Rozhovor s Helenou Šlesingerovou

Mgr. Helena Šlesingerová vystudovala Pedagogickou fakultu v Plzni. V roce 1986 nastoupila do Knihovny města Plzně na místo knihovnice v Obvodní knihovně Lochotín. Krátce působila jako metodička pro práci s dětmi a mládeží, 18 let jako vedoucí Ústřední knihovny pro děti a mládež. V současné době zastává pozici ředitelky KMP. Od listopadu 2011 je předsedkyní Klubu dětských knihoven SKIP ČR.

Knihovna města Plzně

V současné době vykonáváte funkci ředitelky Knihovny města Plzně. Náš rozhovor vedeme však prioritně o náplni Vaší práce jako předsedkyně celostátní profesní odborné sekce SKIP, Klubu dětských knihoven. Jak se Vám daří skloubit obě náročné funkce časově?

Já jsem v obou funkcích relativně krátkou dobu a nemám ještě prošlapané cesty. Do řady situací se dostávám poprvé a stále testuji, co se ode mě vlastně očekává. Každá z funkcí je navíc úplně jiná. Předseda odborné sekce bere na sebe dobrovolně povinnosti navíc, ale nemá žádnou výkonnou pravomoc, nemůže nikomu uložit práci, jen motivovat. Má tolik práce, kolik jí dokáže vidět. A tolik času, kolik si ho udělá. I když…

Paní ředitelko, jste spokojená při pohledu na statistiku počtu dětských čtenářů a výpůjček vaší knihovny? Zmínila byste prosím 1-2 aktivity, které mají dobrou odezvu u dětských čtenářů a návštěvníků knihovny?

V Plzni žije asi jednadvacet tisíc dětí do patnácti let, z nich ale jenom čtvrtina chodí do knihovny. Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby jich bylo víc, při pohledu na statistiky je ale zjevné, že jde o dlouhodobý stav, meziročně se počty liší spíš v jednotkách. Knihovna města Plzně vloni pro děti zrealizovala rekordních 1.617 akcí a řada z nich měla velkou odezvu. Kromě zavedených celostátních projektů mě napadá například rodinný výlet Obvodní knihovny Doubravka „Vezmi knížku na procházku“ či „Halloween“. Naše Ústřední knihovna pro děti a mládež pravidelně pořádá „Knihofon“, čtení s dětmi a pro děti do mikrofonu, anebo „Čtení pro nejmenší“ pro maminky s dětmi na mateřské. Knihovna Lobzy zase připravuje opravdu skvělé besedy. Kolegyně při nich využívá maximum pomůcek. To dostaneme všichni do konference například prosbu: „Nenašly by se prosím u někoho z vás? Kyblíček, lopatička, pár formiček na písek. A potápěčské ploutve - nemusí být profesionální. Jo, a perla. Myslím, takovou tu perlu co si na perlu jen hraje.“ A dva dny na to přijde: „A ještě bych potřebovala nafukovacího krokodýla.“.

Klub dětských knihoven SKIP ČR

Knihovníci znají Klub dětských knihoven, přesto bych Vás, paní předsedkyně, požádala o stručnou charakteristiku organizační struktury, způsobu práce a především vlastního poslání Klubu a jeho menších Klubek v regionech.

Všude uvádíme, že Klub dětských knihoven je největší a nejaktivnější sekcí SKIP, a je to určitě pravda. V současné době sdružuje na 330 knihovnic, když nepočítám čestného člena Romana Giebische. Klub tvoří dvanáct regionálních klubek, vrcholným orgánem je valná hromada, řídícím orgánem takzvaný „mozkový trust“, složený z předsedkyní regionálních klubek a garantů celostátních klubových projektů. Zní to formálně, ale ke vzniku klubu před dvaceti lety naopak vedla potřeba zdola. Tehdy už neexistovala celostátní metodika a knihovníci hledali cestu, jak se v oblasti práce s dětským čtenářem dále rozvíjet a vzdělávat, vzájemně inspirovat a informovat. Regionální klubka začala vznikat někdy na počátku roku 1997. Jejich smyslem by měla být vzájemná spolupráce a výměna, tedy pracovní setkání a společné projekty v krajích. Neměla by být o tom, že předsedkyně si připraví program a ostatní pak řeknou, že se vlastně nedozvěděli nic nového. Každý by měl něco dostat, ale i něco dát.

Vím, že jste byla několik let vedoucí oddělení pro děti, máte zájem o dětské čtenářství, dětskou literaturu, pracovala jste léta v mozkovém trustu. Daří se Vám tyto zkušenosti uplatňovat nyní ve funkci předsedkyně KDK SKIP ČR? Čím jste ve své funkci začala?

Mám výhodu v tom, že patřím k zakládajícím členkám a že jsem tedy byla v Klubu dětských knihoven od samého počátku. Vím, že všechno už tu bylo, a dokážu snad už odhadnout, co je možné, a co ne. V roce 2000 mi připadala reálná účast dvou tisíc dětských čtenářů na Pražském hradě. Zlata Houšková se mi tehdy smála – věděla, že problém bude zorganizovat jich tam sto. Ve funkci jsem musela začít výroční zprávou a hned první úkol jsem nesplnila v termínu. Práce předsedkyně je mnohdy pro ostatní skrytá, zastřešuje, reprezentuje, připomínkuje, zpracovává, svolává. Mozkový trust se schází jen dvakrát až třikrát ročně a náplní „děckařů“ není sepisování a schůzování, ale přímá práce s dětmi v terénu.

Klub dětských knihoven zajišťuje a organizuje velké množství jednotlivých akcí i dlouhodobých projektů. Na profilu a obsahové náplni projektu Kde končí svět, jste se výrazně podílela. Jak byste aktivity KDK zhodnotila? Připravujete změny, nové projekty?

Aktivit Klubu dětských knihoven je opravdu mnoho, někdy se bojím, zda jich není už příliš, a obdivuji všechny kolegyně, které to zatím zvládají. Jak by se ale mohly nepřihlásit k Noci s Andersenem, k anketě SUK, k projektu Kde končí svět nebo ke Kamarádce knihovně? K dobrým novinkám patří přehlídka knihovnických besed OKNA. Letošní teprve druhý ročník se koná v polovině dubna v Brně pod heslem „Už zase skáču přes kaluže“ a bude zaměřený na téma handicapu v dětské literatuře. Vítězové přehlídky se pak na podzim poprvé utkají i mezinárodně – se slovenskými kolegy. Ne všechny nápady se podařilo proměnit v celostátní akce. Například karlovarské „Hry bez hranic“ zůstaly zatím záležitostí regionálního klubka. Na Plzeňsku jsme zase neúspěšní v práci s deníčky „Škola naruby“, rodiče na ně reagují odmítavě. Správné je ponechat knihovnám prostor pro vlastní nápady, které v jejich podmínkách fungují.

Daří se KDK oslovovat dnešní děti a dospívající? Reaguje dostatečně rychle spektrum a forma aktivit na měnící se požadavky a mentalitu dnešních dětí? Dětí počítačů, internetu, mobilů a dalších médií, která jsou jim zcela bez překážek dostupná?

Asi by bylo na místě ptát se, zda se to daří knihovnám? A mnohým se to určitě daří. Hlavně aktivity, co mají nejen naučný, literární, ale i osobní rozměr. Kde přidanou hodnotou jsou osobní vztahy a prožitky, kde to samotné knihovníky baví. To, co je všude bez překážek dostupné, nepotřebují děti hledat v knihovně. Moderní technika je jen nástroj. Ale co obsah? Třináctiletá Čtenářka roku, letošní vítězka plzeňského kola, v rozhovoru pro Plzeňský deník uvedla: „Nové knížky mi rodiče bohužel moc nekupují. Prý je spotřebovávám moc rychle.“ Jsem si jistá, že chodí do knihovny i z jiných důvodů.

Do knihoven, do oddělení práce s dětmi přicházejí noví pracovníci, tedy spíše mladé knihovnice. Mají zájem o činnost KDK, zapojují se aktivně do práce vedení, tedy mozkového trustu KDK?

V mozkovém trustu má každé regionální klubko jediného zástupce, záleží tedy na tom, koho si doma do čela zvolí. V brzké budoucnosti nás nejspíš čeká generační výměna stráží. Povídá se, že mladí absolventi knihovnických škol nejsou už tolik ochotní obětovat se práci, že mají řadu jiných zájmů, že chodí do knihovny prostě „jen“ jako do zaměstnání a jejich nasazení že končí s koncem pracovní doby. I kdyby, mají na to právo. V klubu to ale nepozoruji. Kdo má o práci s dětmi skutečný zájem, zpravidla o spolupráci s klubem stojí. Nejmladší členkou mozkového trustu je teď Helena Selucká z Brna, a ta je opravdu „jednou z nás“.

Zmínily jsme se již o práci regionálních Klubek KDK. Daří se motivovat jejich činnost z „centra“, tedy celostátně z pozice KDK SKIP ČR? Je to vůbec potřeba? Jsou velké rozdíly v činnosti jednotlivých regionů?

Mezi klubky vždycky byly a jsou velké rozdíly v počtu členů i v míře aktivit. Roli zde hrají tradice, osobní vztahy mezi konkrétními lidmi, vztah mezi klubkem a regionální organizací SKIP a také geografické a demografické podmínky – velikost knihoven, vzdálenost měst. Zatímco Karlovarsko má 15 členů, Zlínsko už 38 a Severní Morava přes 80. Přímo v Plzni žije celá třetina obyvatel Plzeňského kraje. To jsou disproporce. Někde opravdu intenzivně spolupracují, jinde se jedná spíš o individuální zapojování knihoven do celostátních aktivit a projektů SKIP. U řady kolegyň je patrná určitá únava, projekty se staly samozřejmostí. Nesnažím se to hodnotit, zatím spíš porozumět, proč tomu tak kde je.

Jste s komunikací vedení KDK , jako odborné sekce SKIP, s celostátním vedením SKIP ČR spokojená? Podporují Klub dětských knihoven i Klubek regionální organizace SKIP?

Komunikace dosud byla snadná, z velké části ji za klub zajišťovala naše čestná členka (a někdejší tajemnice klubu) Zlata Houšková. Teprve teď, po jejím odchodu, se ukáže, jak jsme na tom. Do vztahů klubek s regionálními výbory SKIP nemohu nijak zasahovat. Ideální je, když má klubko přímo ve výboru svého zástupce.

Daří se Vám získávat finanční podporu v rozsahu, jaký pro práci potřebujete? Podáváte projekty pouze v rámci dotačních programů MK ČR nebo se obracíte i na jiné instituce, příp. hledáte i zahraniční příležitosti a možnosti?

Každý projekt Klubu dětských knihoven má svého garanta, který „ví“ a žádost o dotaci zpracovává. Nejčastěji žádáme prostřednictvím velkého SKIPu u Ministerstva kultury ČR. Na jiné instituce se pak případně obracují jednotlivé spolupořádající knihovny.

Ještě prosím pohled na krátkodobější i dlouhodobější budoucnost. V roce 2013 se budou akce a projekty opakovat tak, jak je známe a jak jsou v rozmezí roku „načasované“?

Do konce března se knihovny mohou přihlašovat do 9. ročníku projektu Kde končí svět, tentokrát s podtitulem „Nejmoudřejší je číslo“. V pátek 5. dubna nás čeká už třináctá Noc s Andersenem a 10. dubna v Praze vyhlášení výsledků 21. ročníku ankety SUK. 16. a 17. dubna proběhne v Brně 2. ročník celostátní přehlídky zajímavých a originálních knihovnických besed a pořadů s názvem OKNA (O KNihovnických Aktivitách). Na čtvrtek 30. května se mohou do Prahy těšit zájemci o vzdělávání v oblasti problematiky sociálních sítí, v pátek 31. května pak bude v Praze slavnostně udělen titul Kamarádka knihovna. Ve dnech 30. června až 1. července se koná v Chrudimi šestá loutkářská dílna s Františkem Zborníkem na téma pověsti. Mám pokračovat?

Osobní

Ovlivňujete četbu a čtenářství svého syna? Nebo je to naopak a on je inspirací a „zrcadlem“ zájmu a čtenářských potřeb svých vrstevníků pro Vás?

Můj syn Adam je vášnivým milovníkem příběhů a ráda bych řekla, že je stejně vášnivým čtenářem. Bohužel jsou mu ale bližší knížky do ucha a filmové adaptace. Asi čtyři roky jsem mu v rámci projektu „Celé Česko čte dětem“ četla nahlas. V jeho sešitě na literaturu se zájmem sleduji záznamy referátů z četby spolužáků a jejich hodnocení. „Přirozený výběr“ žáků z osmičky, kteří do knihovny většinou nechodí. Je to znát.

Máte při funkci ředitelky velké městské knihovny a předsedkyně celostátní odborné sekce SKIP ČR ještě čas na čtení? Jaký literární žánr ve vlastní četbě preferujete?

Kdybych měla jen ty dvě zmíněné funkce, měla bych času spoustu! Ale vážně: na čtení tlustých románů to moc není. Čtu hlavně poezii, eseje, literární časopisy a odborné publikace, které potřebuji k práci.

Děkuji za rozhovor.

Jana Nejezchlebová