplné texty a informační zdroje
• dokumentová gramotnost - schopnost nalézt a porozumět informacím obsaženým v konkrétním dokumentu (jízdní řád, návod k obsluze, příbalový leták, žádost o vydání dokladu…)a schopnost na tyto informace adekvátně reagovat (pochopit dopravní spojení, postupovat podle návodu, správně určit dávkování a vzít v úvahu kontraindikace atd.)
• mediální gramotnost – práce a porozumění jednotlivým mediím, vyhodnocení obsahu a kritický přístup vzhledem k rychlosti vzniku mediálních informací a tzv. informačního smogu, informační bezpečnost, komunikační technologie, nástroje
• počítačová gramotnost – ovládání a využívání ICT[1]
• informační gramotnost - stanovení informačních potřeb a priorit, vyhledání informací, hodnocení informací (etika práce s informacemi), použití a předání informací, uchování nebo znovu dohledání informací, začlenění informací do vlastního vědomostního aparátu.

Druhým důležitým prvkem jsou dovednosti. Ty chápeme jako soubor kompetencí, které umožňují praktické využití a aplikaci výše uvedených znalostí. S pojmem kompetence se setkáváme právě v rámcově vzdělávacích programech (RVP), do kterých informační vzdělávání svými cíli bezesporu patří a dává nám tak jednoznačnou příležitost zapojit se do vzdělávacího procesu společně se školami:

• kompetence k učení – budování pozitivního přístupu k učení, čtení s porozuměním, kritické posuzování informací, využívání nových poznatků, budování vlastního názoru
• kompetence komunikativní – adekvátní využívání slovní zásoby, srozumitelné formulování myšlenky, výstižná a kultivovaná mluva, uznávání názorů okolí, naslouchání, využívání dostupných zdrojů ke komunikaci, zapojování do společenského dění
• kompetence k řešení problémů
• kompetence sociální a personální – účinná spolupráce ve skupině, dovednost konstruktivně diskutovat, respekt, dovednost poučit se z toho, co ostatní říkají a dělají, prohlubování sebedůvěry
• kompetence aplikační - dovednost získané znalosti i dovednosti efektivně a přiměřeně využívat.

Cíle i obsah lekcí informačního vzdělávání byl stanoven, toto chceme naše žáky a studenty naučit. V přehledu nijak nerozlišuji, pro jaké stupně školní docházky jsou dané dovednosti prioritou, což ovšem vychází z náročnosti jednotlivých okruhů. Například na prvním stupni se nejvíce zaměřujeme na čtenářskou, jazykovou a literární gramotnost, od třetí třídy začíná nastupovat i klasická informační gramotnost ve smyslu vyhledávání informací v různých zdrojích, jejich hodnocení, etika práce s informačními zdroji. Na druhém stupni se dostává do popředí dokumentová, mediální a informační gramotnost. Prioritou je informační bezpečnost, smysluplné ovládnutí nástrojů na internetu, stejně tak jako etika práce s informacemi.

Velmi významnou přidanou hodnotou při realizaci lekcí IV jsou i výše zmíněné dovednosti: žáci a studenti se učí spolupracovat, kultivovaně se vyjadřovat, respektovat názory druhých a poučit se z nich. To vše zní vznešeně, ale těmto dovednostem se nelze naučit strojeně během pár hodin, je třeba zažít si výhody dovedností na vlastní kůži a právě to můžeme našim studentům umožnit. A co víc: pedagogům můžeme vyjít vstříc při volbě témat lekcí IV. Jako knihovníkům je nám v podstatě jedno, zda se žáci páté třídy naučí rozlišovat různé informační zdroje na podkladu koloběhu vody, sluneční soustavy nebo literární teorie. Konec konců, při frekvenci alespoň dvou návštěv třídy v knihovně ročně, se dá stihnout opravdu mnoho témat: od pohádek a bajek, přes regionální literaturu až po fantasy. Mějme však na paměti, že téma je jen přidanou hodnotou, třešničkou na dortu – důležitější jsou znalosti a dovednosti, které si žáci odnesou. Nikoliv tedy například, že se Jiří Žáček narodil 6. 11. 1945 v Chomutově, ale kde tuto informaci najít, jak ji ověřit a využít podle svých aktuálních potřeb, ideálně ji znovu dohledat, až to zapomenou (protože zapomínat je normální).

Poté, co jsme si ujasnili výše popsané, jsme se pokusili naše závěry tlumočit i pedagogům. Ti spolupráci uvítali a výsledkem je zařazení výuky informačního vzdělávání v knihovně pod vedením knihovníka – lektora do ŠVP. Každá třída tedy absolvuje minimálně dvě lekce IV ročně (jedna lekce = 90 min.). S vyhrazením času pro IV v knihovně pedagogové nemají problém, vědí už, čemu se děti v knihovně naučí. Nejde ale vše najednou, rozjíždíme IV postupně, jako každý projekt. Za běhu se učí nejen žáci a studenti, ale i my. Není každá lekce hned ideální, není každá ukázka vhodně vybraná, není nikdo dokonalý! Narazili jsme ale na zajímavou situaci – poptávka po IV převyšuje naše možnosti (personální zajištění lekcí).

Zatímco vloni v létě jsme usazovali obsah a cíle IV, letos v létě jsme psali grant. Reagovali jsme na výzvu EU OP VK Vzdělávání pro konkurenceschopnost – Zvyšování kvality ve vzdělávání. Nemohu mluvit za všechny, kteří se na grantu podíleli, ale já osobně jsem zásadně musela zapracovat na své čtenářské, jazykové i dokumentové gramotnosti a zvýšit svoje sociální, personální i komunikační kompetence. Nezbývá než doufat, že dotaci obdržíme.

Nejsou to jenom naši uživatelé, kteří se mají čemu učit, a proto vstříc lekcím informačního vzdělávání!

[1] téma pokryté školní výukou, které je rozvíjeno v rámci praktických úkolů spojených a vyhledáváním informací