Jedna velká rodina

Začátek listopadu je každoročně časem, kdy probíhá valná hromada Klubu dětských knihoven SKIP, spojená s odborným seminářem na některé z témat oblasti dětského čtenářství. Aby bylo pro členy Klubek vše spravedlivě rozmístěno, už řadu let se střídají v pořádání tohoto setkání Čechy a Morava. Valná hromada KDK SKIP byla v roce 2012 situována do nové Regionální knihovny Karviná na 31. října, po ní následoval odborný seminář ve dnech 1. – 2. listopadu, který se zabýval jedním z významných témat dětského čtenářství – společnými aktivitami pro rodiny v knihovnách.

Seminář byl rozdělen do dvou bloků. Blok Rodina a škola byl zaměřený na pohled dětí na současnou rodinu, jejich vnímání hodnot a dále pak na projekty českých škol, které se snaží rodiče více vtáhnout do života dětí ve škole. Velmi pěkná paralela knihovnických aktivit. Druhý blok byl věnován tématu Rodina a knihovna, a tedy i všemu, co s tím souvisí. Posluchači si vyslechli zajímavé příklady praxe v českých i moravských knihovnách zaměřené na společné aktivity. Oba bloky zajímavě ukončil PhDr. Václav Mertin, který se ve svém příspěvku zaměřil na propojení výše zmiňovaného: rodiny, školy, knihovny a cesty, jak se mohou navzájem podpořit a společně sdílet své zkušenosti. Vybrat něco, co by bylo nejzajímavější nelze, každý příspěvek byl jiným pohledem do mozaiky prorodinných aktivit v knihovnách, každý byl inspirativní, ale byly i takové, ze kterých trochu mrazilo. I přesto, že jsme se na povrchu smáli.

Přesně takovým byl příspěvek PhDr. Lenky Slepičkové s názvem „Svět dětí pohledem sociologie“. Jednalo se o představení sociologického výzkumu, který realizovala lektorka se svými kolegyněmi na několika brněnských školách. Z výzkumu vyplývá, že dívky vidí svou osobní budoucnost do 30 let, chlapci až do 35 let. Odráží se zde zlomový okamžik v podobě manželství a narození dětí, ve kterém dívky vidí konec svého osobního rozvoje. Obě pohlaví nepočítají s tím, že by kromě rodiny měla nějaké koníčky nebo pracovní budoucnost. V jejich představách budoucnosti se hodně objevují materiální věci – dům, bazén, auto apod.

Výzkumnice se ptaly, pomocí příběhů a diskuze, jak vnímají dívky a chlapci rodinné vztahy a případné hádky a jaké jsou jejich důvody. Nejčastěji jsou muži v představách mladých dívek těmi, kteří nejsou příliš účastni rodinného života, péče o dítě. Přistupují k nim poměrně kriticky. Stejně tak i kluci přiznávají, že svou roli v rodině nevidí v péči o dítě či starání se o domácnost. Primární příčinou konfliktu v rodině je nevěra, často spíš muže – otce, než matky. Jako další důvody uvádí nespolehlivost partnera, peníze nebo problémy s dětmi. Nejsou však k dispozici jen alarmující výsledky. Děti také vnímají matku a otce jako nejbližší členy své rodiny. Jsou pro ně leckdy kamarády, učiteli i vzory pro představu jejich budoucího života. A to by pro všechny rodiče měla být věta s vykřičníkem.

Stejně tak, jako se knihovny snaží získat pro spolupráci rodiče, tatínky a maminky, případně další příbuzné, snaží se o to samé i školy. Nejviditelnější je asi projekt Rodiče vítáni, který představila na semináři Kateřina Kubešová. Jedná se o rovný a otevřený přístup pedagogů škol k rodičům, kteří jsou pro ně důležitými partnery. Projekt přináší i inspiraci pro knihovny. Školy zapojené do projektu se snaží nabídnout rodičům pohled „pod pokličku“ pedagogické práce. Společná setkání mohou být rámována diskuzí nad nákupem nových učebnic, volbou místa pro školní výlet, ale i ukázkou práce s metodami kritického myšlení, které mohou rozvíjet i v domácím prostředí. To vše jsme nejen teoreticky slyšeli, ale mohli si vyzkoušet i v příspěvku Kateřiny Círové, DiS. a Mgr. Květy Krüger z občanského sdružení Kritické myšlení. Ty na nás, stejně jako na rodičích ve své škole, vyzkoušely jednu z rodičovských kaváren, které připravují. Ukázka byla velmi názorná a dozvěděli jsme se nejen, jak pracovat s dětmi např. v čekárně u lékaře, ale i jak u nich vzbudit zájem o domácí úkoly. Celý blok uzavřelo vystoupení ředitele ZŠ Mendelova, Mgr. Bohumila Zmrzlíka, jehož škola je součástí projektu Rodiče vítáni.

Tématem, které však knihovnice sedící v auditoriu více zajímalo, se ukázala novela Školského zákona, která interpretuje návštěvu kulturních zařízení jako aktivitu, která není součástí výuky. Nad daným tématem rozvedly kolegyně s Mgr. Zmrzlíkem zajímavou diskuzi, která nám některé „fámy“, které začaly do knihovnického světa přicházet, osvětlila. Ale byla i další témata, zaměřená na pohled ředitele (a pedagoga) na spolupráci s knihovnou nad rozvojem žáků, která byla v rámci tohoto příspěvku otevřena. Snad bych řekla, že více takových setkání by pro naši práci bylo jedině přínosem. Přece jen knihovny i školy, byť mají řadu společných cílů, prostředků i respondentů, moc o svém „vnitřním životě“ navzájem neví. S Mgr. Zmrzlíkem dorazila i pedagožka Mgr. Lucie Hrnčiarová, která předvedla ukázku své hodiny přírodopisu na téma „ježek“ s využitím různých metod a ukázek (např. skladba skupiny Wohnout, tvoření z jablek, párátek a sušeného ovoce, práce s textem a prvky kritického myšlení). I tato hodina byla realizována jako ukázková pro rodiče s dětmi.

Na semináři zazněla i řada příkladů dobré praxe z moravských a českých knihoven. Šlo zejména o aktivity jako je společné čtení rodičů s dětmi, setkání se zajímavými hosty v rámci projektu Celé Česko čte dětem, ale i s hosty místního významu (regionální autoři, pamětníci, významné osobnosti regionu), výjimkou nejsou ani sběratelské burzy, o které je velký zájem a jsou fenoménem posledních let. Zajímavá byla zpráva z Obecní knihovny v Petřvaldě, kde se paní knihovnice pravidelně účastní schůzek školské rady, aby dokázala připravit v knihovně akce co nejvíce na míru požadavkům školy.

Chybět nemohly ani zkušenosti z Městské knihovny v Sedlčanech, která již několik let pořádá akce v rámci „Května – měsíce pro rodinu“. Program je v tomto období opravdu pestrý. Od tematických odpolední, autorských čtení, přes sbírku pro místní útulek pro zvířata, oceňování věrných čtenářů knihovny. V rámci akce „Umělci z nás nebudou, ale baví nás to!“ mohou rodiny prezentovat, co všechno společně podnikají a tvoří. Prostor však v knihovně dostávají i šikovní tatínci a další. Co byste třeba říkali na rekord v počtu Františků s františky nebo Mikulášů na ledě?

V podobě příspěvku z Městské knihovny Třinec se zase ukázalo, jak technické možnosti mohou knihovnu převléci do zcela nových barev. V rámci knihovny působí klub MRKni (Máme Rádi Knížky), který se schází 1x měsíčně v knihovně a nabízí svým dětským a dospělým návštěvníkům vždy nevšední dobrodružství spojené s knížkou. A nejen pro děti, ale i pro tatínky a maminky. Co si tak vyzkoušet, jak to bude doma vypadat, když maminka odjede do lázní? Který tatínek bude mít domácí práce nejdříve hotovy? Knihovna je prostě jedno velké dobrodružství. To skýtá i pohádkový les, který každoročně knihovna připravuje s Klubem českých turistů, rodiči i dobrovolníky, i poslední, velmi vydařená letní akce – Večerníčky na živo. Odměnou pro všechny jsou pak krásná videa na Youtube a Animotu, která prezentují knihovnu, čtenáře, ale jsou i poděkováním a vzpomínkou pro všechny, kteří „byli při tom“.

Poslední příspěvek, který se vracel k úvodu a mottu celého semináře nesl název „Rodina, škola, knihovna“, a možná bychom mohli dodat ještě „a my“. Přednesl jej PhDr. Václav Mertin, který přijal naše pozvání do Regionální knihovny Karviná, aby se s námi podělil o své dlouholeté zkušenosti. Příspěvek odrážel velkou pravdu, že my všichni, kteří máme možnost setkávat se s malými i velkými čtenáři, můžeme přiložit ruku k dílu, cihlu k další cihle velkého čtenářského domu, který si každý sám staví. Tím, že budeme naslouchat, pomáhat, radit, podporovat rodiče, vnímat potřeby učitelů, otevírat brány tajemných knihoven. A přesně tak otevřela začátkem listopadu 2012 své brány i Regionální knihovna Karviná, která odhalila nejedno tajemství prorodinných aktivit, škol, knihoven, knihovnic i všech, kteří chtějí přispět k dobré věci. A za to patří všem organizátorům velký dík.