O Čteníčku

Každá knihovna potřebuje čtenáře. Někteří přijdou sami, některé je potřeba přilákat a některé je nejlepší si vychovat. Místní lidová knihovna Kratochvilka myslí na všechny tyto skupiny. Čtenářům, kteří chodí sami, se snažíme nabízet zajímavé nové tituly (zejména z výměnného fondu) a také „podstrkávat“ ty, které v knihovně máme, čtou se hezky, ale nikdo to o nich neví. Čtenáře, které je potřeba přilákat, vábíme do knihovny jinými způsoby. Zahájili jsme tradici tvořivých rukodělných kurzů, pořádáme literární kavárničky a snažíme se i o další akce, které se nám zdají lákavé. Ne vždy se nám záměr vydaří, možná se ještě musíme učit odhadovat vkus a zájmy našich spoluobčanů.

Poslední kategorií jsou malí čtenáři, které si sami vychováváme. Pro ty nabízíme kroužek s názvem Čteníčko. Hlavním cílem je podpořit chuť dětí ke čtení a rozvíjet schopnost čtení s porozuměním. Často se totiž stává, že prvňáci, kteří se v rámci školního trivia učí číst, si tuto činnost znechutí ještě dříve, než ji zvládnou. Proto jsme chtěli pomoci dětem objevit ten zajímavější, lákavější a praktičtější rozměr čtení: čteme proto, že tím získáváme informace a také proto, že je to zábavné. Kroužek byl původně koncipován pro prvňáky. Zahájili jsme ho chvíli po otevření samotné knihovny na jaře roku 2012. Loňští prvňáci se stihli do prázdnin sejít jen párkrát, přesto se narodil nápad ve Čteníčku pokračovat i další školní rok. Tak tedy máme kroužek i pro druháky.

I letošní prvňáci se do kroužku přihlásili (znamená to asi, že máme důvěru jejich rodičů a že jsme vloni neselhali). Mezi prvňáky se nám navíc zamíchal i jeden předškolák a vůbec to nevadí, drží se statečně. Výsledkem je, že jsme vytvořili dvě skupiny dětí - každý ročník potřebuje něco trochu jiného a také by se nám děti do knihovny najednou nevešly. Ve schůzkách se skupiny střídají, takže se potkáváme v intervalu 1x 14 dní. Náplň setkání se odvíjí od potřeb dětí. Prvňáci si hlavně upevňují tvary písmen, hrají si s nimi, modelují je, propojují tvary písmen tiskacích s psacími, která se učí psát (největší úspěch má trénování tvarů písmen do krupice vysypané na tácku). Učí se také „vyčítat“ informace z obrázků, přičemž si obohacují svou slovní zásobu a propojují obrázky se smyslem psaného textu.

Doufáme, že díky tomu děti naučíme u čtení od začátku přemýšlet, domýšlet souvislosti a využívat svou fantazii. Víme také, že aby děti mohly číst, potřebují mít dobře protrénované některé dovednosti – skládání a rozkládání slov na hlásky, dobré zrakové rozlišování a podobně. I to všechno si proto ve Čteníčku cvičíme. „Mazáci“ z druhé třídy už písmenka umějí. Více se proto zaměřujeme na čtení s chutí a s porozuměním, na hraní se slovy, na tvoření textů, na práci s informacemi. Trochu trénujeme a procvičujeme i to, co zrovna probírají ve škole (například abecedu – bylo pro děti velkým překvapením, že abeceda je k něčemu prakticky užitečná, když zjistily, že se díky ní už mohou vyznat v knihovně, cítily se velmi dospěle).

Pro kolegy z jiných knihoven by možná bylo inspirující zjistit, s jakými materiály vlastně pracujeme.  Pro rozvoj funkcí, potřebných ke čtení a psaní, využíváme pracovních listů Pedagogicko-psychologické poradny Brno. K samotnému čtení s porozuměním existuje mnoho materiálů volně ke stažení na internetu, a to i pro prvňáky. Velmi se nám také osvědčila knížka Komisař Vrťapka (autoři Pavla Etrychová, Petr Morkes), která je pro rozvoj myšlení při čtení naprosto dokonalá. Ke krátkému textu, který děti jen uvede do děje, patří barevný obrázek na dvoustraně. V něm se skrývají všechny informace, které děti potřebují najít, aby vyřešily „kriminální případ“. Musí k tomu v obrázku pečlivě vyhledávat detaily, luštit šifry, pracovat s barvami, počítat a především přemýšlet, dávat dohromady informace. Někdy hledáme potřebné indicie i mimo knížku – to pak děti vyrazí mezi regály a listují třeba atlasem světa nebo knihami o zvířatech. Pomalu a rozumně pronikají i do tajů internetu jako zdroje informací. Mnohé se divily, že počítač se dá využít i k něčemu jinému, než je nekonečné hraní her.

Další pomůcky a materiály, které využíváme, jsou už zcela výsledkem náhody a naší fantazie. Máme v krabici barevné drátky na čištění dýmek (ze kterých se hezky tvarují písmena), dřevěná míchátka na nápoje (která zbyla z nějaké obecní akce a my na nich trénujeme zrakové vnímání – skládáme z nich různé obrazce), velký šátek (pod kterým se schovávají předměty k zapamatování do zrakové kimovky), hru Ámos (dřevěné kostky s písmeny – předstupeň Scrabble) a mnohé další. Když je venku hezky, vyrazíme do terénu a na zámkové dlažbě hrajeme starou známou Šibenici – do každé dlažební kostky jedno písmeno, až je křídou popsaný celý chodník.

Věříme, že děti to všechno baví a že si při tom ani nevšimnou, že čtou. Anebo vlastně doufáme, že si toho všimnou a že je to začne opravdu bavit. Dobrá zpětná vazba je, že většina čteníčkových dětí už má své vlastní čtenářské průkazky. Takže snad naší knihovně zůstanou věrné.

Fotografie: 

Deti_z_1._tridy_-_po_skonceni_aktivit.JPG

Deti_ze_2._tridy_-_ulohy_s_kartickami.JPG

Deti_ze_2._tridy_pri_plneni_ukolu.JPG