Copyright Duha © 2025, Žádný příspěvek ani jeho část nesmí být reprodukován bez souhlasu autora a bez oznámení redakci.
Miroslava Jurdičová
Městská knihovna Boskovice se k akci podporující dětské čtenářství Noc s Andersenem připojuje již tradičně. Vyzkoušeli jsme nejrůznější formy zábavy včetně dětské diskotéky. Nejvíce se nám osvědčilo opustit v podvečer na čas knihovnu a vydat se číst na neobvyklé místo. V posledních letech jsme četli třeba na hvězdárně nebo v solné jeskyni. V loňském roce přišla významná novinka. Poprvé s námi na přípravě a průběhu Noci s Andersenem spolupracovaly studentky Střední pedagogické školy Boskovice.
A jak to tedy v roce 2012 bylo? Boskovice žily oslavami 790 let od první písemné zmínky, my knihovníci jsme se chtěli Nocí s Andersenem k těmto oslavám připojit, proto se akce nesla v duchu boskovických pověstí. Stejně jako v ostatních knihovnách i u nás předcházelo nocování hledání nápadů a dlouhodobá příprava. Vloni nás trochu zaskočila nemoc jedné z pracovnic a to nás přivedlo na nápad zapojit do akce studentky Střední pedagogické školy. Měli jsme s nimi již velmi dobré zkušenosti z akce Knížka pro prvňáčka, kde vystoupila jejich hudební skupina 8jistých se svými písničkami z pohádek a celý program tak příjemně oživila. Studentky také často v rámci své školní praxe přichází jako doprovod dětských kolektivů na besedy do dětského oddělení. Oslovila jsem proto vedení SPgŠ v Boskovicích, zda by některé ze studentek neměly zájem o spolupráci na Noci s Andersenem. A čtyři ochotné a šikovné dobrovolnice byly vybrány a společně s paní profesorkou dorazily do knihovny pro podrobnější pokyny. Studentky prvního ročníku hned sršely vlastními nápady a do přípravy Noci s Andersenem se aktivně zapojily, připravovaly hry, chystaly si kostýmy a rekvizity.
K nocování v knihovně jsme se sešli 30. března v 17 hodin v dětském oddělení knihovny. Sedmnáct dětí přivítal ředitel Kulturních zařízení města Boskovice PaedDr. Oldřich Kovář. Hostem akce byla paní místostarostka Ing. Jaromíra Vítková, která přečetla dětem jednu z boskovických pověstí. Poté jsme se s dětmi vydali na radniční věž, abychom si boskovické pamětihodnosti prohlédli z ptačí perspektivy. Měli jsme s sebou dobové fotografie a mohli jsme tak porovnat minulost se současností. Chladné počasí nás vyhnalo z věže do Muzea Boskovicka, kde jsme navštívili výstavu Lega Svět v kostkách. Stavebnice Lego se totiž narodila stejně jako pan Andersen v Dánsku. V muzeu se nám věnoval jeden z organizátorů výstavy osobně a dětem předvedl některé modely v akci. Zatímco děti s knihovnickým doprovodem byly na radniční věži a v muzeu, studentky zůstaly v knihovně a pilně připravovaly hrůzostrašné kulisy – rozvěšovaly papírové netopýry, rozmísťovaly atrapy myší, pavouků a hadů. Po knihovně se proháněly čarodějnice, mezi regály číhal metrový kostlivec, sem tam se povalovalo vylouplé oko a zapomenuté koště. Po návratu do temných, jen svíčkami nasvícených prostor knihovny, přišlo trochu strašení. Děvčata za doprovodu kvílivých zvuků linoucích se z magnetofonu začala svůj strašidelný rej. Děti se rády přidaly. K našemu velkému překvapení se strašidla nejvíc líbila nejmladším účastníkům, tedy prvňáčkům a druhákům. Zatímco jedna „slečna“ z páté třídy zaraženě postávala opodál. Reakce dětí byla ponaučením pro nás knihovnice, ale samozřejmě i pro studentky. Potom přišly na řadu hry a písničky. Musím přiznat, že studentky si děti rychle získaly a z nás postarších knihovnic se chvílemi stávali jen pozorovatelé. V pozdních nočních hodinách, abychom se před spaním trochu uklidnili, jsme pokračovali v četbě boskovických pověstí. Do spacáků jsme se ukládali kolem půlnoci. Mezi dětmi byla i desetiletá trojčata Kubínova. Dívčí trojlístek rozhodně nepatřil k zakřiknutým dětem. Dvě ze studentek s námi zůstaly až do rána. Připravovaly s námi snídani pro sedmnáct hladových, pomáhaly balit spacáky a karimatky, rozdávaly dárečky na rozloučenou. Samy studentky si určitě odnesly cenné zkušeností do své budoucí pedagogické praxe. Celou akci najdete zdokumentovanou ve fotogalerii.
Už máme představu, jak u nás bude vypadat Noc s Andersenem 2013. Ponese se v detektivním duchu a máme v úmyslu navštívit policejní stanici. V knihovně dojde ke zločinu, na jeho vyšetřování a následné dopadení pachatele budeme mít celou noc. Myslím, že dětem se toto téma bude líbit. Samozřejmě počítáme s tím, že nám s pátráním pomohou studentky ze Střední pedagogické školy a na spolupráci s nimi se velmi těšíme.
Barbora Bolomská
Městská knihovna Letovice se poprvé připojila k Noci s Andersenem v roce 2007. V krátkém ohlédnutí za šesti uplynulými lety bych se ráda zaměřila na nejzdařilejší ročníky nocování. Také bych chtěla vyzdvihnout práci týmu nadšených dobrovolníků, který se stará jak o noční spáče, tak o náročnou organizaci celé akce, a zmínit mnoho letovických organizací, které nás často velkou měrou podpořily.
První nocování s Broučky Jana Karafiáta bylo poměrně skromné, učili jsme se, jak na to. Spali jsme v prostorách Základní umělecké školy Letovice, protože dětské oddělení knihovny bylo malinké, nebylo v něm kam hlavu složit. Další ročník se nesl ve znamení Pošťácké pohádky Karla Čapka. Přinesl obrovský zájem dětí, dorazilo jich něco přes stovku a tak bylo nutné změnit i místo konání. Sál letovického kulturního domu naštěstí postačoval. Malým Andersenům tehdy došel velký balík, společně jsme se tedy vypravili na pobočku České pošty v Letovicích, kde jsme se kromě vyzvednutí zásilky dozvěděli přímo od paní vedoucí také vše kolem doručování dopisů a balíků a provozu pošty.
Rok 2009 se nám nesmazatelně zapsal do paměti. Důvodem nebyl Ferda Mravenec Ondřeje Sekory – ústřední bod programu, ale místo konání akce. Komu se poštěstí strávit tajuplný podvečer v komnatách zámku? Pan Bohumil Vavříček, majitel místního zámku, nám vyšel nesmírně ochotně vstříc a svěřil odvážně celý objekt do našich rukou. Jen pár slov na vysvětlenou, zámek se díky pohnuté historii proměnil ve zchátralou ruinu. Pan Vavříček ho odkoupil v roce 2004 a začal s náročnými opravami. V roce 2009 byly ještě přístupné veškeré zámecké prostory, často připomínající spíše zámek strašidelný. Dobrodružná cesta po celém objektu, kterou děti absolvovaly ve skupinách, byla nezapomenutelným zážitkem. Poslední z nich procházely zámeckým labyrintem už za šera. Na konci pohádkového putování sešly po točitém schodišti a vrátily se zpátky do zámecké jízdárny. Poklad jsme nakonec objevili společně ve starodávné truhle na hlavním nádvoří. V bývalých zámeckých konírnách, kde se nyní nachází restaurace, nás čekala výborná večeře, servírovaná přímo bílou paní.
Špalíček veršů a pohádek Františka Hrubína byl průvodcem malých spáčů v roce 2010. V roce následujícím jsme vstoupili do Pohádkové muziky Václava Čtvrtka. Ač se jedná o knihu méně známou, nebyla zvolena náhodně. Letovice jsou totiž proslulé svojí vynikající základní uměleckou školou a také Velkým dechovým orchestrem, muzikantů je zde nepočítaně. Hudba se nesla programem v mnoha podobách. Při společné návštěvě ZUŠ Letovice se nám představil přímo dechový orchestr a zahrál nám naživo několik skladeb. Určitě největší úspěch v dalším programu měla těžká hudební hádanka. Za oponou hlavního sálu kulturního domu, kde jsme opět nocovali, se skrývalo několik muzikantů. Postupně rozezněli své nástroje a úkolem dětí bylo uhádnout, který zrovna hraje. Díky ochotným letovickým hudebníkům tak děti mohly slyšet nejen klavír, housle, bubny, trubku, ale také saxofon, klarinet a hornu.
V loňském roce jsme se poprvé sešli opravdu v knihovně. Po stěhování na podzim roku 2011 sídlí Městská knihovna Letovice ve větších prostorech s dostatečným zázemím pro organizaci větších akcí. Čekalo nás napínavé detektivní pátrání po zrzavém zloděj, který dětem ukradl sýr na snídani. Jistě už tušíte, že by to mohla být Chytrá kmotra liška Josefa Lady. Krádež jsme řádně oznámili městské policii, která se téměř okamžitě dostavila na místo činu a zahájila vyšetřování s použitím všech dostupných metod. Nechyběly odběry otisků prstů a seznámení s metodou daktyloskopie, došlo i na zajištění dalšího důkazního materiálu a v praxi jsme zažili i policejní výslech. Děti byly nadšené! A policie úspěšná, pachatele se podařilo velmi rychle odhalit.
Letos máme v plánu zaměřit se na objasnění podivných úkazů, ke kterým v Letovicích v poslední době dochází. Máme vážné podezření, že Mura, ohnivý kostlivec, vodníci na Křetínce a další nadpřirozené bytosti, které jsou popsány v knize Zdeňka Peši Pověsti a pohádky od Svitavy, od Svratky, skutečně existují. Nemluvě o původně školním, dnes knihovním strašidle Františkovi.
Pevně věříme, že i letos se kromě všech zaměstnanců knihovny a kulturního střediska opět zapojí do organizace Noci s Andersenem i tým dobrovolníků, který postupně velmi spontánně kolem celé akce vznikl. V tuto chvíli je jich asi patnáct. Bez jakéhokoliv nároku na odměnu s námi nocují a svými zkušenostmi a nápady přispívají učitelky prvního stupně Základní školy Letovice, rodiče našich čtenářů, starší děti našich zaměstnanců i větší čtenáři dětského oddělení. Bez jejich nadšení a obrovské pomoci už si letovické nocování neumíme vůbec představit.
Jitka Severová
Naše knihovna se do Noci s Andersenem zapojila poprvé v roce 2004. Od té doby jsme nocovali v knihovně devětkrát. V prvních ročnících jsme se setkávali s obrovským zájmem ze strany dětí, které se na akci dlouho dopředu těšily. Z kapacitních důvodů nebylo ani možné uspokojit všechny zájemce. Podobnou akci však postupně začaly pro děti připravovat i mateřské a základní školy, školní družiny a další organizace pracující s dětmi a zájem dětí (nejen u nás) poklesl. Prvotní význam akce Noci s Andersenem jakoby ustupoval. Některé knihovny v současnosti již od noci ustoupily a nahradily ji jinými aktivitami. Přitom v Lysicích pro děti každoročně připravujeme bohatý program. Vymýšlíme pro ně řadu soutěží, her a tvoření. Zpestřením každého „Andersenovského“ večera bylo určitě čtení pohádek a vždy nějaké překvapení. Několikrát jsme s dětmi navštívili Státní zámek v Lysicích, kde jsme měli domluvenou zajímavou noční prohlídku, jednou byla pro děti v potemnělé zámecké oboře připravená večerní stezka odvahy, v zásobě bylo vždy dostatečné množství sportovních her na hřišti i soutěží v knihovně. Děti s nadšením hrály známý „Kufr“ spojený s pantomimou, hádaly názvy pohádek, samy se pokoušely o dramatizace pohádek apod. Jednou nás dokonce navštívil i sám H. Ch. Andersen a členové divadelního souboru sehráli dětem krátké ukázky z českých pohádek. Za dětmi se také přišel podívat pan starosta a místostarosta a dětem četli z připravených knih.
Poslední Noc s Andersenem u nás proběhla loni v dubnu pod názvem „Čarodějnická noc“. Téma bylo jasné. Do knihovny přicházeli na večerní rej malí kouzelníci a čarodějky. V převlecích se děti cítily jako ryby ve vodě. Při společné procházce zámeckou alejí se dostatečně vydováděly. Na informačních tabulích o místní flóře a fauně, které jsou umístěny po celé aleji, děti poznávaly rostliny, stromy a živočichy. Cílem naší procházky bylo hřiště u mateřské školy. Zde jsme pro děti připravili soutěže a hry, ve kterých mohly prokázat svoje sportovní schopnosti. Děti byly rozděleny do družstev a soutěžní zápolení braly opravdu velmi vážně. Čas ubíhal neúprosně a večer tu byl hned. K večeři jsme si všichni opekli na ohníčku párek, velcí jedlíci i dva. I když se dětem na hřišti moc líbilo, čekal na ně další zajímavý program v knihovně. Hádaly pohádky, skládaly puzzle na čas, malovaly obrázek čarodějnice nebo čaroděje. Z vařečky, kterou si přinesly, měly vytvořit pomocí hadříků, vlny a dalších materiálů, postavu pohádkové bytosti. Děti se tohoto úkolu zhostily velice dobře. Měly obrovskou představivost, tvoření je nesmírně bavilo a výsledkem byly krásné vařečkové postavičky.
Na závěr večera jsme si zatancovali tanec čarodějnic. Mezi jednotlivými soutěžemi jsme si také četli pohádky H. Ch. Andersena. V dobré zábavě se ručičky hodin přehouply přes půlnoc a na některých dětech již byla znát únava. Uložili jsme je do pelíšků a na dobrou noc jsme jim četli z knihy Zdeňka Svěráka – Tatínku, ta se ti povedla. Ráno jsme dětem po snídani rozdali ceny za soutěže podle získaných bodů. Na památku si také odnesly pamětní list, který jim bude tuto ojedinělou akci připomínat. V knihovně spalo šestnáct dětí, kterým se věnovali čtyři dospělí.