Neznámá kapitola ze života slavného orientalisty

PRZYBYLOVÁ, Blažena, ed. Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. 26. Vyd. 1. V Ostravě: Tilia, 2012. 335 s. ISBN 978-80-86904-46-7.

Koncem minulého roku vydal Archiv města Ostravy (Tilia 2012, 336 s.) již 26. sborník Ostrava – příspěvek k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska (s redakční radou uspořádala Blažena Przybylová). Nutno podotknout, že knižní verze almanachu je překvapivě reprezentativní. Obsahuje čtrnáct příspěvků rozdělených do oddílů: Studie a materiály (ten je nejrozsáhlejší), Osobnosti a Edice; všechny se samozřejmě týkají uvedeného regionu, mnohé z nich však mají přesah celonárodní. V této souvislosti uveďme třeba Rudolf Firkušný, vzácný host ostravských koncertních pódií 1927–1939 nebo Moravskoostravská spořitelna – první samostatná stavba Karla Kotase v Ostravě. Za zcela nejdůležitější a nejzajímavější (tento snad ne jen subjektivní pohled vyplyne po přečtení řádků níže) považuji stať Petra Přebindy: Působení kněze a pozdějšího slavného orientalisty Aloise Musila v Moravské Ostravě (1891–1895).

Připomeňme si trochu tuto neprávem pozapomenutou osobnost: Alois Musil se narodil v roce 1868 v Rychtářově (dnes je tato obec součástí města Vyškova). Studium na Bohoslovecké fakultě v Olomouci završil doktorátem (ThDr.). Pak jej touha po prohloubení starozákonních studií odvádí na Blízký východ, tam se badatelské zaměření mladého vědce mění, poměrně rychle se z něj stává nepřehlédnutelný arabista a orientalista evropského formátu. Je jmenován profesorem vídeňské a posléze (po vzniku samostatné republiky) pražské univerzity. Z popudu prezidenta Masaryka zakládá v Praze Orientální ústav a odjíždí do USA, aby tam vydal v angličtině své zásadní šestidílné dílo Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie). Je autorem 56 knih ve třech jazycích, a to jich ještě 34 zůstalo v rukopise! Umírá (1944) na svém statku nedaleko Českého Šternberka. Totalitní režim Musilovo dílo upozaďuje, zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech jsou jeho německé i anglické vědecké publikace ve svobodných zemích znovu vydávány. V českých antikvariátech se trvalému zájmu těší Musilovy cestopisy a romány pro mládež.

Knihovna Karla Dvořáčka ve Vyškově – tedy ve městě, kam nyní přináleží spisovatelova rodná obec – dlouhodobě shromažduje rozsáhlé Musilovo dílo, takže dnes se pyšní kompletní sbírkou všech českých knih tohoto autora. Knihovna současně zpracovává bibliografii periodických a neperiodických publikací této mimořádné osobnosti, přičemž soustřeďuje i texty těchto článků a studií, které jsou roztroušeny v šesti jazycích po různých evropských knihovnách a institucích. Zmíněná Přebindova práce (s. 190–230) se zevrubně zaměřuje na období let 1891–1895, kdy je nově vysvěcený kněz vyslán jako provizorní katecheta do Moravské Ostravy. Musilovým osobním cílem však byla příprava na složení rigorózních zkoušek (celkem čtyři, tedy na každý rok zdejšího pobytu připadla vždy jedna) a obhajoba disertační práce; to se mu také podařilo, takže v červnu 1895 se mohla konat slavnostní promoce. Tím je však ostravský pobyt mladého kněze završen, dosavadního učitele náboženství čeká oslnivá vědecká kariéra.

Článek je rozvržen – mimo úvod – do deseti kapitol; doplňují jej četné dobové fotografie i kopie dokumentů (zejména ukázky z korespondence), nechybí samozřejmě rozsáhlý poznámkový aparát. Na všeobecný životopisný úvod navazuje nastínění postavení katolické církve v Moravské Ostravě v poslední dekádě 19. století. Následující dvě kapitoly zachycují Musilovo působení jako katechety na chlapecké i dívčí české škole, kdy se vedle své pastorační činnosti zaměřoval třeba i na sborový zpěv dětí, v čemž dosahoval překvapivě dobrých výsledků. Velkou pozornost věnuje autor, a to nejen v další části, českému národnímu hnutí, které v závěru devatenáctého století sehrálo významnou roli rovněž v tomto městě. Mohli bychom směle poukázat, že obdobná situace byla tehdy od Ostravy až po Znojmo. Český živel usiloval o svébytné právo na sebeurčení i na národnostně méně uvědomělé Moravě či Slezsku, v tom však zde byly vlivem odlišného historického vývoje přece jen výrazně rozdílné podmínky než v české kotlině. Napříč Moravou nacházíme jednak ostrůvky s německým etnikem jako následkem dávné kolonizace, jednak dva hospodářské proudy lišící se spíše účelovým využitím jedné ze dvou obcovacích řečí (tedy češtiny či němčiny). Populace hlásící se k českému jazyku byla samozřejmě nejpočetnější, její mocenské postavení tomu však neodpovídalo, proto silně tendovala ke změně tohoto stavu – třeba prostřednictvím voleb ovládnout městskou samosprávu. Na Ostravsku vše bylo ještě složitější – český proud vytýkal svým slovanským bratřím polské národnosti, že se jednoznačně nestavějí na jejich stranu v boji proti německy mluvícím spoluobčanům. Aby toho nebylo málo, všichni se ještě navíc vymezovali proti židovskému etniku, které se – přinejmenším jeho nejbohatší část – netěšilo zvláštní oblibě.

Musil si získal sympatie svým příklonem k českému nacionalismu, poněvadž se neomezoval jen na výuku náboženství, ale zapojoval se do četných společenských aktivit – např. přednášel dějepisné přednášky, organizoval různé slavnosti či školní výlety na Lysou horu. To vše Přebinda dokládá citací z dobového tisku, jehož excerpovaná šíře je vskutku obdivuhodná. Snad by bylo jen vhodnější drobné jazykové nedostatky či odlišnosti v souladu s editorskými zásadami uvádět ve správném tvaru, nikoli na ně jen poukázat – (sic!). Samostatná část popisuje Musilovo angažmá v regionální žurnalistice, zejména podrobněji mapuje příklon k týdeníku Ostravice. Následné tři kapitoly se zaměřují na úsilí doktoranda o přeložení do jiné farnosti, což je motivováno výhradně potřebou získat více času pro náročné zkoušky. Pro tento účel zřejmě neváhal Alois Musil trochu zveličit své zdravotní potíže, což nepřímo dokládají citáty z korespondence s rodinou v Rychtářově. Předposlední část dokumentuje průběh doktorské přípravy a Musilovo rozhodnutí pokračovat ve studiu biblických událostí přímo v místech, kde se odehrávaly, tedy o chystaném dvouletém pobytu na nové biblické škole v Jeruzalémě. Závěrečná kapitola zaznamenává Musilovy osobním kontaktům se zdejšími spolupracovníky; s mnohými z nich zůstal budoucí slavný orientalista v dlouholetém korespondenčním styky, v několika případech dokonce až do svých posledních dnů.

Vystudovaný arabista Petr Přebinda v této stati zpracoval dosud zcela neznámé a opomíjené období života našeho předního orientalisty, které se sice z hlediska pozdějšího vědeckého zaměření může jevit jako marginální, ale pro život mladého muže to byla kapitola významná. Zde se při počínající kněžské i pedagogické činnosti formovala Musilova osobnost, neboť podobná sociální situace se již v nastávajícím období racionálně pracujícího vědce neměla opakovat. Získané zkušenosti se školní mládeží nepochybně později zúročil ve své spisovatelské činnosti, zejména v románech určených této věkové kategorii. Současně tato práce dokazuje, že pozdější zpochybňování češství Aloise Musila bylo nepodložené nebo jen zcela účelové, a to i přesto, že jeho loajálnost k bývalé monarchii byla zřejmá. Konečně tento svůj názor netajil, ani však nezdůrazňoval. V tom se rozcházel s Masarykem, kterého si velice vážil; vztah těchto velkých mužů byl totiž založen na vzájemném respektu a prost nerelevantních sporů.

Závěrem připomeňme, že studie vznikala, když byl její autor spolutvůrcem výstavy ke 120 letům Musilova příchodu do Ostravy. Ta se konala ve zdejším muzeu pod názvem Jedinou Pravdu hledal v poušti ve dnech 15. 4. – 17. 7. 2011. V jejím průběhu se uskutečnilo také devadesátiminutové vysílání ostravské TV Noe, pořad Kulatý stůl na téma P. Alois Musil očima dneška (29. 4. 2011) – později měl několik repríz. Vyškovská knihovna pro tuto expozici – a konečně i pro televizní vysílání – zapůjčila několik málo dostupných knih a rovněž tak prezentaci Literární odkaz Aloise Musila. Ředitel knihovny byl jedním z účastníků vzpomínané televizní diskuse, stejně tak i hodinového rozhovoru v Českém rozhlase Brno (16. 3. 2011). V rozhlasové reportáži pak jako host vedoucího Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě, kde souběžně probíhala výstava Alois & Robert Musil, orientalista a romanopisec, paralelní akce (24. 3. – 26. 8. 2011). Otcové českého cestovatele a rakouského spisovatele byli totiž bratranci pocházející z Rychtářova. O obou výstavách informovaly i celostátní deníky, uveďme například MF Dnes (Musila si půjčila Ostrava, 6. 5. 2011). V roce, k němuž se uvedené akce vztahují, byla tak prof. dr. Aloisi Musilovi konečně věnována náležitá pozornost.