Rozhovor s Hanou Karkanovou

PhDr. Hana Karkanová je absolventkou oboru dějiny umění a prehistorie na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykovy univerzity). Od roku 1989 do roku 2012 pracovala jako vedoucí Knihovny Moravské galerie. V současnosti pracuje v knihovně jako správce sbírky bibliofilií a knižní vazby, která představuje významnou součást knihovních sbírek. V popředí jejího dlouholetého odborného zájmu je problematika umělecké knižní vazby.

Profesní

Vážená paní doktorko, muzejní knihovníci a vaši kolegové z řad kurátorů a kunsthistoriků vás po dlouhá léta znali jako vedoucí Knihovny Moravské galerie v Brně. Můžete nám v krátkosti přiblížit, jaká byla vaše profesní cesta od ukončení studia dějin umění, než jste se stala vedoucí knihovny, a jak jste zpočátku vnímala knihovnické prostředí?

Po ukončení studia jsem pracovala v Muzeu ve Vyškově, pak krátce v Moravském zemském muzeu a poté jsem skoro deset let působila v Muzeu města Brna na Špilberku. V roce 1989 jsem nastoupila do Moravské galerie jako kurátorka sbírky grafiky 20. století a do knihovny jsem přešla v roce 1992. Knihovnu MG jsem dobře znala, strávila jsem tam velmi mnoho času nejen jako studentka, i později jako muzejní pracovník. Mé „uživatelské“ zkušenosti mi pak pomohly i při vedení knihovny. Jako historik umění jsem se orientovala v odborné literatuře a zkušené kolegyně mi byly oporou v knihovnických záležitostech.

Jako vedoucí knihovny jste se také podílela coby kurátorka na zajišťování výstav. O které výstavy se jednalo a jak se vám dařilo skloubit tuto činnost s řízením knihovny?

Během své kurátorské činnosti v Moravské galerii jsem výstavy ze svého oboru dělala a tak jsem občas byla určena jako kurátor i některých dalších výstav, které MG pořádala. Podílela jsem se na výstavních projektech svých kolegů, např. na výstavě o meziválečném Brně. Pro Bienále grafického designu jsem ve spolupráci s vídeňským galeristou J. Hummelem připravila např. výstavu Josepha Beuyse nebo Marcela Duchampa. S knihovnou jsem také po své předchůdkyni dr. Dagmar Halasové převzala i vedení sbírky bibliofilií a umělecké knižní vazby a ta se postupně stala mým hlavním odborným zájmem. Připravila jsem výstavy knižních vazeb Karla Dudeška a Jindřicha Svobody a napsala řadu článků k této problematice. Kurátorská činnost patřila do mé pracovní náplně, stejně jako vedení knihovny, a tak jsem obě oblasti musela zvládnout, pomohly mi v tom i mé kolegyně v knihovně, za což jsem jim samozřejmě velmi vděčná.

Jste jednou ze spolutvůrců oborové brány umění a architektury (ART). Můžete nám přiblížit její počátky a možnosti, které nabízí uživatelům knihoven paměťových institucí?

Byla bych na rozpacích označit se jako spolutvůrce brány ART, byla jsem spíše členem kolektivu, který tuto oborovou bránu rozjížděl. Spolupráce knihoven v oboru umění měla dlouhou tradici, jejich knihovníci spolupracovali na oborovém tezauru a řešili společně další otázky své činnosti. Brána ART vznikla s rozvojem elektronických katalogů a její iniciátorkou a hlavním motorem byla dr. Květa Hartmanová z UPM v Praze, bez jejíhož nasazení by toto dílo asi nevzniklo. Brána nabízí paralelní prohledávání katalogů všech knihoven, uživatel se dostane ke kompletní české literatuře z jakékoli oblasti umění rychle a spolehlivě a navíc ART nabízí další informace o výstavách, publikacích a přednáškách v jednotlivých institucích i vzdálený přístup k databázím odborných článků.

Knihovna

O historii knihovny jste publikovala před několika lety v příspěvku v Univerzitních novinách. Můžete nám stručně shrnout její historii a od kterého roku se nachází v současných prostorách Pražákova paláce?

Knihovna Moravské galerie byla založena v roce 1873 jako součást Moravského uměleckoprůmyslového muzea a od počátků byla knihovnou veřejnou. V roce 1961 se stala součástí Moravské galerie a v Uměleckoprůmyslovém muzeu na Husově 18 fungovala bez problémů až do poloviny 90. let, kdy se začala potýkat s nedostatkem prostoru. Při rekonstrukci Pražákova paláce zde pro nás byly vyhrazeny nové prostory a v roce 1997 jsme do nich přestěhovali nejen všechny naše knihy ale i kanceláře. Stěhování byla velká akce a pomáhalo při ní hodně odborných i neodborných pracovníků MG a toto stmelení kolektivu bylo zakončeno velkolepým večírkem, na kteří účastníci dodnes rádi vzpomínají.

Knihovna Moravské galerie patří zejména svým rozsahem (cca 130 00 svazků) mezi velké muzejní knihovny. Jakým způsobem jste řešili otázku automatizace knihovny a do jaké míry je knižní fond dostupný zájemcům on-line?

S elektronickým katalogem jsme začali v roce 1996, kdy knihovna dostala první počítač a knihovnický program T-Series. Po přestěhování do Pražákova paláce, kde byla už vybudována galerijní síť s počítači, jsme začali zpracovávat přírůstky i starší práce. Získali jsme první granty, následovala spolupráce se Souborným katalogem, zpřístupnění elektronického katalogu na webu, zprovoznění výpůjčního systému. Dnes je zpracováno asi tři čtvrtiny monografií a v katalogu je i řada periodik a sborníků a naši čtenáři mohou on-line nejen vyhledávat, ale i objednávat.

Muzea využívají pro zpracování svých sbírek systém DEMUS (Dokumentace a evidence muzejních sbírek), který vyvíjí oddělení informatiky Moravského zemského muzea v Brně. Existuje pro muzejní knihovny nějaký společný program/software zejména pro věcné zpracování, případně zda byly v minulosti nějaké tendence k jednotnému zpracování, nebo používá každá knihovna svůj vlastní systém?

Věcné zpracování je v knihovnách našeho typu dost důležité. Skupina uměnovědných knihoven na společném tezauru kdysi pracovala, ale s nástupem informačních technologií a rozvinutých knihovnických systémů se ukázalo, že to vlastně není to nejdůležitější. Každá knihovna popisuje ve svém systému, ale protože jich je jen několik, tak se v podstatě k sobě dost přibližujeme. Ve vyhledávání je dnes mnohem více možností, než bylo v klasických katalozích a myslím, že čtenáři mají dost cest, jak se k potřebné literatuře dobrat.

Kteří uživatelé představují vaši nejčastější klientelu a jaké typy služeb u vás čtenáři nejvíce využívají?

Knihovna Moravské galerie fungovala kdysi hlavně pro studenty a odborné pracovníky a tak to je v podstatě i dnes. Paradoxně ačkoli na oboru dějin umění na Masarykově univerzitě je několikrát více studentů, než bývalo, k nám do knihovny jich přijde mnohem méně. Naší velkou konkurencí je internet a také studium dějin umění se změnilo – při několika desítkách studentů v ročníku není možné psát každý semestr písemnou práci a také ji patřičně se studentem probrat. Navíc všechny vysoké školy mají nové a velmi dobře vybavené knihovny. K nám přijdou ti, kteří potřebují naše publikace jako pramen, například k dějinám umění a uměleckého řemesla 19. století u nás najdou to, co je jen v několika málo evropských knihovnách.

Lze předpokládat, že také vaše knihovna se musela potýkat s postupným snižováním finančních prostředků na provoz a tím i na nákup knihovních fondů, případně nákup licencí k elektronickým informačním zdrojům. Jak knihovna tuto situaci řešila a jakým způsobem se vám daří zajišťovat poptávku po umělecké literatuře, která je navíc finančně náročnější než běžná literární produkce?

Finance na nákup knih klesají a s touto situací se vyrovnáváme už dlouho. Významným zdrojem pro nás byla a je především výměna literatury. Máme zhruba 100 výměnných partnerů po celém světě a za publikace MG dostáváme katalogy ze všech významných světových muzeí umění. Výměna dnes tvoří asi 40 % našeho přírůstku. Velkou část české uměleckohistorické literatury získáváme za zápůjčky sbírkových předmětů z MG na výstavy, nebo za reprodukční práva za fotky našich sbírek, bez nichž se neobejde žádná velká publikace k dějinám umění u nás a často i v zahraničí. Máme také určité procento darů. Pořád se snažíme udržovat předplatné základních odborných časopisů, aby byla ve fondu nějaká kontinuita. Článkové odborné databáze jsme v minulých dobách předpláceli z konsorcií a grantů, ale dnes už i grantová spoluúčast je pro nás nedostupná, takže budeme nabízet jenom databázi EBSCO.

Od počátku vaší práce v knihovně máte na starosti sbírku bibliofilií a knižní vazby. Můžete nám tuto sbírku blíže představit včetně toho, v čem spočívá její mimořádné postavení v rámci sbírek Knihovny Moravské galerie a jaké je její využití a možná dostupnost?

Sbírka bibliofilií a umělecké knižní vazby je jednou ze sbírek Moravské galerie a patří k těm menším. V knihovně máme ještě sbírku starých tisků. Bibliofilie a knižní vazba jsou mou velkou radostí, sbírka se týká hlavně 20. století a je to jedna z nejúplnějších sbírek tohoto typu u nás. Kolekce knižních vazeb zachycuje v podstatě dějiny české knižní vazby až do současnosti, máme velmi reprezentativní kolekci knih Josefa Váchala a také zajímavé autorské knihy. Sbírka je k dispozici studentům a badatelům a také jsem ji prezentovala na několika výstavách – poslední výstavu knižních vazeb Jindřicha Svobody převážně z našich sbírek navštívilo v Národním muzeu v Praze téměř jedenáct tisíc návštěvníků.

Osobní

S ohledem na množství pracovních aktivit a úkolů věříme, že se vám daří najít čas na odpočinek a relaxaci. Jakým způsobem nejlépe trávíte volný čas, případně která kniha vás v poslední době zaujala?

Jako každý knihovník ráda čtu, a to nejen odbornou literaturu. Od Vánoc leží na mém nočním stolu dva svazky souborného díla Jana Balabána, které občas prostřídám dobrou anglickou detektivkou. Jinak ráda cestuji, snažím se pohybem na lyžích a na kole kompenzovat věčné sezení u počítače a v poslední době můj volný čas vyplňují moje tři vnučky.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v pracovním i osobním životě.

Monika Kratochvílová