O jazykové kultuře gymnazistů

RYSOVÁ, Květa a Marie Čechová. Čtení a kultura vyjadřování. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UJEP, 2011. 208 s. ISBN 978-80-7414-403-5.

V odborné monografii je řešen aktuální problém jazykové způsobilosti adolescentů. Autorky zkoumají komunikační kompetence gymnazistů ve vztahu k aktivnímu čtenářství beletrie, resp. do jaké míry čtenářská zkušenost studentů určuje jejich schopnost respektovat styl beletristického textu v jeho písemné reprodukci. Téma souvisí s didaktikou jak slohu, tak literární výchovy a s problémy adolescentního čtenářství.

Těžištěm obsahu knihy je terénní výzkum Květy Rysové a odborná reflexe jeho výsledků v souvislostech dosavadního poznání dané problematiky, zvláště z aspektů psycholingvistiky, teorie textu a teorie komunikace a vývojové psychologie. Odborná východiska obsahují autorčiny komentující poznámky, jimiž aktualizuje danou problematiku prizmatem svého současného odborného zájmu. Např. v reakci na obecné mínění, že aktivní čtenáři (bez rozdílu věku) mají lepší vyjadřovací schopnosti a lepší obsah i rozsah slovní zásoby, autorka uvádí, že jde jen o předpoklad, který nebyl potvrzen závěry výzkumu, že sice existují studie o stimulaci řeči v preadolescentních obdobích lidského života, ale nikoliv o stimulaci řeči v adolescenci, že dosud nebyly popsány komunikační dovednosti adolescentů a jak aktivní čtenářství jako předpokládaný determinant jazykové kompetence souvisí s  řečovou a vůbec jazykovou úrovní komunikace starších teenagerů.

V tomto smyslu byl vytčen hlavní cíl práce: prověřit předpokládanou souvislost mezi způsobem vyjadřování adolescentů a jejich aktivním čtenářstvím. Jako metoda byl zvolen výzkum prostřednictvím experimentu mezi studenty gymnázia, v němž byly sledovány zvlášť výsledky čtenářů, tedy těch, kteří čtou beletrii z vlastní motivace a potřeby aspoň dvakrát měsíčně, a tzv. nečtenářů, kteří kromě povinnosti číst úryvky beletrie v hodinách literární výchovy krásnou literaturu nečtou.

V připravené výzkumné situaci měli respondenti (studenti gymnázia ve Strakonicích a účastníci finále Olympiády v českém jazyce v r. 2009, celkem 491 respondentů) vytvořit několik reprodukcí textu, resp. dvou causerií Františka Nepila Kůň a švestky a Senkruvna z knihy Dobré a ještě lepší jitro, které jednorázově čtenářsky přijali; část respondentů poslechem, část vlastním tichým čtením. Měli co nejpodrobněji a co nejvěrněji jazykovému stylu autora písemně vyjádřit obsah prvního textu; následně vytvořit reprodukci stručnou, aniž byla explicite požadována věrnost Nepilovu stylu. Text druhý, resp. jeho část respondenti měli reprodukovat věrně i co do jeho poetiky a pak v nápodobě causerii v tomto duchu literárně dotvořit, a tak prezentovat úroveň své vnímavosti k jazykové specifičnosti daného uměleckého textu. Bylo - lze předpokládat, že skupina aktivních čtenářů prokáže větší jazykovou vnímavost a schopnost uvědomělé nápodoby autorského stylu než respondenti-nečtenáři.

Vyhodnocení výsledků výzkumu však ukázalo, že na schopnost respektovat styl beletrie ve vlastní reprodukci a v produkčním dokončení textu nemá rozhodující vliv, jak často respondenti čtou beletrii. Silnější vliv prokázala jejich komplexní zkušenost s jazykem či jazykové nadání. Nejúspěšnějšími respondenty totiž byli finalisté češtinářské olympiády bez ohledu na jejich současné aktivní čtenářství.

Tento závěr nelze zpochybnit, ale lze mít výhrady k některým postupům v uplatněné metodice výzkumu. Nepilův specifický humorný styl K. Rysová poučeně představila ve zvláštní kapitole, ale stylotvorné kvality určitých jazykových prostředků neklasifikovala co do jejich účinnosti pro autorskou originalitu uměleckého stylu. Je nepochybné, že např. obecné, nespisovné tvary jmen (velkej) nebo mluvnost vztažného co je pro specifičnost stylu méně relevantní než např. aktualizace frazémů (zlaté české ruce dovedou dělat zázraky na zlatém českém koleně) nebo vysoká frekvence deminutiv, i nestandardně tvořených (melouškovat, Angličánek), nebo dlouhých výčtů. Proto stanovení jakýchkoliv čtyř jazykových prostředků, tj. bez ohledu na jejich konkrétní stylotvornou účinnost, jako měřítka pro dostačující respondentovu akceptaci příznačných rysů Nepilova stylu lze považovat za měkkou normu s nízkou potencí diferencovat získané výsledky. Dále: v dotazníku zjišťující frekvenci čtenářství byli respondenti tázáni jen na současný stav četby beletrie (adolescent, který čte jedenkrát měsíčně či méně často, byl hodnocen jako nečtenář!). Momentální stav čtenářství nemusí odpovídat skutečné čtenářské kompetenci čtenáře. Domníváme se, že pro citlivost k literárnímu jazyku a stylu je rozhodující nabytá čtenářská zkušenost (i v dětství), ne současný stav aktivního čtenářství respondenta. Také výsledky dlouhodobého pozorování učitelů českého jazyka na ZŠ a SŠ, kteří uvádějí, že studenti-čtenáři mají lepší vyjadřovací a stylizační schopnosti, se s výsledkem autorčina experimentu neshodují. Pozorování je metoda časosběrná, její závěry nelze přehlížet, i když se dostavují v delší časové lhůtě než výsledky prezentovaného experimentu.

V tomto smyslu výsledky výzkumu komentuje sama autorka: „…nechceme v žádném případě význam četby uměleckých textů snižovat“ (ale) „…bylo by potřeba v odborné literatuře rozlišit vliv četby... jako výrazného stimulačního faktoru ontogeneze řeči v raných vývojových stadiích a pozdější působení krásné literatury na člověka, které […] na rozvoj stylizačních dovedností nepůsobí tolik, jak se obecně předpokládá (pravděpodobně spíše spolupůsobí vedle ostatních jazykových podnětů…)“, s. 150–151.

Obsah knihy Čtení a kultura vyjadřování tak stojí proti nedůvodnému mytizování četby beletrie jako jediného prostředku rozvoje vyjadřování. K. Rysová a M. Čechová přispěly svým zkoumáním k lepšímu poznání determinantů a stimulátorů kultivace jazykové komunikace teenagerů.