Informace hrou

Když jsem nastoupila do Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, pracovala jsem na počítači ještě v operačním systému DOS, Windows přišly až později. Když spadla newyorská dvojčata, čekali jsme na zprávy v televizi, abychom zjistili podrobnosti. Dnes vybíráme, z kterého informačního kanálu budeme čerpat informaci nejdříve. Možností je na výběr mnoho. Mnoho je také forem a podob, ve kterých k nám informace putují, a jejich objem se zvětšuje a zvětšuje a zvětšuje. Čert aby se v tom vyznal.

Kdo se v tom vyznat musí, je knihovník, coby informační pracovník. A aby v dnešní informační době prosperoval jedinec i celá společnost, musíme umět získávat informace všichni už od útlého věku. Hrnou se na nás i na děti ze všech stran, a aby nás úplně nezasypaly, musíme s nimi umět pracovat. I to se pokoušíme naučit děti v naší knihovně, ať už přijdou se školou nebo jako jednotlivci. Školám nabízíme řadu pořadů. Programy zaměřené na informační vzdělávání – proč hledat, kde hledat, jak hledat, jak s nalezenými informacemi naložit. Proč jít do knihovny, co se v knihovně skrývá, jak se v knihovně zorientovat i to, jak ji využívat.

Tyto pořady se dlouho jmenovaly podle toho, co měly dětem zprostředkovat – Informační výchova, Systematická práce s informacemi, Exkurze apod. A pak o ně učitelé přestali mít tak velký zájem jako dřív. Kladly jsme si otázku proč? Školní knihovny nás nahradily? Tuto oblast vzdělávání obsáhly rámcově vzdělávací programy? Pořady jsme vylepšily, přidaly interaktivní prvky a nově pojmenovaly – Moje první cesta do knihovny, Kamarádka knihovna, V knihovně se neztratím apod. Zájem se opět zvedl, ale nějak jsme cítily, že to není to, čeho chceme docílit. A tak jsme se rozhodly, že budeme děti informačně vzdělávat nejen v rámci programů cílených na informační vzdělávání, ale ve všech pořadech, které připravujeme. Děti si osvojí práci s informacemi jen tak mimochodem, když budou samy o své vůli hledat to, co chtějí samy najít, to, co doplní naše povídání a jejich vědomosti. Budou hledat tam, kde se rozhodnou a my jim rozšíříme obzory, odkud ještě mohou informace čerpat.

Připravily jsme celou řadu lekcí zaměřených literárně a tematicky, přidaly jsme trochu informačního vzdělávání a vznikl koktejl, který se líbí učitelům a hlavně dětem. A nejen že se lekce líbí, děti si také odnášejí zkušenosti, jak pracovat s informacemi a jak je použít. Začínáme databází nám nejbližší, kterou děti mohou využívat a potřebovat – katalogem naší knihovny. Když si osvojí principy práce v katalogu, mohou později plynule pokračovat s dalšími zdroji.

Připravila jsem pro děti lekci o Roaldu Dahlovi. Přišli čtvrťáčci na začátku školního roku. Uvítala jsem je opravdu hlasitým videoklipem z notoricky známého filmu podle literární předlohy. A byli moji. Ten hluk je mimořádně zaujal a také to, že mi mohli zprostředkovat své poznatky k videu. Já jsem jim na oplátku nabídla informaci o literární předloze a existenci spisovatele a jeho dalších knih. Vyvstala pro ně otázka, kde si ty knihy prohlédnou? V knihovně? Mají je tam? Co když budou zvědaví o víkendu? Vydrží to do pondělka? Společně jsme objevili katalog naší knihovny, tam kdesi na internetu, hledali jsme a našli. Četli jsme záznam, ukazovali si, z čeho se skládá a děti mi rády nabízely své názory a také rády knihy v knihovně vyhledaly. V dětských hlavičkách vyvstaly další otázky. Proč autor napsal takovou knihu, podle které vznikl film? Proč vlastně píše knihy? Kolik má roků? Žije ještě vůbec? Je vegetarián? Má ženu? Hrál ve filmech podle svých knih? Je bohatý?

Tolik otázek, ale kde hledat odpovědi? Děti mi rády pomohou a napoví. V knihách, ale v jakých? Na internetu, ale kde přesně? A tak hledáme – ve slovnících spisovatelů a encyklopediích – ty nám pro tentokrát mnoho neřekly. Hledáme v dětmi oblíbené internetové encyklopedii a jsme úspěšnější. Povídáme si. O životě spisovatele, o tom kde hledáme a nacházíme, o tom jak náš hrdina cestoval, ukazujeme si země, které navštívil a děti radí, abychom použili atlas světa nebo raději mapy na internetu. Brouzdáme prstem na mapě papírové i v té elektronické a srovnáváme, co jsme našli. Někteří jsou překvapení, že v knize se dá najít totéž co na internetu. Zkoušíme vyhledávače a objevujeme oficiální stránky autora, jeho fanklubu i muzea, oprášíme angličtinu a vydáme se na výlet s jeho literárními hrdiny.

Děti odchází plné dojmů a povídají a vypadají spokojené. Úkol splněn. A pak přišla odměna. Při příští návštěvě děti zúročily celou řadu poznatků o autorovi i jeho knihách a nejen to. Odborně mi přišly sdělit, že chtějí ještě další knihu od našeho milého pana spisovatele a ví, že ji máme volnou. Jenže není na regále, kde je? A jak ví, že ji máme na tom regále mít? No, přece to našly v tom katalogu. Už včera večer doma. Zdá se, že to bylo informační vzdělávání a děti si toho ani nevšimly.

Do knihovny přišla pátá třída. Programově nespokojená a nenaladěná. A když jsme si začali povídat, zjistila paní učitelka, že lekci už absolvovali v loňském roce. Co teď?  Nabídla jsem neplánovaně Jana Amose Komenského s příchutí informačního vzdělávání. Děti křičely, že v žádném případě. Ale nezbývalo jim nic jiného. Rozdala jsem kartičky s termíny týkajícími se Jana Amose. Chlapci a děvčata klíčová slova rozklíčovali bez problémů. A začali se předhánět, kdo najde víc informací do pracovního listu v životopisných knihách, encyklopediích i na internetu. Hned u prvního úkolu diskutovali a polemizovali, kde že se ten Komenský narodil. Vždyť informace se v různých zdrojích liší – Nivnice, Uherský Brod, Morava apod.

Mám skvělý pocit, děti nad tím přemýšlí, srovnávají, vyhodnocují, pracují se získanými informacemi tak, jak jsem si přála. Vše uvedeme na pravou míru a můžeme pokračovat. Přiblížíme si život Jana Amose, hledáme na mapách místa, kde pobýval, ohlédneme se za historickými událostmi a osobnostmi té doby. Děti mi aktivně pomáhají a osvěží si celou řadu poznatků získaných ve škole a další si přejí upřesnit a samy vyhledat. Dáme hlavy dohromady a společně navrhujeme zdroje pro jejich získání. I Komenského dílo je zaujme – to jsem nečekala – všichni nadšeně vymýšlí, jak by vypadala jejich dokonalá škola. Komenský je skutečně významná osobnost našich dějin, vždyť je i na bankovkách, což mi hbitě dokazuje slečna, která odněkud vykouzlila dvoustovku a nadšeně jí mává.

Na závěr si vybírají svého Jana Amose – srovnávají podobizny od různých autorů – a dobře se baví. A pak je konec a děti dostanou domácí úkol. Tu dokonalou školu nakreslit a Jana Amose představit těm, kteří o něm ještě neslyšeli. Paní učitelce se domácí úkol líbí ze všech nejvíc. A pak ještě malá odměna pro mě. Zeptala jsem se dětí, jestli to bylo tak strašné, jak se jim zdálo na začátku. Dostalo se mi sborové velmi hlučné odpovědi – nééé, bylo to dobré – a k tomu spousta smíchu a dobré nálady. Nebyla to jediná odměna. Děti z této třídy se v knihovně orientují lehce, najdou si v katalogu, co potřebují bez naší pomoci a když se ptají a jsou u toho více než veselé a hlučné, ví, na co se ptají. Děti veselé s bystrou myslí, možná by pravil Komenský.

I Karla Čapka mají děti rády. A my knihovnice také. Jeho nesmrtelnou Dášeňku milují už od útlého věku a právě Dášeňka jim ukáže, že příběhy najdou v knihách natištěné na papíře, v audio podobě namluvené na kompaktním disku nebo na internetových stránkách v e-knihovně. Stačí si jen vybrat, jaká forma nám vyhovuje. Děti se dozví o různých zdrojích informací, různých dokumentech, a protože každý má rád něco jiného, tak diskutují, vyhodnocují a zdůvodňují, hledají a předávají si zkušenosti a hrají si. A my informačně vzděláváme – děti budou příště vědět, že mají na výběr, že mohou volit, srovnávat. A pokud neuspějí u jednoho pramene, možná je napojí jiný.

Také bratr Karla Čapka Josef nám s dětmi pomáhá a ony se mohou potkat se svými oblíbenými čtyřnohými přáteli Pejskem a Kočičkou. Příběh dětem nabídneme jako vyprávění, ale také jako obrázkový. Děti pracují s pohádkou o dortu a pomocí obrázků vyhodnocují informace, které jsme jim zprostředkovaly. Hodnotí, co do dortu dát a co ne. Obrázky třídí a to, co do dortu skutečně patří, je ta správná ověřená informace, kterou na závěr získáváme. Určitě se to těm nejmenším bude hodit, vždyť se na ně ze všech stran sype tolik podnětů, reklam a lákadel a toto je první malý krůček ke správnému vyhodnocování získaných informací, i když si děti „jen“ hrály.

Samozřejmě nezapomínáme ani na ty největší. Osmáci brouzdajíce po stopách Jacka Londona nikoliv závějemi, ale na webových stránkách pronikají do světa informací o dalekém západě. Stejně jako zlatokopové hledají, tentokrát ovšem zrnko pravdy. Oni hledají zrnko pravdy, ale my víme, že vyhodnocují pravdivost a nepravdivost informací. A tato zkušenost jim v životě jistě mnohokrát poslouží. Havran Edgara Alana Poea recitovaný Homerem Simpsonem obměkčí i nejzarytější deváťáky ke shovívavé spolupráci a diskusi s knihovnicemi. Naše malé informační vzdělávání je jen přidanou hodnotou k literárnímu programu.

Bohužel, ty nejstarší děti končící základní školu, které brzy vyrazí na střední školy a gymnázia do světa plného informací, k nám poslední dobou chodí méně často. Je na nás přesvědčit učitele a ředitele, že návštěvou knihovny neztratí vyučovací hodinu, ale naopak získají cenné dovednosti pro další studium. Už nyní se těším na jaro. Vydáme se s dětmi na společnou pouť s Cyrilem a Metodějem, navštívíme Velkou Moravu, nakoukneme pod pokličku historie písma a v našem putování nám budou pomáhat knihy, internet, encyklopedie tištěné i elektronické, video, audio apod. – a já pevně věřím, že všechny tyto zdroje budou dětem pomáhat i dál při jejich putování školou, studiem, povoláním i životem.

A poslední odměna na nás knihovnice čeká ne od dětí, ale od pedagogů. Zdá se, že naše knihovna je malá, protože se k nám všichni nemohou vejít, obrazně řečeno. Vždyť už druhý týden v září jsme měly obsazeno devadesát procent všech termínů, kdy máme možnost akce pro školy realizovat. A já se skromně domnívám, že kdyby se naše programy pedagogům a hlavně dětem nelíbily, tak by k nám nechodily.