Změny v psychice a chování u dospívajících ve věku 11-15 let

Dospívání /adolescence je období v životě člověka, kdy dochází k hlubšímu uvědomování sebe sama a formování identity jedince. Je to most mezi dětstvím a dospělostí. Je to nejdynamičtější komplexní proměna v životě jedince, která modifikuje všechny složky osobnosti. Je možné ji rozdělit na tři fáze: časná adolescence 11-12 let někdy nazývána také prepuberta, střední 13-16 let puberta a pozdní 17-20 let, kdy již dochází nejen k pohlavnímu dozrání, fyzickému a duševnímu rozvoji, ale především sociální zralosti, volbě povolání, profesionální orientaci, hodnotovému a morálnímu zakotvení.

Dospívání je, podle Eriksona, obdobím, kdy člověk hledá svou vlastní osobní i sociální identitu. Klade si otázky typu „Kdo jsem a kam patřím?“. Hledá na ně odpovědi, je často emočně labilní, což je způsobeno činností hormonálního systému pohlavních žláz. Puberta je důležitým biologickým mezníkem. Je to období nové kvality sebeuvědomování, kdy si jedinec všímá více toho, jak myslí, jak prožívá, komunikuje. Důležité události, pocity a zkušenosti z tohoto období obvykle již nikdy nezapomene a nese si je v mysli a pocitech po celý život. Důležitá je vlastní adolescentní zkušenost. Z adolescenta se stává dospělý v okamžiku, kdy přestává být centrem vlastního zájmu a obrací se ve svých aktivitách k druhým, kdy již nepotřebuje péči, ale sám má potřebu se o někoho starat. Zakládá rodinu a chce být užitečný ve své profesi. Klade si nárok na autorství vlastního života.

Dospívání je hledání a přehodnocení. Adolescence je někdy charakterizovaná jako nevyhnutelný a dramatický střet protikladných tendencí v člověku. Erikson vymezuje v adolescenci psychosociální moratorium, což chápe jako odklad dospělosti a využívání prostoru pro experimentování  v oblasti sexuální, sociální, v odmítání odpovědnosti, upřednostňování silných prožitků např. hlučná hudba, rychlá jízda, užívání návykových látek, extrémní prožitky v jakékoli podobě. V současné době sledujeme snahu o odpoutávání od rodičů a nezávislost v rozhodování, ale prodloužené závislosti na rodičích v oblasti sociální. Tělesná atraktivita má u dospívajících svou sociální hodnotu. Dívky jsou více nespokojené se svým zevnějškem, neboť je více kladen důraz na jejich tělesnou přitažlivost. Dříve dospívající chlapec s fyzickou silou má vysoký sociální status a prestiž ve skupině. V pubertě změna tělového schématu v důsledku dospívání vede ke ztrátě jistoty a hledání a přijetí sebe sama.

Kognitivní procesy

Dospíváni je obdobím utváření formálních operací v myšlení. Přibližně od 12. roku se rozvíjí abstraktní myšlení, schopnost konceptualizace a zobecňování symbolů verbálních i neverbálních, operace s abstraktními pojmy, kombinační schopnosti, hledání alternativních cest k řešení problému (divergentní myšlení), hypotetické myšlení. Paměť se mění, zvyšuje se kvantita informací uložených v dlouhodobé paměti, zvyšuje se kapacita pro zpracování informací. Rozvíjí se paměť logická, jež využívá vztahů mezi pojmy. Paměť mechanická však přetrvává a je používána po celý život. Pozornost je záměrná, plánovitější, systematičtější v důsledku vyšší úrovně myšlenkových procesů. Zároveň je ale v důsledku vlivu hormonálních funkcí dočasně narušena. Schopnost koncentrace osciluje. Projevuje se to nesoustředěností v učení, střídáním zájmů, emoční labilitou. Adolescentní období je typické vysokou intelektuální aktivitou, ukončuje se rozvoj intelektuálních schopností, rozvíjí se logicko-deduktivní myšlení. Funkce smyslových orgánů dosahují vrcholu. Myšlení je flexibilnější a komplexnější. Do popředí obrazotvornosti vstupují erotické představy, denní snění a bohatá fantazie a tvořivost. Aplikuje logické operace nezávisle na obsahu soudů. Je schopen sledovat formu myšlenkového úsudku a odhlédnout od konkrétního obsahu. Myslí o myšlení (metakognice). Formálně abstraktní způsob myšlení ovlivňuje postoj dospívajícího k celému světu – srovnává, kritizuje, používá kritické myšlení, nachází nový způsob morálního hodnocení založeného na vlastních zvnitřněných pravidlech a normách, je empatický, pohlíží na sebe. Zaměřuje se na své sebehodnocení.

Emocionalita

Citové zážitky se v dospívání více diferencují, přibývá více druhů a odstínů emocí. V časné adolescenci se projevuje zvýšená emoční labilita, což souvisí s hormonálními změnami, zvýšenou mírou sebereflexe a egocentrismu tzv. adolescentní egocentrismus s vysokou potřebou sebehodnocení. Vysoká labilita a náladovost odeznívá ve střední a pozdní adolescenci. Může se projevit ve větší extraverzi, menší impulzivitě, emocionální dráždivosti a vyšší stálosti v citových projevech. Temperament jedince dozrává v pubescenci. Je to období citlivé na silné prožitky. Významné jsou projevy přátelství, lásky, empatie, vytváření a udržování vztahu přátelství a partnerství. Typická je také nejistota, vztek, smutek, agrese, hostilní nepřátelské projevy, vulgární vyjadřování, ale i touha po sblížení a přijetí.

Morální vývoj

Morální postoje se mění. Jednání se přesunuje z pravidel daných společností, rodinou na pravidla vlastní zvnitřněná. Mají rozvinuté svědomí a řídí se podle něj. Svědomí se liší u každého jedince a je závislé na vlastní zkušenosti i vlastnostech osobnosti. Mladí lidé v tomto období usilují o absolutní řešení. Zpočátku v pubertě nejsou schopni kompromisu. Citově i morálně akceptují jen absolutně platné zásady, ideály (přehnané aktivity s určitou ideou). Vše chtějí dosáhnout neodkladně, ihned. Mají mravní ideál, ke kterému směřují sebevýchovou. Zpočátku jsou k dospělým velmi kritičtí, obtížně mnozí přijímají autoritu, objevuje se vzdor, negace k projevům dospělých. V pozdní adolescenci jsou tolerantnější i k chybám dospělých.

Socializace

Společnost ovlivňuje významně život dítěte. Rozvíjí takové vlastnosti a kompetence, které považuje za důležité a naopak potlačuje ty, které jsou z jejího hlediska nežádoucí. Jedinec ovšem není jen pasivním objektem, ale aktivním činitelem této interakce. Dítě je od počátku života ovlivňováno různými sociálními skupinami, k nimž náleží. Působení každé z nich je něčím specifické. V dětském věku je to na prvním místě rodina jako primární skupina ovlivňující jedince po celý jeho život. Dále také škola, školní třída, spolužáci, vrstevnická skupina. Dítě si ve skupině osvojuje normy a pravidla chování, učí se přijímat určité role, jejichž obsah, vymezený požadovaným chováním, musí pochopit, a podle těchto požadavků se chovat. Musí se naučit regulovat svoje projevy a osvojit si určité žádoucí návyky. Důležitou součástí socializačního vývoje je přejímání rolí. Sociální role modifikují psychický vývoj svého nositele. Každá role podporuje rozvoj určitých vlastností, schopností a dovedností. Různé role jako např. role dítěte, sourozence, kamaráda, žáka, spolužáka atd. jsou nějakým způsobem vždy integrovány v sebepojetí jedince. Každá role má pro člověka určitý význam, je nějak hodnocena. Role školáka je první významnou institucionální rolí, dítě se stává členem společenské instituce, která na něj klade určité požadavky a vyžaduje jejich plnění. Škola umožnuje dítěti postupnou integraci do společnosti.

Vztahy s vrstevníky

V pubertě jedinec vytváří skupiny kamarádů, vrstevníků se stejnými zájmy, potřebami se sdružovat a napodobovat. Naplňuje se potřeba být skupinou akceptován, přijímán a zařazuje se do struktury. Má svou pozici a roli ve skupině. Skupina mu pomáhá realizovat se. Jedinec navazuje kontakty s vrstevníky obojího pohlaví. Je to proces osamostatňování, které začíná v raném dětství postupně a tomto období vrcholí. Vrstevnická skupina umožňuje vzájemné sdílení a poskytování názorů, pocitů, vzorců chování. Plní funkci platformy, kde dospívající může testovat sám sebe i ostatní ve vzájemné interakci. Vědomě i nevědomě sdílejí stejnou zkušenost, stejnou životní pozici, stejné problémy, nejistoty, nejasnosti. Vrstevnická skupina je prostředkem k hledání a ujasňování vztahu k sobě samému. Zakotvuje dospívajícího, nahrazuje rodičovskou podporu, mladí lidé zde získávají pocit vlastní hodnoty a sociální status. Ti jedinci, kteří jsou pozitivně hodnoceni od svých vrstevníků, mají obvykle vyšší sebehodnocení. Ve skupině vrstevníků jsou oblíbeni chlapci, kteří se se vnímají jako stabilní a dívky, které se hodnotí jako spolehlivé, společenské. Chování vrstevníků ve skupině výrazně ovlivňuje procesy rozhodování. Skupinová konformita (tendence přizpůsobovat své jednání a názory podle ostatních členů skupiny) chrání adolescenty před požadavky autorit. Nejvyšší je v časné a střední adolescenci. Projevuje se často ve vnějších znacích jako je oblečení, účes, styl, řeč, vyjadřován, atd. Mít prestiž a být akceptován skupinou vrstevníků má tradičně větší váhu pro chlapce než pro dívky. U dívek je v centru zájmu otevřená komunikace a sdílení pocitů, je ceněna inteligence, upřímnost a důvěra. Přátelství chlapců je založeno především na zájmech a sportovních aktivitách. Identifikace se skupinou má větší hodnotu u chlapců než u dívek. Je více opřena o výkon, respekt a pevnost postojů. Ceněná je originálnost, síla osobnosti, schopnost „zůstat v klidu“, smysl pro humor. Přátelství u dívek je více emocionálně angažované. V pubescenci si jedinec uvědomuje vlastní sexualitu, mužskou, ženskou roli. Chlapci spojují mužskou roli s dobýváním a určitou mírou agrese a dívky s hodnocením vlastní sexuální atraktivity. Vlastní sexualitu podněcuje u dívek partner, ne vrstevnická skupina. Adolescenti s rizikovým chováním (kouření, alkohol, drogy) začínají obvykle dříve s pohlavím stykem a jsou více promiskuitní.

Rodina

Mladý člověk se s rodinou identifikuje, ale zároveň se od ní odpoutává. Je to podmínkou jeho proměny, kdy se z dítěte stává dospělý člověk se schopností samostatně jednat a přejímat zodpovědnost za svůj život i péči o generaci svých dětí. Rodina je pro každého jedince základem jistoty a bezpečí. Čím hlubší a jistější jsou vztahy v rodině, tím snáze se jedinec odpoutává a nachází nové vztahy s vrstevníky a postupně s partnerem a zakládá svou vlastní rodinu. Ze své původní rodiny čerpá podněty a vzory pro výchovu svých dětí, vztahu k partnerovi a vedení. Období dospívání je typické pro uvolňování vztahů jedinců s rodinou a navazování pevných vztahů s vrstevnickou skupinou. Je to období, kdy je vliv vrstevníků největší v životě. Vztah k rodičům může zůstat trvale pozitivní, ale přitom se může závislost snižovat. Rodiče by si měli být vědomi přirozenosti dočasné opozice a brát toto chování jako přechodné období. Konflikty nemají negativní dopad, když mají mladí lidé pocit, že mohou svobodně vyjadřovat své názory, a že se na ně bere ohled. Důležitý je zájem rodičů, emoční podpora a vřelost ve vztazích, pak dochází lépe k osamostatňování. V přístupu k mladým lidem je vhodné zdůrazňovat nejen samostatnost v rozhodování, ale i přijímání zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Atmosféra v rodině a sebehodnocení se více odráží v pocitech dívek než chlapců. Výzkumy potvrdily, že chlapci se silně rozvinutým pocitem vlastní hodnoty (sense of self) měli otce, kteří je chválili a jen zřídka nesouhlasili s jejich názory, daleko více poslouchali názory svých synů. (Macek, 2003). Ke konci časné adolescence, kdy je egocentrismus dospívajících největší se řada rodičů pokouší ještě zvýšit kontrolu. Tím zvyšují napětí a konflikt je pak často projevem vlastní nejistoty ve vztahu k dětem. Rodiče v té době se vyrovnávají s vlastní krizí středního věku a se ztrátou vlivu na své děti.

Zájmová činnost v dospívání

Zájmovou činností u dětí se rozvíjí individuální schopnosti a dovednosti, podporuje tvořivost, rozvíjí poznávací potřeby, sportovní nadání, technické zaměření, atd. Zájem zahrnuje poznávací, citovou i volní stránku duševního dění osobnosti. Můžeme hovořit o zájmech konkrétních, individuálních skupinových, mužských, ženských, profesionálních atd. V současné době se děti tohoto věku zajímají především o počítače a digitální technologie, a to zvláště chlapci. Zabývají se nejnovějšími technickými novinkami i internetem s jeho sociálními sítěmi (Facebook, Twitter, atd.), kde mohou nacházet stále nové podněty pro komunikaci i hry. Využití mobilů, internetu k vyhledávání informací i podporu v zábavě a sociální interakci.

Čtenářský zájem mladých lidí není tak velký a má výběrový ráz se zaměřením naprosto individuálním, např. na historické romány, populárně vědeckou literaturu, cestopisy, dobrodružné a fantastické romány atd. Mladí lidé v této době obdivují mimořádné výkony a schopnosti. Jejich vzory jsou často populární osobnosti, sportovní celebrity, ale také historické osobnosti a postavy dobrodružné literatury a filmů. Mají i fiktivní vzory, které si nacházejí v četbě. Snaží se napodobovat své vzory v jejich vnějších projevech, ale také jejich osobní vlastnosti a schopnosti. Vzory mají velký výchovný význam. Jsou často cílem sebevýchovy a ovlivňují a formující sebepojetí mladého člověka. Objevují se i první literární pokusy, zvýšený zájem o poezii a vlastní literární tvorbu. V zájmové činnosti děti mohou rozvíjet svoje nadání i talent.  Navíc rozvoj zájmové činnosti může vést k jednoznačné volbě ve výběru povolání. Chlapci se zájmem o počítače najdou uplatnění v technickém zaměření studia na středních školách a atraktivní využití ve svém budoucím profesionálním životě.

Literatura

ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno: Doplněk, 2000. 377 s. ISBN 80-7239-060-0.

MACEK, Petr. Adolescence. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 141 s. ISBN 80-7178-747-7.

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007. 461 s. ISBN 978-80-246-1318-5.